100 let Bauhausu
Utváření způsobu života

Avantgardní umělecká škola Bauhaus chtěla vytvořit možnost sociálního, tedy finančně dostupného bydlení. Nejvyšším cílem bylo navrhnout spolu s revolučním designem také nový způsob života pro měnící se společnost.
Od: Nadine Berghausen
Kdo sní o tom, že si obývací pokoj vybaví nějakým klasickým předmětem z tvorby Bauhausu – například pružnou trubkovou židlí od Marcela Breuera – nebo že vytvoří dekorativní akcenty s pomocí Wagenfeldovy stolní lampy, toho může odradit cena těchto dnes velmi žádaných designových předmětů. Vzhledem k intenci designérů Bauhausu působí dnešní vysoké ceny paradoxně, protože předměty pro vybavení interiéru byly navrhovány zejména pro sociálně slabší občany. Posunula se však nejen peněžní hodnota, ale také celkové hodnocení děl Bauhausu. Střízlivá elegance předmětů má dnes spíše charakter trendu, než že by měla revoluční význam. Přitom právě toto bylo snahou Bauhausu v dobách jeho založení v roce 1919 – radikální modernizace každodenního života vytvořením rámcových podmínek pro tvorbu.
Bauhaus byl založen ve společnosti, která trpěla následky první světové války a industrializovaného hospodářství. Inflace, hlad, nezaměstnanost, nedostupnost bydlení a sociální nepokoje živily touhu po nové společenské orientaci. V tomto politickém a sociálním prostředí se vytvořila skupina umělců kolem architekta Waltera Gropia, pozdějšího zakladatele Bauhausu ve Výmaru. Podle Gropia tato katastrofální sociální situace vyžadovala režii kreativního designéra. Ohledně architektury řekl: „Stavění je utváření životních procesů.“ Leckterý kritik mu vytýkal, že podlehl romantické utopii.“
RADIKÁLNÍ MODERNIZACE ŽIVOTA
Na rozdíl od dřívějšího britského hnutí Arts and Crafts, které si idealizovalo středověk a vracelo se ke gotickým formám, si Bauhaus kladl za cíl nové tvůrčí zaměření. Interdisciplinární umělecké skupiny měly nejprve společně s řemeslníky – a později v Desavě i s pomocí průmyslových strojů – vytvářet předměty, které měly formovat kulturu budoucnosti. V manifestu Bauhausu Gropius napsal: „Konečným cílem veškeré výtvarné činnosti je stavba! […] Architekti, sochaři, malíři, my všichni se musíme vrátit k řemeslu! […] Umělec je vyšší stadium řemeslníka.“Umělci Bauhausu chtěli zlepšit bydlení a život především příjmově slabšímu obyvatelstvu, a proto měla být jejich díla pro všechny finančně dostupná. Důležitou roli hrálo to, aby se předměty daly levně masově vyrábět. Bauhaus proto razil výtvarné řešení, o které se předtím nikdo nezajímal. Zaměření na základní geometrické tvary čtverec, kruh a trojúhelník bylo přinejmenším nezvyklé. Co se týče barevného spektra, měly stačit základní barvy červená, žlutá, modrá, černá a bílá. Po návštěvě architektonické výstavy, organizované Gropiem, se umělecký kritik Paul Westheim vyjádřil k tomuto konceptu poněkud odmítavě: „Tři dny jsem strávil ve Výmaru a do konce života už nechci vidět žádné čtverce.“
UMĚNÍ? NE V BAUHAUSU!
Principy Bauhausu byly rigorózně realizovány. Na umělecké odůvodnění pro design se muselo zcela rezignovat, protože to odporovalo ideologii. Design měl být určován užitkem a funkcí, ne stylem nebo estetikou. Toto zaměření v sobě bezpochyby obsahovalo konfliktní potenciál pro ty profesory Bauhausu (bauhauským žargonem označované jako „mistry“), kteří přišli do Výmaru a Desavy jako výtvarní umělci.Především na předmětech denní potřeby byl patrný nový jazyk designu. Například na kávových a čajových servisech, které byly vyráběny v kovodílně, je vidět, že u nich nemuselo a ani nemělo všechno navzájem ladit, jak by vyžadovaly umělecké nároky. Konvička na smetanu, cukřenka a konvice jsou stylově tak rozdílné, jako by snad ani nepatřily k sobě. Pro design byla totiž směrodatná funkce každé z těchto nádob, a ne celkový dojem servisu. Konvička na čajový extrakt od Marianne Brandt je jen jedním z mnoha příkladů odklonu od uměleckého řemesla. Hlavní zásada „forma následuje funkci“ („form follows function“) se sice vyskytovala už před Bauhausem, ale dnes je neoddělitelně spojena právě se stylem Bauhausu.



Design pro masy
Revoluční design, který Bauhaus rozvíjel pod vedením Waltera Gropia, získával za působení nového ředitele Hannese Meyera od roku 1927 výrazně sociálnější zaměření. Bauhaus měl ještě více navrhovat pro potřeby lidu – pro „proletáře“. Pod Meyerovou záštitou začala platit devíza „předměty hromadné spotřeby místo předmětů luxusních“. Rozhodující otázkou bylo: „Co lidé ve svém každodenním životě skutečně potřebují?“ Už se nevyráběly koberce, ale robustní podlahové krytiny. Různé dílny spolupracovaly například při vývoji odolných potahových textilií na nábytek z ocelových trubek.
