Román začíná ve chvíli, kdy se hlavní postava Eva Gruberová, vzbuzující rozporuplné pocity, ocitá na psychiatrické klinice ve Vídni. Teprve postupně se prohlubuje čtenářovo podezření, že Eva hospitalizaci úmyslně nastrojila, aby mohla být nablízku svému mladšímu bratrovi Bernhardovi, který se léčí s poruchou příjmu potravy. Eva v sobě spatřuje bratrovu zachránkyni, jedinou alfa-osobnost v rodině, jež na sebe bere zodpovědnost a musí jednat. Avšak Bernhard se nechce nechat zachránit a snaží se sestře maximálně vyhýbat. Proč tomu tak je, co se mezi nimi stalo, to zůstává jednou z nejzajímavějších otázek románu, jež udržuje čtenáře v napětí.
Angela Lehnerová vypráví rodinný a nemocniční příběh ve třech kapitolách: „Otec“, „Syn“ a „Duch svatý“. Kriticky se vyjadřuje na adresu katolicismem formovaného Rakouska a propůjčuje tak svému románu silný společenský rozměr. Množství austriacismů a místy používaný dialekt z něj však zároveň činí sympatickou rakouskou knihu.
