Kafka a TikTok
Proč je každý tak posedlý Kafkou?

Tento spisovatel z Čech zemřel před sto lety, ale na platformách TikTok a X zažívá renesanci.
 

Od: Serena Smith

Tu povídku jste možná nečetli, určitě jste ale viděli slavnou ilustraci k ní: brouk v posteli rozvalený na zádech s tenkýma nožkama bezútěšně mávajícíma ve vzduchu. Původní kresba je samozřejmě inspirována Proměnou Franze Kafky. Pokud tuto povídku neznáte: vyšla v roce 1915 a její hlavní hrdina Řehoř (v německém originále Grego[ZH1] r) Samsa se přes noc nevysvětlitelně promění v obrovského brouka. Povídka se brzy stala nedílnou součástí západního kánonu, nyní se ovšem zdá, že toto dílo – a Kafkovu tvorbu obecně – objevuje velké množství mladých lidí.

Na TikToku má #kafka více než 130 milionů zhlédnutí a jeho fanoušci touží být milováni stejně jako miloval Milenu. Existují samozřejmě i kafkovské fancamy. Na platformě Tumblr (která je, jak známo, opět in) zase příspěvky, v nichž se citují Kafkovy morbidní deníkové záznamy - „Zhroucení. Nemožnost spát, nemožnost bdít, nemožnost unést život." Obdobně je těžké procházet platformou X a nenarazit přitom na nějakou verzi ilustrace brouka, která už se stala memem: repostnutou a označenou tagem „Unileben“ (univerzitní život), nebo s bujnými čtyřkami na malém hmyzí těle „když chlapi píšou o psychicky nemocných ženách“. Teprve nedávno se objevil obrázek FKA Twigs ztvárněné jako šváb a vyvolal debatu o líčení na černocha - ale také řadu lidí přiměl přečíst si Proměnu. „Má svou kafkovskou éru,” poznamenala jedna z komentujících.. 

Dr. Dan Hall působí jako odborný asistent v oboru německých dějin a kultury na Univerzitě ve Warwicku a zabývá se Kafkou. „Neobyčejně přístupným způsobem zachycuje, jak mnozí lidé - nejen mladí, ale možná především mladí - vnímají moderní život, kde úřady mají svá nesrozumitelná a svévolná pravidla a jedinec je vyloučený, odcizený, izolovaný, osamělý,“ vysvětluje.

Pro generaci Z je typický určitý typ humoru - cynický, absurdní, suchý -, který je také základem řady Kafkových děl. „Zažili jsme mimo jiné vzestup extremistického terorismu, pravicového populismu, různé války, arabské jaro, globální finanční krizi, pandemii, v níž zemřelo šest milionů lidí, a klimatický kolaps,“ vysvětluje jeden ze studentů doktora Halla v e-mailu. „A my si tuto - troufám si říci - kafkovskou noční můru vysvětlujeme prostřednictvím vtipů, takže náš humor je zase stále nihilističtější [...]. Spisovatel jako Kafka je proto pro [mladé] bohem - zejména vzhledem k absurditě situace, v níž se Řehoř ocitne v Proměně. Je to příjemně povědomé a zároveň absurdně přitažené za vlasy.“ Protože i když se málokomu z nás stalo, že by se probudil jako brouk, mnozí z nás se nepochybně už někdy cítili nepochopeni, v pasti a odcizeni. Kafka je nepochybně přitažlivý i proto, že ve velké části jeho díla najdeme silný socialistický proud. Řehoř se vůbec nezabývá tím, že je brouk - místo toho ho především trápí, že chodí pozdě do práce, čímž si rozhněvá šéfa, a že hrozí, že přijde o místo obchodního cestujícího (tuto činnost sice nenávidí, ale je na ní finančně závislý). Po jeho proměně se o něj rodiče i sestra přestanou starat, protože už není s to plnit svou roli hlavního živitele rodiny - což je zřejmá obžaloba toho, jak kapitalismus „hodnotí“ lidi podle jejich ekonomického výkonu. Někteří kritikové tvrdí, že samotná Řehořova proměna má znázorňovat, jak podřadná práce lidi degraduje a odlidšťuje. Takovýto pocit - kritičnost vůči nenaplňující, nadměrně hierarchizované práci a kapitalistickému systému, v jehož důsledku se takovýto druh práce šíří - nepochybně rezonuje u stále většího počtu mladých lidí, kteří zaujímají socialistické postoje.

