Kniha Roberta Simanowského je věnována „dilematu umělé inteligence“, jak sděluje již její podtitul. A činí tak s pozoruhodným přístupem: autor totiž nechce prezentovat žádné řešení, jen otevřít naši mysl, a to tak, že prezentuje „`toulavou mysl`, která se nezabývá tím, `co sedí, ale co stimuluje` – a nechce ani dostat za pravdu, jen být slyšena“. Přitom ale 157 stran tohoto eseje v žádném případě není nestrukturované potulování, mnohem spíš se jedná o provázaný sled diskusí k aktuálním a budoucím otázkám, s nimiž bude v souvislosti s umělou inteligencí konfrontován každý. Nejde přitom o detaily toho, co je technicky možné, ale o velké filozofické a společenské otázky, které s sebou budoucí „silná UI“ přinese.
Ačkoli toto uvažování vede do vzdálené budoucnosti, ukazuje cesta textu o „algoritmu smrti“ s východiskem tady a teď, že bychom se těmto otázkám měli věnovat už nyní.
