Trochu surrealistický a podivuhodný sen. Tápání ve tmě a obskurnosti, aby se bylo lze dostat ke světlu. Trochu Becketta, trochu z Danteho Božské komedie a ze stylu bufonády.
Krok za krokem poznáváme životní cestu obou hrdinů, úchvatné vzpomínkové scény jsou věrohodné a autentické a všechny do jedné stojí za vlastní vyprávění. Tomáš Akvinský zná svět jen do roku 1274 a netuší, jak se smát, nerozumí žádnému humoru a nedovede se jen tak radovat. Stan se pokouší vysvětlit mu vývoj a rozvoj světa a zároveň se sám snaží najít odpovědi na existenciální otázky. V jejich rozhovorech se objevují hodnoty moderní doby, vznikají stále nové prapodivné myšlenkové hry, filozofické diskuse o víře, existenci či neexistenci boha, o smrti a také o životě, o myšlení a smíchu, rychlosti a způsobu života nového věku. A to vše proto, aby se dostali na světlo a na konec, na konec života. Tak jako když se ve filmu objeví titulek „KONEC“.