Urška P. Černe doporučuje
Der vergessliche Riese

© Rowohlt Jen málo německy psaných knih má tak filigránskou strukturu. Tato je napsaná ve vzdušných dialozích. Obratně. Rozhovory vypravěče s hlavní postavou – otcem trpícím demencí – plasticky vykreslují postupující nemoc. Román Der vergessliche Riese lze vnímat jako knižní terapii. Funguje také jako lehounká tragikomedie: navenek romantický Rýn – se všemožnými hrady, vilami a Římany – uvnitř psychologické finesy, lifestyle a politické kontexty bonnské republiky. Vzpomeňme třeba na Böllovy Ženy v krajině s řekou. Politická temnota dosud dýchá. Kiesingerův obraz na hotelové zdi. Děda nacista, babička nacistka.
 
A proč si tato próza tolik zaslouží doporučení? Kniha umožňuje nalézt vůči demenci nové pocity: veselí, útěchu, vtip. Nemoc přináší nové možnosti, jak otci odpustit. Upřednostnil nevlastní matku, svoje tři děti však odsunul na druhou nebo dokonce – po své kariéře – na třetí kolej. Nenajdeme zde explicitní zármutek, žádné (obvyklé) vyhoření blízkých. Vypravěčovo něžné zacházení s otcem je dojemné. Jejich duchaplné dialogy okouzlující. Zatímco v televizi běží film o Sissi, vysloví „obr“ potichu jednu ze subtilních myšlenek knihy: „Takový kýč. Takové pohodové nesmysly. Ten film se tváří, jako by vůbec nic nebylo. (…)“
Rowohlt Verlag