Goethovi stopaři Literát mezi koňmi

Jaromír Novák - Literát mezi koňmi
Jaromír Novák - Literát mezi koňmi | Foto: Jaromír Novák, Autor der Reportage

Šéfredaktor univerzitních novin a spisovatel objevuje největší evropský veletrh věnovaný koním a lovu.

Na začátek – ač jsem vyrostl na vesnici, o koních vím jen to, že jsou to býložravci a dá se na nich jezdit. Jednou, ještě jako dítě jsem to zkusil a pak jsem asi dva roky kulhal. Na lovu jsem byl pouze jednou, protože jsem byl zvědavý, jaké to je. Bylo to zajímavé. Myslivci nestrefili ani jednoho divočáka, ani jednoho bažanta a ani jednu koroptev. Trefili bohužel ale předsedu mysliveckého sdružení, což mě od další účasti navždy odradilo.

Vyzbrojen touto bohulibou nevědomostí jsem se tedy vypravil na největší evropský veletrh s touto tématikou, abych ji kriticky zhodnotil očima neangažovaného člověka.

V areálu Hannoverského Expa jsem se ocitl už v osm ráno, tedy celé dvě hodiny před otevřením. Výstava měla za pár dnů končit, takže jsem si liboval, že budu v expozicích pravděpodobně sám a nebudu se muset mačkat. I tak jsem si ale ráno vzal dvouhodinovou rezervu, protože jsem počítal s lehkým hledáním té správné výstavní haly a parkoviště. Možná díky časným ranním hodinám jsem byl na místě skutečně skoro první a měl přímo kafkovský pocit – areál je obrovský, haly monumentální a pozdně podzimní počasí celou bezútěšnou atmosféru jen dokreslovalo. Chvíli jsem bloudil a hledal cestu k halám 16 až 22, ale v ten nejneočekávanější okamžik se odněkud vynořil muž v reflexní vestě, po něm další a pak ještě několik a navedli mě na to správné parkoviště. Ocenil jsem pověstnou německou organizační dokonalost – všichni mluvili anglicky, což se mně, se čtyřmi lety němčiny kdysi na gymnáziu opravdu hodilo, orientovali se a byli příjemní.

Davy lidí a trocha fyziky

Za malou chvilku se ukázalo, že být na místě o tolik dříve bylo značně prozíravé rozhodnutí. Od devíti hodin začaly ke vstupní hale proudit doslova davy lidí. Snažil jsem se vyhodnotit, která skupina je zastoupená nejpočetněji, ale nebylo to možné. Byli tu staří, mladí, ženy, muži, děti, psi, dokonce jeden kůň, ale ten sem musel zabloudit z expozice, lidé v oblecích i v maskáčích, lidé černí, bílí i žlutí. Parkoviště se začalo neuvěřitelně rychle plnit a tramvaje, které měly téměř před vchodem konečnou, přijížděly v takovém počtu, že připomínaly jeden nekonečný vlak.

Ve vstupní hale, která začala rychle připomínat halu odletovou, se podle mého dohadu před desátou, kdy se výstava otevírala, nashromáždilo několik tisíc lidí. Vzhledem k tomu, že to bylo tři dny před koncem, jev nevídaný. V deset sympatické hostesky (a jeden urostlý hostesk) odstranili zábrany u turniketů. Byl-li by na místě v tu chvíli nějaký nadšený fyzik, jistě by zajásal – Bernulliho rovnice v praxi. Pro ty, kteří nejsou ve fyzice zběhlí jde přibližně o to, že pokud proudí kapalina konstantní rychlostí rourou a ta roura je v jednom místě zúžená, rychlost kapaliny se zvýší. Za kapalinu si samozřejmě doplňte těch několik tisícovek dychtivých návštěvníků. Na jedné straně turniketů ohromná skrumáž, na druhé straně turniketů spořádané zástupy rychle směřující do jednotlivých hal. Když jsme u té fyziky, z výšky to muselo připomínat Chladniho obrazce. 
 
