Goethovi stopaři Špýr: Město, co spí v plyši

Císařský dóm ve Špýru
Foto (výřez): © Barbora Langmajerová

Vyjmenovat zajímavosti falckého Špýru by možná netrvalo déle než přeříkat vyjmenovaná slova po P. Ale stále je to město, kde si můžete před největším románským kostelem v Evropě zahrát pétanque, připomínat si Jana Lucemburského, Helmuta Kohla i Kelly Family a obdivovat zašlou krásu vyřazených dopravních prostředků.
 

Do Špýru jsme se vydaly coby čtyřčlenná dívčí posádka lidového vozu Volkswagen. Důvod naší návštěvy byl možná trochu překvapivý – od ledna 2017 totiž pravidelně vyrážíme na vyjmenované výlety, tedy na místa, kde se píše Y po obojetné souhlásce. Špýr se tak stal 55. položkou na našem seznamu destinací, kde vedle "povinných" vlastních jmen jako je Přibyslav, Mýto nebo Ruzyně najdeme také alternativní zastávky v podobě Vysokého vodopádu pod Pradědem nebo brněnského baru Mýdlo. Špýr se na žebříček vyjmenovaných výletů dostal i proto, že patří k těm šťastným německým městům, která si vysloužila česká jména, jako je dále třeba Mohuč, Řezno nebo Goethův Výmar. Prvenství mezi německými vyjmenovanými výlety drží Saské Švýcarsko, které jsme navštívily minulé léto.

Městské dominanty a Eliška Přemyslovna

Každý, kdo se někdy učil německy, bude mít při návštěvě Špýru dojem, že se ocitl v obrázku z jazykové učebnice. Upravené fasády domů zdobí závěsy muškátů, o kterých by si vaše babička mohla nechat jen zdát, a na pěší zóně se u stánků s preclíky zastavují páry ve středním věku, v pečlivě nažehleném oblečení tlumených barev. Dřívější obyvatelé města se možná domnívali, že zdejší centrum vytyčuje Císařský dóm a stará městská brána s hodinami (Altpörtel). Dnes je ovšem zřejmé, že základem německého urbanismu je permanentní blízkost obchodů Tchibo, Dm-drogerie markt a Jack Wolfskin. Naše ubytování se nacházelo v jejich průsečíku. Nemohly jsme tak vynechat návštěvu v obchodě Tchibo, kde jsme si ku příležitosti blížící se dovolené u moře zakoupily nafukovací kruh ve tvaru ananasu. Na Špýr jsme tak vzpomínaly i o několik dní později při koupání v kanálu La Manche, kde jsme na sebe volaly německé heslo: "Mega Spass zum Super Preiss!"
Nafukovací kruh od Tchibo Foto: © Barbora Langmajerová Jak už bylo naznačeno, největší historickou dominantou Špýru je Císařský dóm, který je největším románským kostelem v Německu i v Evropě. K věčnému boji o prvenství zde dochází dodnes, tentokrát ovšem mezi německými hráči francouzské hry pétanque, která v letních podvečerech ovládá prostranství před dómem. Milovníci české historie si mohou v dómu dále připomenout rok 1310 a královskou svatbu Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou.


Špýr je také považován za jednu z kolébek protestanství. Byla to právě místní šlechta, která protestovala proti uvalení klatby na Martina Luthera a jeho učení. Klidná atmosféra dnešního Špýru může vyvolávat dojem, že se zde nikdy nic zajímavého nestalo, dramatickou výjimkou představuje ovšem rok 1529, kdy právě zde začal velký rozkol evropské církve. Cesta smíření ovšem není daleko - novodobí poutníci zde mohou nastoupit na Svatojakubskou pouť. Symbolickým začátkem falcké cesty je špýrský dóm a putování do Santiaga de Compostela zde připomíná socha poutníka na Maximilanstrasse. Co by měla připomínat socha jednorožce, u níž se schází místní mládež, nám není známo.

