Bylo již jasné poledne,
když hoši ze záchrany zvířat přijeli,
a mě ze stromu sesbírali,
v nichž jsem se zatoulal.
Byl jsem radostný jako již dlouho ne,
ačkoliv moje situace docela bezvýchodná byla,
jak si taky můžete představit.
Přesto jsem si připadal
nějak bystrý,
jako svítící trpaslík, jemuž právě
vešroubovali novou stowattovou žárovku.
(tak to někdy je:
vlastně se ti daří mizerně, ale pak …)
A hoši ze záchrany zvířat
jeden okamžik nevěděli
taky skutečně tak zcela přesně,
kde by mě měli zastrčit.
Kdo je vůbec volal?
Zdá se, že nemám majitele,
zapomněl jsem moje jméno,
subtilní kresba
mé kůže a moje chytré, hnědé
oči ukazovaly sice na
opravdu jemné, slušné plémě
a civilizaci.
Ale co mně to nyní pomůže,
v této špatné oboře,
s hlučnými hochy
ze záchrany zvířat, jež se svojí
dodávkou honí
křížem – krážem
celým městem, při hledání
vhodného
příbytku?
Věk: 25