Secesní dům na pražském Masarykově nábřeží 32 byl postaven k tomu, aby reprezentoval. Měl být krásný, působivý a na své návštěvníky měl činit ten nejlepší dojem, a to nejen architekturou, sochařskou výzdobou či nákladnými interiéry a technickým vybavením, ale také polohou a v neposlední řadě výhledem na světoznámé panorama pražských Hradčan. Všechny tyto své účely dům se ctí plní již od roku 1905, aniž by jeho exteriéry či interiéry nějak výrazně poznamenaly války, živelné katastrofy či příliš kreativní stavitelé.
Budova, postavená Jiřím Stibralem (1895-1939), ve své době jedním z nejprominentnějších českých architektů, měla štěstí na své nájemníky a obyvatele. Ti se k domu vždy chovali s úctou a respektem: od První české zajišťovací banky, která jej postavila, přes Bulharské velvyslanectví, jež zde krátce sídlilo vdobě poválečné, až po Goethe-Institut.
