Jazz 2025
Rok hlasu(ů)

Kromě mezinárodně propojených projektů a silné nastupující umělecké generace utvářely jazzové scény ve všech německých spolkových zemích debaty o participaci, pracovních podmínkách a viditelnosti. Hudebně i společensky byl rok 2025 pro jazz rokem mnoha rozmanitých hlasů.

Od: Dr. Fanny Opitz

„Vlast i místo, kde jsem se cítila doma (…) jsem našla ve zpěvu a v jazzu, této improvizované hudbě z Ameriky, která představuje svobodu a rebelii, ale také krásu, čistotu, nenávist, špínu, hloubku duše – zkrátka za všechno, co z nás dělá lidi,“ píše zpěvačka a skladatelka Uschi Brüning ve své autobiografii So wie ich. Coby formativní osobnost východoněmecké jazzové scény – ještě před pádem Berlínské zdi – ukazovala, že hlas byl v jazzu vždy něčím víc než jen zvukem: vyjádřením postoje, identity a svobody dát slyšet vlastní příběh i v dobách krize. Za své celoživotní dílo byla v roce 2025 oceněna Německou jazzovou cenou.

Hlas – nejen jako umělecký nástroj, ale i jako symbol sounáležitosti a společenského postoje – stál v centru pozornosti i v roce 2025. Zemské hudební rady jej vyhlásily nástrojem roku, což se výrazně promítlo i do jazzu. Vedle Uschi Brüning byla významnou cenou oceněna i další vokalistka: v rámci Jazzfestu Berlin získala cenu Albert-Mangelsdorff-Preis Lauren Newton, klíčový hlas mezinárodní volné vokální improvizace.

Motiv roku: hlas

Silný most mezi hlasem a jazzovou scénou vystavěla bubenice a skladatelka Eva Klesse. Ta v roce 2025 přinesla na pódia své sociálně kritické koncepční album Stimmen, vydané na konci roku 2024 a byla v rámci Německý jazzových cen oceněna coby Umělkyně roku. Album mimochodem bodovalo i na mezinárodním veletrhu jazzu v Brémách Jazzahead!. Klesse se zde zaměřuje na zkušenosti marginalizovaných a diskriminovaných osob i klíčových aktivistek a aktivistů a proměňuje je v hudební apel za mnohovrstevnatost, toleranci a odvahu.

Více viditlnosti: perspektivy v jazzu pro FLINTA*

Vedle projektů, jako jsou Stimmen, které esteticky reflektují diverzitu, zůstávala i v roce 2025 důležitým tématem společensko-politických debat otázka spravedlivé participace v jazzu. Eva Klesse, která patří k velmi malému počtu žen zastávajících profesuru v instrumentálním oboru, kriticky hodnotí současnou situaci a uvádí fakta: „Méně než 4 % všech hlavních instrumentálních profesur v jazzu v Německu zastávají ženy. Pokud připočteme profesury ve zpěvu, zůstáváme stále v jednociferných číslech pod 10 %. Ta čísla si člověk musí nechat projít hlavou. A to je jen špička ledovce diskriminace a nespravedlností v mnoha dalších oblastech.“

Naštěstí letos posílila viditelnost a přítomnost FLINTA* na pódiích i v hudebněpolitickém dění řada výrazných osobností různých generací. Patří mezi ně pianistka a skladatelka Julia Hülsmann, jejíž působení dalece přesahuje její vlastní ansámbly. Již řadu let formuje německou jazzovou scénu jako profesorka a kapelnice. V roce 2025 byla jmenována čestnou členkou Německé hudební rady.

Také velkým ansámblům vedeným hudebnicemi se dostalo pozornosti: klarinetistce Rebecce Trescher s jejím tentetem a sextetem, mladé desetihlavé kapele Volo kolem saxofonistky Sofie Will a Monika Roscher Big Band. Rovněž švýcarská kapelnice Sarah Chaksad, která spolupracuje s německými hudebníky, mohla mimo jiné svým vystoupením na Jazzfestu Bonn ukázat, že velké formace jsou stále rozmanitější a že mezinárodní spolupráce otevírají nové tvůrčí prostory. Chaksad ve svém ansámblu spojuje několik generací hudebníků a hudebnic a zároveň do jazzového kontextu integruje neobvyklé nástroje – například kozí roh, na který hraje norská hudebnice Hildegunn Øiseth. Podobně postupuje i v Berlíně žijící turecká skladatelka a multiinstrumentalistka Başak Yavuz se svým mezinárodním projektem Ne Var Ne Yok, kde se jazz a nová hudba setkávají s orientálními zvuky.

Na 19. Darmstadtském jazzovém fóru, prvním které vedla nová ředitelka Bettina Bohle se debata na zaměřila na marginalizované společenské téma pečovatelské práce v rodinách hudebníků a hudebnic. Saxofonistka Alexandra Lehmler otevřeně hovořila o výzvách rodičovství a pracovních realit. Další důležitý signál vyslala berlínská hudebnice Maria Reich svou crowdfundingovou kampaní Care Works, která upozorňuje na často neviditelné stránky této profese.