„Mladí lidé mění to, jak je pojem práce rámován: z identity se stává ekonomická nutnost,“ dodává jedna ze studentek Dr. Halla. „S rostoucí inflací a stagnujícími mzdami se mladí lidé, kteří nedostávají dostatečnou mzdu a jsou přepracovaní, cítí vyhořelí a odcizení. Řehoř je v důsledku své proměny neschopen práce, a stává se tak pro svou rodinu, zaměstnavatele i svět zbytečným. A právě to ho zlomí a zabije.“

Navíc nepřekvapí, že Kafkovo vyprávění o sociální izolaci generaci Z - která je ze všech žijících generací nejosamělejší – oslovuje. „Stačí se podívat na Proměnu a vidíme velkou paralelu i s uzávěrami v roce 2020," upozorňuje dvacetiletá Leia, další Kafkova fanynka. „Kafka neuvěřitelně dobře píše o pocitu odcizení od světa.“ Je tu zřejmá analogie: Řehoř je po většinu příběhu doslova zavřený ve své ložnici. Odcizení ale zakoušel ještě předtím, než se stal broukem, neměl žádný společenský život ani blízké přátele: jeho matka si stěžuje, že si „večer nevyjde“, a Gregorovi samotnému se nelíbí, že mu práce zcela znemožňuje, aby jeho známosti nabyly „srdečnosti“. „Často mě zaráží, jak Kafka píše o podivnosti a odcizení v moderním životě," říká Leia. „Řada velkých problémů současného světa působí kafkovsky - jakoby se [z ničeho] nedalo utéci, jakoby to byla noční můra. Myslím, že mladší generace to vnímá obdobně: jako bychom nemohli dělat nic jiného než sledovat, jak se k nám svět obrací zády.“

Dá se říci, že hrozí, že slovo „kafkovský“ bude nadužíváno a bude se jím popisovat jakákoliv bezútěšná situace, podobně jako se dnes slovem „orwellovský“ označuje opravdu kterýkoliv případ jakéhokoliv druhu cenzury nebo dohledu, nebo slovem „shakespearovský“ cokoliv, co zní staře. Leia má ale pravdu - v životě mladého člověka je mnoho věcí, které kafkovsky skutečně působí.

Jak Kafkův životopisec Frederick Karl v roce 1991 vysvětlil New York Times: „Kafkovské je, když vstoupíte do surrealistického světa, v němž se vám začnou hroutit všechny rutinní postupy, jimiž si věci udržujete pod kontrolou, všechny vaše plány, celé nastavení vašeho [chování] [...]. Nevzdáte se, nelehnete si a nezemřete. Veškerou svou výbavou, vším, co máte, s tím naopak bojujete. Ale samozřejmě nemáte šanci.“ Vzhledem k tomu, že mladé generace jsou na tom hůř než generace jejich rodičů, je více než kdy jindy jasné, že tvrdá práce se nevyplácí. Chodit den co den do nesmyslné, nevděčné práce bez naděje, že se někam posunete nebo si budete moci dovolit základní potřeby? Kupovat ovesné mléko a vzdát se červeného masa, zatímco ropné a plynárenské společnosti zaznamenávají rekordní zisky? Co může být kafkovštějšího?

„Jsme v beznadějné nevýhodě,“ domnívá se další ze studentů doktora Halla. „Ale už samotný fakt, že se můžeme ztotožnit [s někým, jako je Řehoř], je zajímavý a přinejmenším u mě to vyvolává zvláštní pocit jakéhosi soucítění, solidarity nebo přinejmenším porozumění.“


Das Wort „kafkaesk“ läuft Gefahr, überbeansprucht zu werden, um jede beliebige aussichtslose Situation zu beschreiben, ähnlich wie „orwellsch“ jedes Mal bemüht wird, wenn es um irgendeine Art von Zensur oder Überwachung geht, oder wie „shakespearesch“ für alles altertümlich klingende gebraucht wird. Aber Leia hat nicht unrecht – vieles im Leben junger Menschen erscheint in der Tat kafkaesk.

Schon 1991 erklärte der Kafka-Biograf Frederick Karl in The New York Times: „Kafkaesk ist, wenn man in eine surreale Welt eintritt, in der man all seine Kontrollmechanismen, all seine Pläne, alles, worauf man sein eigenes [Verhalten] aufgebaut hat, allmählich verliert. […] Man gibt nicht auf, man legt sich nicht nieder, um zu sterben. Man kämpft dagegen an, mit all seinen Mitteln, mit allem, was man hat. Aber natürlich hat man keine Chance.“ Dass es der jüngeren Generation schlechter geht als ihrer Elterngeneration, macht offensichtlicher denn je, dass sich harte Arbeit nicht lohnt. Tag für Tag aufstehen, um einen sinnlosen, undankbaren Job zu machen, ohne jede Hoffnung, es je zu irgendwas zu bringen oder auch nur seine Grundbedürfnisse zu decken? Hafermilch kaufen und auf rotes Fleisch verzichten, während Öl- und Gasfirmen Rekordgewinne einfahren? Was könnte kafkaesker sein?

„Wir haben wirklich schlechte Karten“, mutmaßt ein anderer Student von Dr. Hall. „Aber allein die Tatsache, dass wir uns mit [jemandem wie Gregor] identifizieren können, ist witzig und erzeugt, zumindest bei mir, eine seltsame Art von Verbundenheit. Solidarität. Oder zumindest Verständnis.“