Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Populismus
Strážci bran mizí

Illustrace: Strážci bran mizí
© Polityka Insight

Spisovatelé si stěžují, že na sociálních sítích mají fotky jejich koček větší oblibu než eseje o stavu světa.

V roce 1897 se na zápatí titulní stránky New York Times objevilo motto „All The News That’s Fit To Print”, tedy ve volném překladu „všechny zprávy, které se hodí pro tisk”. Tento slogan se v tomto deníku, který je nejspíše nejznámější na světě, stále nachází na stejném místě. Nesčetněkrát byl vyzdvihován, kritizován a parodován.

Od: Łukasz Lipiński, Polityka.pl

Redaktoři stojí u bran

Klíčová otázka vždy zněla „Kdo rozhoduje o tom, zda se daná informace hodí, nebo nehodí do tisku?”. Po mnoho let byla odpověď jednoduchá. O tom, co se bude sdělovat veřejnosti, rozhodovali redaktoři nejvlivnějších médií: tisku, později také rozhlasu a televize. Právě pro ně se používalo metaforické označení gatekeepeři – strážci bran.

Redaktoři nejdůležitějších novin nebo stanic byli desítky let strážci oběhu informací ve veřejném prostoru. Jejich úkolem byla péče o kvalitu, věrohodnost, aktuálnost a význam šířených zpráv a publicistiky. Tuto funkci plnili nejzkušenější novináři, kteří se na to připravovali po celou svou kariéru. Jejich práci jsme mohli sledovat ve filmech – kdysi ve Všech prezidentových mužích o aféře Watergate, a nedávno ve Spotlight o pedofilii v bostonské církvi.

Tento systém měl své výhody i nevýhody. Na jednu stranu prováděli strážci bran selekci publikovaných informací a měli nad nimi moc; na druhou stranu bylo jasné, kdo je za jejich zveřejnění zodpovědný, dokonce ve smyslu trestní zodpovědnosti.

Charlie mě kousnul do prstu

Dnes žijeme v digitální realitě: Internet, mobily a tablety, sociální média. V realitě, kde novinářem publikujícím zprávy a komentáře může být každý. A často ani nevíme, kdo je člověk, který danou informaci sdílí, může se totiž skrývat za falešnou identitou.

Anonymita, kterou nová média de facto poskytují, znamená absenci zodpovědnosti za publikování obsahu. Nastala éra clikbaitů, křiklavých titulků, které se pokoušejí přilákat naši pozornost, jelikož kliky znamenají peníze, a fake news, tedy dezinformací, která mají ovlivnit naše občanské postoje a  spotřebitelské chování pomocí zkreslených, nepravdivých zpráv.

Označení „občanská novinařina” mělo zdůraznit výhody této doby, kdy jsme všichni novináři. Rychle se však ukázalo, že v nové době není nikdo, kdo by kvalitu těchto informací hlídal.

Na počátku se mnoho lidí z oboru a expertů opájelo možnostmi, které poskytují nové technologie. V předchozím desetiletí bylo módní označení „občanská novinařina”, které mělo zdůraznit výhody této doby, kdy jsme všichni novináři. Rychle se však ukázalo, že v této nové době není nikdo, kdo by kvalitu těchto informací hlídal.

Široká dostupnost méně nebo více hodnotných zpráv vedla ke krachu obchodních modelů médií, která žila z prodeje informací a publikování reklam. Vydavatelé a autoři vydělávali stále méně, což se projevilo úsporami v redakcích, a to pak mělo za následek snížení kvality textů, pořadů nebo programů. Média se začala přizpůsobovat novým potřebám publika a zadavatelů reklamy.

Příznačné pro změny na mediálním trhu bylo video se dvěma dětmi Charlie mě kousnul do prstu, které se v roce 2007 stalo nejsledovanějším videem na světě (860 mil. zobrazení).

Technologie, globalizace, zábava

Jak došlo k těmto změnám? Klíčový byl technologický průlom: stálé zvyšování výpočetní kapacity integrovaných  obvodů (Moorův zákon) způsobilo, že nosíme v kapsách superpočítače s možnostmi, které byly ještě před deseti lety nemyslitelné. Tyto dva faktory jsou navíc spolu trvale propojeny – rozvoj Internetu urychluje oběh informací. Zároveň postupuje globalizace a vzdálené části světa se na sobě stávají závislé. Oba tyto procesy vedly k tomu, že lokální informace může v reálném čase oblétnout celý svět.

Zároveň byla v důsledku souběhu politických a hospodářských faktorů, včetně finanční krize z roku 2008, v západním světě zpochybněna kultura založená na expertech a autoritách. A rozvoj sociálních médií způsobil, že stále častěji důvěřujeme lidem, kteří se nám podobají (nebo někomu, kdo předstírá, že takovýmto člověkem je) – podobné mechanismy důvěry existovaly i dříve, média je však posílila a znásobila.