  • Podařilo se mi nakonec prodrat i ke koňské exhibici... Foto: Jaromír Novák, Autor der Reportage
    Podařilo se mi nakonec prodrat i ke koňské exhibici...
  • Koně jezdili, cválali, klusali, couvali... Foto: Jaromír Novák, Autor der Reportage
    Koně jezdili, cválali, klusali, couvali...
  • Za sekci s oblečením by se nemusel stydět žádný outdoorový obchod. Foto: Jaromír Novák, Autor der Reportage
    Za sekci s oblečením by se nemusel stydět žádný outdoorový obchod.
  • Kovbojská exhibice na veletrhu. Foto: Jaromír Novák, Autor der Reportage
    Kovbojská exhibice na veletrhu.
Proudy návštěvníků se tedy rozdělily do jednotlivých směrů a já byl doslova nesen jedním z nich do první haly. Ačkoliv jsem byl pevně rozhodnutý nic si nekoupit, protože nemám ani koně, ani nechodím lovit, už za chvíli jsem si uvědomil, kolik věci vlastně potřebuji. Bylo tu totiž doslova všechno, co se lovu či koní byť jen vzdáleně dotýkalo. Nebudu tu samozřejmě uvádět celý výčet, ale zmíním se jen o tom, co mně přišlo nejzajímavější.

„Lov je krásný sport a koně krásná zvířata“

Tak předně myslivecké posedy. Už jsem v obchodech viděl prodávat ledacos, ale tohle ještě ne. Byly tu snad všechny druhy, obyčejné, maskované, se střechou, s vytápěním a počítám, že v nějakém luxusním se určitě skrýval i dobře zásobený minibar. U nás na vsi, pokud vím, udělají chlapi občas brigádu a posed postaví svépomocí. Tyhle profesionální byly samozřejmě výrazně hezčí, ale chyběla jim ta lidová tvořivost.

Pak sedla, boty a další kožené výrobky. Jednoho sedláře znám a rád jej pozoruji při práci, takže vím, jak náročné je upravovat kůži. Tady to někdo zřejmě pochopil jako své životní poslání a s neuvěřitelným entuziasmem ozdobil na nabízeném zboží snad každý centimetr čtvereční nějakým ornamentem. Něco jako Frognerův park v Oslu, ale místo soch kůže, rozsahem zcela srovnatelné.

Podařilo se mi nakonec prodrat i ke koňské exhibici, kde pohledné dívky v sexy kovbojských kostýmech předváděly se svými koni neuvěřitelné věci. Koně jezdili, cválali, klusali, couvali, chodili do boku, stavěli se na zadní i na přední, točili se v kruzích a v jednu chvíli byli i dokonale synchronizovaní. Trochu jsem čekal, že vystoupí i smíšený koňský sbor nebo balet.

Rád bych zůstal na místě déle, ale pokud jsem chtěl stihnout co nejvíc, musel jsem dál. Prošel jsem kolem konferenčních místností, poslechl si přednášku, ze které jsme rozuměl jen základní myšlence (lov je krásný sport a koně krásná zvířata), občerstvil se v restauraci a prošel sekci s oblečením. Za tu by se nemusel stydět žádný outdoorový obchod, jediná nevýhoda byla, že skoro na každém kusu oblečení byl alespoň malý reflexní kousek v oranžové nebo ve žluté barvě.

Po těch několika hodinách strávených v davu lidí jsme si pro sebe udělal následující závěry:

- Ano, koně jsou krásná zvířata. Poníci navíc ještě roztomilá.

- Naučím se ovládat laso alespoň tak, jako ten muž v klobouku, je to hodně cool

- Stále si neumím představit, že bych nějaké zvíře zastřelil. Ale honit se po lese s jelenem může být zábava.

- I když jsem odolal nutkání si jeden koupit, nutně potřebuji kovbojský klobouk. A kožené boty. A sedlo. A koně…

- Nejlepší klobásy dělá můj dědeček na Moravě, druhé nejlepší mají v Hannoveru.

- Němci jsou kulturní a slušní lidé, cítil jsem se i v tom davu dobře. I když to neustálé dávání přednosti a omluvy za šťouchnutí docela brzdí pohyb vpřed.

- Organizace celé akce byla neuvěřitelná. Dva policisté zastavili dálnici jen proto, abych mohl pohodlně vyjet z parkoviště.

- Mám silně rozšířené obzory o tom, co všechno je potřeba k tomu, když chcete chovat koně. Nebo jít na lov. Nebo jen na lov na koni.

P.S.: Ten klobouk jsem si nakonec večer objednal po internetu.