Explozivní románový debut
Existuje život bez internetu?
Jeden les, dvě dívky a spousta explozí: v debutovém románu Fiony Sironic bojují Maja a Merle o to, aby získaly zpět svou digitální minulost. Kniha vypráví o první lásce, o digitalizaci a o každodennosti v blízké budoucnosti, která se jeví čím dál ožehavější a nejistější
V sobotu chodí dívky do lesa a vyhazují věci do vzduchu – název debutového románu Fiony Sironic je nápadně dlouhý a rozhodně vzbuzuje zvědavost.
Kdo jsou ty dívky? Maja a Merle, dcery slavných „momfluencerek“ Alice a Emily. A ty věci, které vyhazují do vzduchu? Staré pevné disky a SD karty, na kterých jejich matky uchovávaly obsah z posledních dvou desetiletí – mimo jiné také Majiny a Merliny první kroky, narozeniny a mnoho dalších velkých i malých milníků, které byly na různých platformách streamovány milionovému publiku.
Setkání, které všechno změní
Nyní si Maja a Merle, M&M s každou velkou i malou explozí, kterou živě streamují, berou kontrolu nad svou digitální minulostí zpět. V lese na ně přitom náhodou narazí Erna, patnáctiletá vypravěčka celého příběhu, která žije se svou matkou ve zdejším tiny house. Setkání pro ni změní naprosto vše.
Vždy, když dívky něco vyhodí do vzduchu, je Era u toho. Mezi ní a Majou se začne rozvíjet první něžná láska. Era přitom zpočátku tak úplně chápe, proč Maja a Merle cítí potřebu zničit to obrovské množství digitálních dat, které o nich jejich matky - bez jejich souhlasu - hromadily už od jejich narození. V koutku duše ale také ví, že tyto exploze jsou jen kapkou v moři. Protože odjakživa platí: internet nikdy nezapomíná.
Zatímco se Maja ve svých názorech i aktivismu stává stále více radikalizuje, Era si nachází vlastní, klidnější způsob, jak získat kontrolu nad tím, co má být zapamatováno: do sešitů si zapisuje seznamy vyhynulých zvířat a rostlin, které každý den doplňuje o nové druhy. Ke svým šestnáctým narozeninám dostane ohnivzdorný sejf, do něhož může své sešity ukládat. Požár totiž může při teplotách, které venku panují, propuknout kdykoli
Jídlo už jen v prášku
Román se odehrává v Německu blízké budoucnosti. Od světa románu Fiony Sironic nás dělí jen asi patnáct až dvacet let. Klimatická změna už zasahuje do všech oblastí života: místo čerstvých potravin existuje jídlo většinou jen v práškové podobě, školy se v létě na tři měsíce zavírají, protože při 37 stupních ve stínu se žádné dítě učit nedokáže, a parkoviště byla dávno označena za „podivný způsob využívání prostoru“. Je to svět, který ničí sám sebe.
Nabízelo by se, zařadit tento román s jeho dystopickými popisy do „climate fiction“. Na rozdíl od mnoha knih tohoto žánru se však soustředí spíše na každodenní život postav než na líčení kolabujícího systému. Zmíněná fakta se objevují jen okrajově, protože jsou už běžnou součástí Eřina každodenního života.
Jak by mohla vypadat budoucnost bez internetu?
Krom toho zabírá v knize téměř stejně tolik prostoru jako klimatická změna téma digitalizace. Obě témata se prolínají, podobně jako v dnešních debatách – například když se mluví o katastrofální klimatické stopě způsobované generativní umělou inteligencí. Při čtení knihy tak vyvstávají nové otázky. Nejde ani tak o „co“, jako spíš o „jak“: Jak se žije ve světě, který je stále teplejší a nepředvídatelnější? Jaké je to být v takovém světě teenagerem? Jaká bude budoucnost internetu? A jak by mohla vypadat budoucnost bez internetu?Fiona Sironic ve svém románu nabízí jednu z možných odpovědí. Navzdory temné prognóze ji provází I záblesk naděje: v jedné existenciální krizové situaci se Era a její matka setkají se solidaritou Eřiny tety, která žije ve skleníku na okraji města. Jde o komunitní projekt, v němž může každý přispět svými individuálními schopnostmi a znalostmi – a kde dokonce roste čerstvá zelenina z vlastního pěstování. „Zvládneme to,“ říká Eře jedna ze spolubydlících. A Era jí věří:
Tento už léta budovaný projekt společného bydlení má tolik vnitřního vědění, tolik rozumu, že přežije.
Hamburg: Ecco, 2025. 205 S.
ISBN: 978-3-7530-0106-7
Tento titul najdete i u nás v Onleihe
Komentáře
Komentovat