Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Populismus
Muslimové v seriálech?

Islamofobie
Ilustrace: © Martina Hamouzová

O české xenofobii a obavách z islámu a z muslimů se toho v posledních letech napsalo hodně. Chyběl ale komplexní přehled, jak Češi o muslimech přemýšlejí, jak je vidí a hlavně, jak by se negativní obraz dal změnit. Studie, kterou její autoři představili v Praze, ukazuje různé podoby strachu z islámu v různých evropských zemích a způsoby, jak jim čelit.

 

Od: Vojtěch Berger

Na projektu Counter-Islamophobia Kit v uplynulých dvou letech pracovali odborníci z několika světových univerzit, včetně Karlovy univerzity v Praze.
 
„Spousta dosavadních výzkumů říká, že je potřeba s islamofobií někdy v budoucnu něco dělat. My to zkoušíme, nabízíme řešení pro široký okruh aktérů, politiky, novináře, neziskovky, právníky,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Amina Easat-Daasová, jedna z hlavních autorek studie.

Jen zločinci a oběti?

„Média prezentují muslimy ve dvou extrémních polohách – buďto jako zločince nebo jako oběti,“ konstatují autoři. Podle nich je třeba podobné zažité výklady v Česku kompenzovat tím, že se islám a muslimové budou ukazovat jako něco „normálního“, tedy jako běžná součást demokratických společností.
 
Islám by proto – podle studie – neměl být chápán jako jediná věc, která určuje muslimskou identitu. A větší prostor ve veřejné debatě by měli dostat muslimští intelektuálové či ženy, které můžou upozornit třeba i na současný vynořující se feminismus a pluralismus v muslimském ženském hnutí.
 
Autoři studie obecně doporučují znovu oddělit debaty o některých tématech, která se v nedávné době „přilepila“ k tématům o muslimech a islámu. Příkladem je zneužívání žen nebo v Česku tolik skloňované téma migrace:
„V rámci migračních politik je zcela legitimní vést diskuse o míře solidarity s příchozími či regulaci rizik. Oproti tomu islamofobii a nenávistné projevy není možné tolerovat za žádných okolností,“ říká jeden z autorů české části studie Karel Čada z Institutu sociologických studií Karlovy Univerzity.

Dělat to jako populisté

Zmiňovaná studie se také snaží nebýt jen dalším popisem aktuálního stavu, ale dát i konkrétní doporučení, jak islamofobii v Česku (a v jiných evropských státech) omezit.
 
„Je třeba poučit se u populistů, komunikovat s veřejností přímo, prokázat ochotu naslouchat nejistotám občanů a sdělovat možná řešení jasným a srozumitelným způsobem,“ radí autoři.
 
Česku podle nich chybí přísnější etické posuzování obsahu mainstreamových médií i aktivní boj proti nenávistným projevům na sociálních sítích.
 
Posílit by se mělo také systematické odhalování hoaxů (falešných zpráv), mediální a občanské vzdělávání na školách a podpora komunitních akcí.
 
Pro samotné šíření relevantních informací o muslimech a islámu je podle studie třeba najít osobnosti, které budou důvěryhodné pro obě strany a využít „kombinace racionálních argumentů, emotivních příběhů, celebrit, apod“.
 
V případě mladé generace je na místě i volba správných komunikačních kanálů a prostředků, jako jsou krátká videa, přímá osobní setkání a debaty nebo poznávání kulturního prostředí muslimů „na vlastní kůži“ (zvyky, kuchyně atd.).
 
Podle autorů by proti islamofobii pomohlo třeba i to, kdyby média brala víc muslimů jako experty na rozhovor nebo kdyby se muslimové nějakým způsobem jako téma objevili v populárních televizních seriálech.

Islamofobie: Češi v tom nejsou sami

Kromě Česka se materiál zabývá také protimuslimskými náladami v Británii, Řecku, Portugalsku, Maďarsku, Německu, Francii a Belgii.

V Německu například islamofobie dlouho nebyla vnímána jako skutečně existující problém. Teprve v roce 2017 přibyl mezi statistiku trestné činnosti z nenávisti také pojem „nepřátelství vůči islámu“. Podle prvních dostupných dat z roku 2018 bylo takových trestných činů v roce 2017 na německém území spácháno 804.
 
Jako jednu z hlavních výzev pro boj proti islamofobii v Německu proto zpráva uvádí zviditelnění útoků proti muslimům a rozšíření tohoto povědomí mezi co nejširší okruh lidí, třeba přes sociální sítě.
 
Ve Francii se zas podle studie nekonal „zánik islamofobie“, předpovídaný některými hlasy poté, co centrista Emmanuel Macron porazil v prezidentských volbách kandidátku krajní pravice Marine Le Penovou. Důkazem je například nový protiteroristický zákon, který nahradil výjimečný stav vyhlášený ve Francii po teroristických útocích v roce 2015.
 
Je prý sice „přehnané označovat zákon jako islamofobní, přesto ale vrhá stín podezření na celou muslimskou populaci ve Francii a podporuje chybná hodnocení situace,“ píší autoři studie.
 
Ta ukazuje, že islamofobie je celoevropský fenomén a že Češi nejsou zdaleka jediní, kdo má vůči muslimům předsudky, které neodpovídají realitě.
 
„Rozsah islamofobie, který jsme zdokumentovali, určitě pozitivní není. Ale existuje spousta lidí, kteří už dnes dělají řadu dobrých věcí přímo v terénu, známe řadu dobrých projektů pro každodenní spolužití. Prostě víme jak na to, jen je třeba tyhle znalosti rozšířit mnohem víc,“ uzavírá Amina Easat-Daasová.