V globálním kotlíku

Technologie přinesly mnohem větší rozsah šíření informací a zároveň snížení jejich úrovně – velká část publika upřednostňuje zábavu před vážným obsahem. Spisovatelé si stěžují, že na sociálních sítích mají fotky jejich koček větší oblibu než eseje o stavu světa.

Šířící se dezinformace nenarážejí na příliš mnoho bariér, a falešné informace, pomluvy nebo konspirační teorie nemá kdo ověřovat. Z vědeckých výzkumů věnovaných fake news vyplývá, že se falešné informace šíří na sociálních sítích rychleji než pravdivé, jsou sdíleny častěji a větším počtem uživatelů.

37 procent Evropanů každý den narazí na falešné informace, a 83–85 procent je považuje za problém pro svůj stát nebo pro demokracii obecně – to vyplývá z průzkumu Eurobarometru z února 2018. Paralelní oběh neověřených informací, svého druhu globální kotlík, mívá často větší rozsah a větší význam. Šíří se zde nepravdivé teorie, např. o škodlivosti vakcín.

Oběh falešných informací má vliv na veřejnou debatu, jelikož pomáhá populistickým a antisystémovým politikům. V USA probíhá vyšetřování vlivu dezinformací pocházejících z Ruska na výsledek prezidentských voleb v roce 2016, ve Velké Británii byly publikovány podložené informace týkající se vlivu fake news na hlasování v referendu o Brexitu.

Obrodí se média?

Nejsme však odsouzeni k trvalému zhoršování kvality informací a veřejné debaty. V posledních letech se v určitých segmentech trhu média začínají obrozovat. Dobrým příkladem je deník New York Times zmiňovaný na počátku článku, který získal už téměř 2,5 mil. digitálních klientů.

Růstový trend se týká digitálního předplatného. V Polsku je na tomto trhu mezi deníky lídrem Gazeta Wyborcza, mezi týdeníky Polityka. To znamená, že se rozšiřuje skupina čtenářů, kteří jsou připravení platit za přístup k vysoce kvalitnímu novinářskému obsahu, stejně jako platí za přístup k filmům nebo hudbě.

Svou roli v procesu obnovy standardů sehrávají také nová media a technologické firmy. Na světě se objevuje stále více servisů provádějících fact-checking, které se snaží prověřovat informace šířené na síti. Velké technologické firmy, Facebook nebo Google, také začaly investovat stále více peněz do iniciativ, které mají zlepšit novinářské standardy nebo zmenšit měřítko dezinformací.

Média, firmy nebo vlády by měly investovat do vzdělávání veřejnosti a do její přípravy na fungování ve stále více komplikované informační společnosti. V tomto smyslu se každý z nás stává „strážcem brány“.

Objevují se také pokusy o státní nebo veřejnou regulaci. Evropská komise vytvořila pracovní skupinu expertů, kteří v dubnu 2018 navrhli mezi jinými zavedení evropského kodexu nakládání s dezinformacemi na Internetu, podporu pro nezávislou síť expertů, kteří by uváděli na pravou míru nepravdivé informace, nebo prostředky propagující kvalitní novinářskou práci a mediální vzdělávání.

Pokud se jedná o prostředky boje proti dezinformacím na sítích, nejdále šel francouzský prezident Emmanuel Macron. Navrhl povinnost označovat sponzorovaný obsah nebo možnost jeho blokování ze strany soudců. Podle názoru odborníků však podobné nástroje mohou být ve světě nových médií neadekvátní.

Co se dá dělat

Známky obrozování médií dávají jistou naději, že alespoň v části oblastí veřejné debaty je možné obnovit instituci profesionálních strážců bran. To může pomoci s tříděním informací, jejich hierarchizací a péčí o kvalitu publikovaného obsahu.

V obrodě veřejné debaty mohou zvláštní úlohu plnit lokální média, která jsou méně náchylná vůči politické polarizaci, a jejichž informace jsou snadněji ověřitelné publikem. Tradiční média mohou posilovat svou roli investováním do nových technologií a uzavíráním spojenectví s technologickými firmami. Ty by pak měly výrazně zvýšit náklady na hlídání standardů.

Tradiční média, technologické firmy, vlády i místní samosprávy by měly investovat do vzdělávání veřejnosti a do její přípravy k fungování ve stále více komplikované informační společnosti. V tomto smyslu se každý  z nás stane strážcem brány, ačkoliv nemůže nahradit profesionální novináře a redaktory.