© Hanser Verlag, München, 2020
Postoj nacionálně-socialistické ideologie ke zvířatům a přírodě je obestřen mnoha mýty, což úvahám o této stále poměrně tajemné části dějin vůbec neprospívá. Kniha Tiere im Nationalsozialismus (Zvířata v národním socialismu) naštěstí představuje pro vážný rozhovor o tomto tématu dobré východisko.
Hitler skutečně miloval svého vlčáka Blondi. Jednou dokonce přiznal, že je kromě Evy Braunové jeho jedinou přítelkyní. To si ovšem rozhodně nesmíme vykládat jako důkaz jeho lásky ke zvířatům. Jan Mohnhaupt vysvětluje ve své knize o zvířatech za temných časů Třetí říše, že Hitler byl rasista i ve vztahu ke psům. Měl rád ovčáky (jako byla Blondi) – buldoci a boxeři se mu nelíbili.
Horší než Hitler byl v tomto ohledu nadšený lovec Hermann Göring. Na internetu najdeme řadu fotografií tohoto spokojeného vraha, kde slaví zdařilou kořist, např. – ještě před rokem 1939 - v Białowieżském lese, kde tato ubohá zábava spojovala zástupce brzy již znepřátelených národů.
Historie vztahů je tak jako tak dost komplikovaná, ale případ vztahů mezi lidskými a ne-lidskými zvířaty se zdá být ještě komplikovanější. S o to větším obdivem jsem četl Mohnhauptovu knihu. Jeho historická reportáž není pouze vyprávěním o vztahu známých nacistických hodnostářů ke zvířatům, nýbrž často i dramatickou zprávou – o mandelince bramborové coby válečné zbrani, kočkách jakožto „Židech mezi zvířaty“ (notabene: na základě protižidovských nařízení musel Victor Klemperer nechat uspat svého milovaného kocoura Muschela) nebo o prasatech zneužívaných pro účely propagandy. Se zvířaty se často zacházelo instrumentálně, a co je horší, mnoho se v tomto ohledu od roku 1945 nezměnilo. Veřejné mínění se každopádně o tuto stránku dějin téměř nezajímá.
Kniha Tiere im Nationalsozialismus nám ukazuje, že v dějinách Třetí říše, tolikrát a různými způsoby popsaných, stále ještě existují oblasti, které si zaslouží zvláštní pozornost a jimiž bychom se měli zabývat hlouběji.
Hanser Verlag