Jazzové vzdělávání v centru pozornosti a silný rok pro mladou generaci

Stylově svobodná, mezinárodní a zároveň pevně zakotvená v lokálních scénách – tak je charakterizována německá mladá jazzová generace, která v roce 2025 výrazně získala na viditelnosti. Jednak díky pozoruhodně vyzrálým debutům, jako je Zen Garden saxofonisty a skladatele Maxe Treutnera. Jednak díky prohloubení spolupráce již etablovaných mladých hudebníků, zejména v duových projektech – například Under the Same Stars od Shuteen Erdenebaatar a Nilse Kugelmanna či Cameo od Johanny Summer a Jakoba Manze. Také na zavedených festivalech se stále častěji na programu objevují mladí umělci, mezi nimi i kontrabasista Felix Henkelhausen, který se svým projektem Deranged Particles vystoupil na zahajovacím koncertě Jazzfestu Berlin. V institucionální oblasti vyslala důležitý signál saxofonistka, skladatelka a kapelnice Theresia Philipp. Jako nová umělecká spoludirektorka Bundesjazzorchesteru (BuJazzO) přináší mladou perspektivu do jednoho z klíčových vzdělávacích těles v Německu. Se zaměřením na spolupráci a zdraví hudebníků a hudebnic reprezentuje moderní přístup k podpoře mladé generace.

Také v oblasti hudební edukace vznikly v roce 2025 zásadní impulzy. Projekt Jazzpilot*innen Německé jazzové unie získal Německou jazzovou cenu v kategorii hudební vzdělávání a participace. Od roku 2020 iniciativa usiluje o to, aby byl jazz a improvizovaná hudba přístupná široké veřejnosti – prostřednictvím školních projektů, návštěv mateřských škol i inovativních poradenských a vzdělávacích formátů. Rovněž v zavedených hudebních institucích a na festivalech zaplňují Jazzpilot*innen svými aktivitami existující mezeru. Pro Camille Buscot, výkonnou ředitelku Německé jazzové unie, se projekt pohybuje „na průsečíku improvizace, politického vzdělávání a společnosti“. Ukazuje, jak se „lidé z různých životních realit a kultur setkávají při společném muzicírování“ a tím „utváří jazzovou scénu v Německu zcela novým způsobem“.

Ztráty: loučení v roce 2025

Rok 2025 byl také rokem velkých ztrát. Smrtí Klause Doldingera skončila jedna éra – nejen pro jazz, ale i pro milionové publikum, které jeho hudbu často znalo, aniž by si to uvědomovalo. Pro fanoušky kriminálních seriálů po celém světě byl jazz po desetiletí přítomen v úvodní melodii Tatortu, jejímž autorem byl právě Doldinger. Během koncertu v listopadu zemřel také pianista Christoph Spendel, jehož pedagogická práce formovala celou generaci hudebníků a hudebnic. V roce 2025 odešel rovněž klarinetista Theo Jörgensmann, ústřední postava volné improvizované scény. Jako publicista a kronikář jazzu bude mnohým chybět i hudební novinář Siegfried Schmidt-Joos, který zemřel v únoru.

Berlín, Kolín nad Rýnem a nová místa

Také v roce 2025 zůstaly Berlín a Kolín nad Rýnem dvěma klíčovými motory jazzu v Německu. Cologne Jazzweek se konala popáté a znovu potvrdila celostátní význam kolínské scény. V uplynulých deseti letech, jak uvádí iniciátor festivalu Janning Trumann, prošla kolínská scéna „příkladným vývojem“ – od založení Kolínské jazzové konference v roce 2015 přes rozšíření Stadtgartenu na Evropské centrum jazzu a současné hudby až po etablování Cologne Jazzweek od roku 2021. Udělení Německé jazzové ceny v letech 2024 a 2025 a nadcházející European Jazz Conference 2026 podle něj ukazují, „jak výrazně je Kolín nad Rýnem dnes vnímán na nadregionální i evropské úrovni“.

V Berlíně se v roce 2025 rovněž pracovalo na strukturálním posílení scény. Projekt House of Jazz – Centrum pro jazz a improvizovanou hudbu se nachází v pilotní fázi. Během ní je za strategii a koncepci zodpovědná harfistka a skladatelka Kathrin Pechlof. Význam projektu popisuje takto: „Křehké struktury svobodné scény v krizi ukazují, že institucionalizace může být důležitým nástrojem odolnosti.“ Od roku 2023 jsou pod názvem Zentrum Under Construction na různých místech představovány obsahy budoucího centra. „Už během pilotní fáze se nám podařilo dosáhnout konkrétních dopadů – prostřednictvím rezidenčního programu, koncertních formátů, jako platformy pro diskuzi i jako katalyzátoru uměleckého rozvoje.“ Pro rok 2026 podle Pechlof existuje „oprávněná naděje, že se konečně uspokojivě vyřeší i otázka umístění“. Centrum je společným projektem Německé jazzové unie a IG Jazz Berlin, podporovaným v pilotní fázi spolkovou zemí Berlín a spolkovým úřadem BKM. Cílem je institucionální opěrná struktura, která dlouhodobě propojí prezentaci, výzkum, produkci a vzdělávání – iniciovaná a nesená samotnými hudebníky a hudebnicemi.

