Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1) Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

K výročí reformy německého pravopisu

K výročí reformy německého pravopisu
K výročí reformy německého pravopisu | © Goethe-Institut / Ilustrace Tobias Schrank

Debaty o reformě německého pravopisu, které se rozpoutaly v 90. letech 20. století, sotva mohly být rozhořčenější. Kde se vzala vášeň, se kterou se debatovalo v tiskových domech, kancelářích, školách, ale i hospodách? Náš publicista Henning Lobin se to pokusil vypátrat.

Od: Henning Lobin

Existuje nějaká jiná země, ve které by se lidé tak vehementně přeli kvůli pravopisu? Žádnou takovou neznám. Ale možná, že se při debatě o německé ortografii vyvine energie, která se využije někde jinde při standardizaci slovní zásoby a gramatiky. Pravopis je totiž jediná jazyková oblast, ve která je normovaná státem – ve všech oficiálně německy mluvících zemích. 

Ohlédnutí zpět

Na začátku července uplynulo 25 let od zavedení reformovaného pravopisu německého jazyka. Od roku 1996 je například dovoleno psát složené slovo „Schifffahrt“ se třemi „f“ nebo „Rad fahren“ odděleně. Spojka „dass“ se píše se dvěma „s“ místo s takzvaným „ostrým es“ („ß“) a ve spojení „vor Kurzem“ se používá velké písmeno. Cílem reformy bylo zjednodušit pravopis pomocí důslednějších pravidel a lépe integrovat psaní mnoha slov do systému.
Už v roce 1901 došlo k zásadní pravopisné reformě – ta tvořila téměř po celé 20. století základ toho, co bylo popsáno ve slovníku Duden. Sám Konrad Duden se na této reformě podílel a ze svého slovníku pak učinil nejdůležitější příručku v otázkách pravopisu. Fungovalo to tak dobře, že v roce 1955 byl Duden prohlášen v podstatě za oficiální instanci, podle které se musely úřady a školy orientovat.

V té době vlastně už měla být zahájena větší reforma, ale vzhledem k rozdělení Německa nepřicházelo v úvahu provést ji jednotným způsobem pro celou německy mluvící oblast. To se podařilo až v 90. letech, poté, co se upustilo od několika mnohem radikálnějších návrhů (jejich radikálnost asi nejlépe vystihuje způsob psaní věty „Der keiser sass im bot“).

Bouřlivý odpor

I poměrně umírněná reforma z roku 1996 však vyvolala takový rozruch, že se na několik let rozhořel vyloženě kulturní boj. Velké deníky odmítaly reformu přijmout, což samozřejmě bylo na jejich svobodném rozhodnutí. Rodiče byli pobouřeni tím, co by se jejich děti nyní měly učit ve škole, spisovatelé a spisovatelky si ve speciálně psaných prohlášeních stěžovali, že jde o ohrožení krásného německého jazyka novými pravidly. Zavedením nového pravopisu do škol se nakonec musel zabývat dokonce i Spolkový ústavní soud a referendum ve Šlesvicku-Holštýnsku vedlo k prozatímnímu zastavení reformy.

Kritika reformy měla různé příčiny. Za prvé – za vývojem nových pravidel stála komise, která se skládala téměř výlučně z jazykovědců a jazykovědkyň. Tisk, média, vydavatelství a další skupiny ve společnosti byly zapojeny jen okrajově a v některých případech je reforma dokonce překvapila. Nezbytná diskuse na tak „veřejné“ téma, jako je změna pravopisu, se tedy konala až po konečných rozhodnutích na politické úrovni.

Za druhé – komise připravující reformu upřednostňovala pojetí pravopisu, které ne všichni sdíleli. Podle tohoto pojetí by měl pravopis co nejvíce odrážet zvukovou podobu jazyka, i když současně platí i morfologický princip (tedy například psaní „Rad“, protože v množném čísle existuje tvar „Räder“, přestože se „Rad“ vyslovuje s „t“ na konci). To sice usnadňuje psaní, ale komplikuje čtení. Reforma kromě toho způsobila, že některé významové rozdíly přestaly být rozpoznatelné, což bylo obzvlášť silně kritizováno (například významový rozdíl mezi „falsch liegen“ a „falschliegen“ /nesprávně ležet x mýlit se/).

Návrat pravopisného míru

Konflikt pokračoval celé roky, než se příslušné státní orgány v německy hovořících zemích rozhodly, že by měl být soubor pravidel přepracován a že by tímto přepracováním měla být pověřena širší komise. Kromě toho vznikla čtyřicetičlenná rada pro německý pravopis, která měla nadále sledovat vývoj pravopisného úzu a navrhovat mírné úpravy pravidel. Přepracovaný soubor pravidel nakonec vstoupil v platnost v roce 2006. V mnoha oblastech je od té doby povoleno několik možných způsobů psaní.

V současnosti panuje do značné míry „pravopisný mír“. Jen příležitostně jsou připomínány minulé boje a také leckteré nesrovnalosti, které reforma vyvolala. Celá generace školáků se však mezitím už začala učit nový pravopis – a tím se nová pravidla pevně zakotvila v mnoha hlavách. U ostatních lidí však proces přeorientování na nový pravopis trvá mnoho let a je spojen s častým chybováním v pravopisu. Od zavedení reformy se však také výrazně změnily zvyklosti spojené s psaním. Důvodem je vítězné tažení takzvaných chytrých telefonů. Lze tedy jen obtížně posoudit, zda je chybování v pravopisu výsledkem reformy, nebo zda vyplývá ze změny návyků při psaní. Jedna věc je však bezpochyby jistá – po zkušenostech s poslední reformou německého pravopisu hned tak žádná další reforma provedena nebude.

Další články k tématu:

SLOVA S EFEKTEM
Proč dokáží jednotlivá slova vyvolat silné emoce? V časech koronavirové krize dělá Kathrin Kunkel-Razum starosti něco jiného. Ale její příspěvek sází na aha efekt pro budoucnost – a ukazuje, jak daleko v minulosti musí pátrat redaktoři slovníku Duden.

GENDEROVÁ HVĚZDIČKA NEBO PODTRŽÍTKO
Jak v německém jazyce rovnocenně pojmenovat osoby všech pohlavních identit? – Otázka, která někdy vyvolává prudké reakce.