V roce 2015 přišlo do Německa více než milion lidí jako uprchlíků. Hledají ochranu a potřebují místo, kde by mohli zůstat – dočasně, nebo natrvalo. Německo otevřelo uprchlíkům své hranice. Krédo spolkové kancléřky Angely Merkelové „Wir schaffen das“ („Zvládneme to“) vyvolalo vlnu ochoty pomáhat.
Stále evidentnější však je, že zvládnutí tohoto úkolu je velkou společenskou výzvou a vyžaduje společné síly. Spolkové země svou činnost už dávno koordinují a obce požádaly o úřední pomoc při zaopatřování a ubytovávání uprchlíků. Prázdné kasárny, školy, hotely, obchody se stavebninami a přechodně také tělocvičny, veletržní a průmyslové haly byly přeměněny na nouzové ubytovny. Byly postaveny stanové tábory, kontejnery a montované chatky odolné proti zimě, aby bylo možné uprchlíkům poskytnout alespoň základní zaopatření. O skutečném bydlení však v této souvislosti nemůže být ani řeč.
„Refugees welcome“
Na úrovni spolkové republiky i jednotlivých zemí byly spěšným tempem zajištěny stavebněprávní úlevy pro úpravu již existujících a stavbu nových ubytoven. Souběžně se spolkovou vládou, spolkovými zeměmi a obcemi, s charitativními, sociálními a církevními organizacemi, dobrovolnými hasiči a mnoha soukromými aktivitami se angažují také němečtí architekti. Svazy a komory architektů spojují své síly a nabízejí řešení pro ubytování a bydlení. Už na jaře 2015 se objevila iniciativa hamburského architekta Jörga Friedricha, který jako profesor vyučuje projektování a teorii architektury na Leibnizově univerzitě v Hannoveru. Společně se svými studenty vyvinul na příkladu města Hannoveru řadu nových konceptů bydlení a představil je v publikaci Refugees Welcome (Jovis Verlag).
K představeným konceptům patří například zástavby proluk a dvorů, nástavby na plochých střechách, stavěné z dřevěných modulů, plovoucí byty na starých říčních lodích nebo koncepty bydlení v zahrádkářských koloniích. Jde přitom především o vyčerpání prostorových i sociálních potenciálů ve městě. Jörg Friedrich si od plánů a stavitelů přeje, aby při architektonické a urbanistické realizaci projektů bydlení pro uprchlíky uvažovali o diferencovaných smíšených konceptech, místo toho, aby ukvapeně improvizovali. Z bytů určených pro uprchlíky by pak později mohly vzniknout například byty pro studenty nebo jiné skupiny obyvatel..
Dlouhodobý smíšený koncept vyvinula kancelář ksw architekten + stadtplaner už v rámci projektu bytové výstavby pro Městskou společnost stavění a bydlení v Kopernikusstraße v Hannoveru. Tento koncept spočívá v uzavření proluky. Byty pro uprchlíky nad obchodní zónou jsou koncipované tak, aby z počátečních čtyř bytových jednotek v každém patře mohlo později vzniknout šest jednotek. K pozdější přestavbě se při projektování přihlíželo už od samého začátku, a proto budou nutné jen minimální stavební zásahy.
Stavění z modulů
Jako takzvané modulární stavby jsou v hannoverské městské části Linden-Nord plánovány dřevěné obytné komplexy, které jsou rovněž koncipované pro dlouhodobé užívání. Tři dvoupatrové obytné celky pro zhruba 100 uprchlíků se skládají ze smontovaných kontejnerů o šířce přibližně 2,70 metru a délce 12 metrů. Tyto dřevěné moduly se kompletně i s veškerou vnitřní úpravou vyrábějí v rakouském Vorarlbersku. Tři až pět kontejnerů je vždy spojeno v jednu obytnou jednotku se společnou kuchyní. Byty horních pater jsou přístupné z pavlače, která zároveň slouží jako úniková cesta. Projekt, který vyvinula městská správa budov společně s architektonickými kancelářemi Mosaik Architekten BDA, Drewes + Speth a Linnea Landschaftsarchitektur, je koncipován tak, aby byty mohly být následně využívány rodinami nebo studenty v rámci společného bydlení.
Bydlení a práce
Existují také soukromé iniciativy, jako například iniciativa Rolanda Bohlmanna z obce Hötzum na jihovýchodě spolkové země Dolní Sasko. Společně s architektkou Lieselotte Decker z Braunschweigu plánuje Bohlmann přestavbu starého domu na venkově. Pomáhají mu nejen starousedlíci ze vsi, ale také mnoho podniků z okolí, které projekt podporují dodávkami stavebních materiálů. Bydlení a práce jsou vzájemně úzce propojené. V budoucnosti zde naleznou nový domov čtyři rodiny uprchlíků a ve dvou přičleněných dílnách dostanou navíc vlastní pracovní prostory, protože řemeslo je na venkově nutně potřebné.
Uprchlíci by měli bydlet ve zcela normálních bytech. To si myslí i berlínský architekt a profesor architektury a urbanismu Arno Brandlhuber. Téměř dva miliony prázdných bytů v Německu by se daly využít právě pro nově příchozí. Zasazuje se o to, aby se stavěly spíše rozmanité byty, především však s mnohem nižšími náklady. Brandlhuber požaduje, aby se projektanti odvažovali v bytové výstavbě více experimentovat. Říká, že je nutné kriticky zhodnotit existující standardy u materiálů a typologoií bytů a nově je určit. To skýtá velkou šanci na vytvoření rozmanitějších modelů bydlení a života všech uživatelů.