Kulinářské dominanty a Horst Schimanski

Správní cestovatelé by neměli opomíjet místní kuchyni, a to ani v případě, že vládne parné léto a vy se zrovna necítíte na degustaci falcké gastronomie, která je postavena na kysaném zelí a masných produktech. Rozhodly jsme se povečeřet v pivovarské restauraci Zum Anker, kde jsme ochutnaly vše, co tvoří tzv. falcký talíř: (1) velký játrový knedlíček se zelím a hnědou omáčkou, (2) klobásu se zelím a hnědou omáčkou a (3) tlačenkovou sekanou (či jak jinak popsat Saumagen, nejoblíbenější pokrm někdejšího kancléře Helmuta Kohla) se zelím a hnědou omáčkou. Vydatnou porci těžkého jídla jsme zapily výborným místním pivem a vychutnaly si tak kulinářskou paletu ve všech odstínech hnědé barvy. Taková večeře vám dodá buď dostatek energie na výstavbu těch největších kostelů (jak jinak než hnědé barvy), nebo vás pošle rovnou do postele.

Falcký talíř Foto: © Barbora Langmajerová
Na pozdější procházce městem nás tak nijak nepřekvapilo, když jsme slyšely z otevřených oken hlasité chrápání už před desátou hodinou večerní. V tu dobu se nejrušnějším místem ve městě stal supermarket, kde se scházeli místní dospívající k nákupu sladkostí, energetických nápojů a alkoholu. Jelikož jsme nezapadaly do klubu spáčů ani do party mládeže, fotily jsme se z nudy se sochou ryby na „Fischmarktu“, rybím trhu, na němž se ovšem ryby už dávno neprodávají. Večer jsme zakončily ve „vyjmenované kavárně“ Plyš (Café Plüsch), kde by se bez nejmenších pochyb mohl odehrávat jakýkoli díl nekonečného kriminálního seriálu Tatort, tedy Místo činu. V případě nouze zde najdete na schodišti telefon, který zjevně zažil dobu rozděleného Německa, včetně temného období módní historie, kdy muži nosili huňaté kníry. Pokud číslo na komisaře  Schimanského nenajdete v telefonním seznamu, bezpochyby vám ho sdělí na baru.

Technické dominanty a Paddy Kelly

Druhý den jsme věnovaly návštěvě technického muzea, které láká milovníky vyřazených dopravních prostředků. Za 16 EUR zde člověk může vidět: (1) rodinnou loď Kelly Family, kterou údajně v expozicích nelze minout (pokud se vám to podaří stejně jako nám, je možné se do muzea kdykoli vrátit); (2) auto vyzdobené umělými nehty a šerifskými hvězdami; (3) pouťový orchestrion s hýbajícími se postavičkami připomínající olomoucký orloj; (4) kývající se smradlavá letadla s figurínami za plexisklem (jako důkaz „německého“ humoru nepřekvapí figurína sedící na záchodě); (5) skluzavka, do které můžete vlézt pouze ve speciální zpomalující papuči, zřejmě vyrobené z koberce z auta; (6) navoskovaný samorost, sloužící jako lavička a zřejmě kompenzující nedostatek laviček v centru města; (7) ojeté pneumatiky; (8) japonské pohřební auto s pagodou, (9) holuby hnízdící na kolech vystavených letadel a (10) ruské nákladní letadlo Antonov 22, které páchlo výrazně méně než ostatní letadla.

Technické muzeum ve Špýru Foto: © Barbora Langmajerová
Je na místě zmínit, že náš negativní zážitek z muzea, které se rozkládá na velké betonové ploše, umocňoval fakt, že se ten den zrovna celá střední Evropa proměnila v horkou lávu a my jsme měly oči potem zalité. Špýr jsme tedy mohly opustit až ve chvíli, kdy jsme z očí vytřely pot a slzy dojetí, které vyplavil pohled na kajutu Paddyho a Angela Kellyových.