ŽÁDOST O MÍSTO
ZNALOSTI NĚMECKÉHO JAZYKA V ŽIVOTOPISU

Jedni napíší „verhandlungssichere Kenntnisse“, tedy „znalosti umožňující jednání“, jakmile si dokáží objednat kávu. Jiní bez dalšího vysvětlování uvedou „Deutsch: C2“. Vlastní jazykové znalosti do osobních podkladů uchazečů o zaměstnání samozřejmě patří. Ale jak by měl člověk svoje znalosti jazyků správně popsat?

Uchazečky a uchazeči ze zahraničí, kteří chtějí pracovat v německém podniku, by ve svých osobních podkladech bezpodmínečně měli mít uvedeno, jak dobře umějí německy, který jazyk je jejich mateřština a případně které další cizí jazyky ovládají. Jak lze však realisticky zhodnotit vlastní úroveň jazykových znalostí? A jak to správně popsat v životopise? V běžných příručkách s radami pro uchazeče o zaměstnání je rozšířené rozlišování na znalosti základní, dobré, velmi dobré, plynulé a znalosti umožňující jednání, ale tyto jednotlivé stupně nejsou vždycky definované. Diferencovanější klasifikační kritéria nabízejí úrovně A1 až C2 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR), vytvořeného Radou Evropy v roce 2001. Podle tohoto rámce se dnes orientuje většina institucí poskytujících výuku jazyků. Uchazeči mají tedy na výběr, zda do životopisu uvedou tradičně používaná označení, anebo stupně referenčního rámce.

ZNAJÍ ZAMĚSTNAVATELÉ REFERENČNÍ RÁMEC?

Paul Ebsen ze Spolkového úřadu práce (Bundesagentur für Arbeit) se domnívá, že někteří zaměstnavatelé v Německu nejsou ještě s referenčním rámcem pro jazyky příliš obeznámeni. V požadavcích na uchazeče pro výběrová řízení lze jen zřídkakdy nalézt údaje, které na referenční rámec odkazují. „U většiny pozic je uveden požadavek ‚dobré znalosti němčiny‘. Někdy postačují dokonce pouze základní znalosti. V takovém případě pak určitě stačí, když lze doložit navštěvování kurzu němčiny. A vzhledem k tomu, že stále častěji přicházíme do styku s žadateli o azyl, spokojuje se nyní stále více podniků v Německu i s dobrými znalostmi angličtiny,“ říká Ebsen.

Nadja Fügert je už dvacet let docentkou oboru Němčina jako cizí jazyk (DaF) a vydala příručku pro uchazeče, kteří se učí němčinu jako druhý jazyk (DaZ). Nadja uchazečům doporučuje, aby při popisu svých jazykových znalostí v životopisu použili stupně Společného evropského referenčního rámce pro jazyky: „V menších nebo středně velkých podnicích, které působí například v oblasti informačních technologií a nezabývají se příliš jazykem, se samozřejmě může stát, že ředitel si při čtení uchazečovy žádosti o místo jen obtížně představí, co znamená úroveň znalostí označená jako A1 nebo B2. Ale když jde například o kancelářskou práci nebo když má podnik personalistu, pak už lze počítat s tím, že tyto diferencované pojmy budou známé.“

Jsou-li jazykové znalosti pro některou pracovní pozici výslovně vyžadovány, měli by je uchazeči zmínit nejen ve svém životopise, ale také v motivačním dopise. Vysvědčení a certifikáty dělají samozřejmě dobrý dojem, pokud odpovídají uchazečovým požadavkům a kompetencím. „Kdo už například ovládá jazyk na úrovni C1, ale může se prokázat pouze certifikátem dokládajícím nižší úroveň znalostí němčiny, ten by takový certifikát ke své žádosti o místo raději přikládat neměl, protože by to zbytečně odvádělo pozornost od skutečné kvalifikace,“ říká Nadja Fügert. Místo toho radí uchazečům, aby popsali, jaké znalosti mají a kde je získali. Platí přitom, že čím konkrétnější údaje jsou, tím lepší představu si může zaměstnavatel udělat o úrovni jazykové kompetence.

NEPODCEŇOVAT SE ANI NEPŘECEŇOVAT

Při posuzování vlastních znalostí je obzvlášť důležité neposuzovat sám sebe příliš kriticky, prohlašuje Nadja Fügert. Jako docentka má totiž častou zkušenost s tím, že mnozí uchazeči posuzují své kompetence příliš negativně: „Opakovaně se stává, že mi studenti plynulou němčinou vysvětlují, že neumějí téměř nic. Kdo má sklon se podceňovat, měl by raději požádat o další názor nějakého učitele jazyků nebo alespoň přítele.“ Nechtějí-li však uchazeči později při přijímacím pohovoru zažít trapné chvíle, neměli by ve svých osobních podkladech ani příliš přehánět. Doporučuje se být co nejupřímnější. „Když zaměstnavatelé ve vypsaném výběrovém řízení požadují pro nějakou pozici, aby uchazeč ‚plynule mluvil německy‘, nebo když uchazeč sám tvrdí, že ‚mluví plynule německy‘, bude přijímací pohovor probíhat pravděpodobně v němčině,“ říká Ebsen.

Pokud uchazeč nechce být při pohovoru příliš nervózní, měl by si předem promyslet vhodné odpovědi na běžné otázky. Při pohovoru je pak především nutné zachovat klid. „Mnoho uchazečů, pro které němčina není mateřským jazykem, si myslí, že když například použijí špatnou koncovku přídavného jména, tak nemají šanci. Ale tak to samozřejmě není. Komunikační kompetence a odborné znalosti jsou v případě pochybností důležitější,“ říká Nadja Fügert. I v případě, že při přijímacím pohovoru přijde řeč na jazykové znalosti, měli by uchazeči a uchazečky přistoupit k tomuto tématu ofenzivně a říct, jak by se vypořádali s případnými jazykovými obtížemi na pracovišti a proč by to nijak neomezilo provoz podniku. Různé instituty navíc nabízejí speciální tréninkové kurzy pro uchazeče o zaměstnání, jejichž rodným jazykem není němčina. Tyto kurzy, které bývají zčásti podporovány Spolkovým úřadem práce, mohou uchazečům velmi pomoci.