Důležité akcenty kladla také města ve východním Německu: v Halle (Saale) byl festival A-Minor Jazzového kolektivu Halle poprvé vnímán i nadregionálně a město bude v roce 2026 již podruhé hostit soutěž Jugend jazzt. Braniborská jazzová cena byla v roce 2025 udělena saxofonistovi a skladateli Wanjovi Slavinovi. Další významné ocenění regionu představuje Jutta-Hipp-Preis Saského jazzového svazu. Mezi letošní laureáty patřili Marina Schlagintweit a její large ensemble (kompozice), Stephan Deller a jeho trio MOTUSNEU (improvizace). Čestnou cenu obdrželi také Eckard Schleiermacher a Saxstall Pohrsdorf.

Jedna z nejtradičnějších celoněmeckých jazzových cen, SWR Jazzpreis, ocenila v roce 2025 vibrafonistu Christophera Della jako další výraznou uměleckou osobnost.

Jazz v Německu je mezinárodní – a zhusta propojený

Německá jazzová scéna zůstává i nadále mezinárodně orientovaná, a to nejen směrem k Americe. V Mnichově žijící mongolská zpěvačka Enji, která je se svou hudbou úspěšná v Německu, Asii i USA, byla se svým albem Sonor, kladoucím do středu pozornosti samotný akt naslouchání, jedním z klíčových hlasů jazzového roku 2025. Ke 25. výročí tria Ivoire – spolupráce pianisty Hanse Lüdemanna s mistrem balafonu Alym Keïtou z Pobřeží slonoviny – vydal soubor nové album Resurrection, které dále rozvíjí propojení africké hudby a evropského jazzu. Podobný přístup sleduje i projekt Sargal trumpetisty Volkera Goetzeho, jenž v duu s Alim Boulo Santo Cissokem propojuje jazz s tradicí západoafrických griotů prostřednictvím nástroje kora. Posilovány budou i společné evropské perspektivy: Jazzahead! oznámil Švédsko jako hostující zemi pro rok 2026.

Z hlediska mezinárodních kritiků jsou němečtí umělci a umělkyně i osobnosti formující německou jazzovou scénu zastoupeni v anketě DownBeat Critics Poll 2025. Srpnové vydání časopisu DownBeat mimo jiné vyhlásilo dlouhodobě v USA žijící německou skladatelku Ingrid Laubrock Rising Star Composer a její large ensemble Rising Star Large Ensemble. Umístění v žebříčcích získali také Nils Wogram a Shannon Barnett (oba zmíněni jako Trombonist of the Year), Silke Eberhard (Alto Saxophonist of the Year) a Christopher Dell spolu s Taikem Saitō (Vibraphonist of the Year).

Proti sebezneužívání a prekarizaci: v centru pozornosti férové honoráře

Z finančního hlediska se v roce 2025 mnoha jazzovým hudebníkům a hudebnicím nedařilo dobře. Inflace stále více zatěžuje situaci jazzových aktérů v Německu – od festivalů přes kluby až po ansámbly a sólové umělce. Zároveň se do popředí dostalo téma vízových předpisů. Trvale vysoké náklady na žádosti o víza do USA dopadají zejména na mladé hudebníky a komplikují mezinárodní turné.

Aby upozornila na problematické podmínky, připojila se například Německá jazzová unie v roce 2025 ke společnému doporučení minimálních honorářů Německé hudební rady. U projektů financovaných z federálních zdrojů alespoň z 50 % by měl platit minimální honorář 300 eur na den. Toto doporučení představuje důležitý politický signál ve prospěch spravedlivých pracovních podmínek. Berlínský bubeník a nový předseda Německé jazzové unie Michael Griener navíc využil Mezinárodní den jazzu 30. dubna k výzvě ke „posílení infrastruktury“ – „zkušeben, jazzových klubů a festivalů, ale také (systému) stipendií“. K tomu je podle něj nutné „výrazně navýšit příslušné dotační fondy“, aby se zabránilo „sebezneužívání a prekarizaci“. Význam těchto požadavků podtrhlo mimo jiné ocenění APPLAUS pro klub domicil Dortmund, které ukázalo, jak zásadní jsou stabilní struktury pro živou scénu v celé zemi.

Rok 2025 jasně ukázal, jak nezbytné je dát prostor rozmanitým hlasům, aby mohl jazz v Německu zůstat i nadále umělecky svobodný a mezinárodně propojený. Jazz totiž není jen hudbou, ale také rezonančním prostorem pro otázky participace, spravedlnosti a budoucnosti – a je tak vysoce společensky relevantní.