Babai
Cesta za otcem

Val Maloku a Astrit Kabashi, Babai
Val Maloku a Astrit Kabashi, Babai | Foto: Karlovy Vary International Filmfestival 2015

K napsání dobrého příběhu je nutné škrtnout začátek a konec – to byl nekompromisní požadavek, který Anton Pavlovič Čechov kladl na umělce. Kosovsko-německý režisér Visar Morina se této zásady držel a svým uprchlickým dramatem Babai /Otec/ vytvořil poeticko realistické vyprávění, které nedbá na přesvědčovací prostředky, jako je patos a sentimentalita.

Bez velkých okolků jsme jako diváci vrženi přímo do situace – do jedné epizody života chlapce a jeho otce. Protagonistou je albánský chlapec Nori, z jehož perspektivy se díváme na předválečné Kosovo 90. let a na radikální realitu dospělých.

Opravdu se to právě stalo?

Val Maloku, Babai Val Maloku, Babai | Karlovy Vary International Filmfestival 2015 Norimu je 10 let a společně se svým otcem Gezimem prodává na ulici cigarety. Jen velmi nerad se Nori ptá otce na svou matku, na to, kde je. Je to jen jeden z mnoha okrajových dějů, které jsou pouze naznačovány, protože nejsou relevantní pro to, co chce příběh ukázat. Vztah otce a syna je beztak rozpolcený. Na jedné straně mezi nimi panuje velice láskyplná komunikace, na druhé straně mezi nimi opakovaně dochází k potyčkám kdo s koho. Když se Gezim pokusí bez Noriho utéct do Německa, stává se komplexnost tohoto vztahu mezi otcem a synem až tísnivě zřejmou. Nori vytuší , jaké má otec plány, a podaří se mu krkolomnou akcí zabránit otcově odjezdu. Druhý pokus však už otci přece jen vyjde. Gezim potají odjede a nechá svého syna u příbuzných. To všechno se děje s filmově subtilní samozřejmostí, jakoby mimochodem, takže se člověk nevěřícně ptá: Opravdu se to právě stalo? Snad nejsilnější stránka filmu spočívá právě v tom, že film prostě jen ukazuje. Tímto způsobem vznikají jemně vykreslené obrazy namísto vysvětlování, které by beztak nestačilo.

„Už jsi velký kluk“

Otec chce svému synovi připravit lepší podmínky k životu, chce mu pomoct vymanit se z chudoby. To je jasné. Proč ho tedy nevezme rovnou s sebou? Cesta je prý podle Gezima příliš nebezpečná, ale to mu jako diváci už nevěříme. Příliš často je z filmu patrné, že je toho na Gezima moc, že je přetížený – nejen svým živořením na okraji společnosti, ale také tím, že je na výchovu svého syna sám. Ani Norimu to nezůstalo utajeno. S dětskou vzdorovitostí se však vydá na cestu do Německa, aby našel Gezima, aby si s ním všechno vyříkal a aby mu připomněl jeho otcovskou odpovědnost. Především však, aby se mu dostalo lásky, které se mu jinak od nikoho nedostává. Protože Nori je ještě dítě. Sice s bystrým rozumem, ale přece jen dítě. Na své cestě se bolestným způsobem učí, jak funguje svět, ve kterém žije. V nemilosrdné realitě světa je chlapec konfrontován s násilím, zradou a smrtí. Už dřív se však naučil být radikální, a tak se mu podaří protlouct se až do Německa.Uprchlický příběh je vysoce aktuální svou tematikou a zároveň nadčasový svým pohledem na svět dospělých očima dítěte. Morinova poetika umožňuje vylíčit příběh, ve kterém vlastně vře celá doba, aniž by se na to muselo explicitně upozorňovat. To se daří v neposlední řadě díky zdrženlivému způsobu vyprávění, který přenechává úsudek na divákovi. Naděje, kterou film dává (pokud ji vůbec dává), spočívá v jednotlivých lidech. Nejsou to sice žádní hrdinové a jejich akční prostor je omezený, ale přesto jsou to jedině oni, kteří mohou něco udělat. Ve světě, ve kterém se na vnějších okolnostech jen tak nic nezmění.

„Ani jeden falešný tón“

Na filmovém festivalu v Mnichově byl film Babai oceněn filmovou cenou Neues Deutsches Kino 2015 hned ve třech kategoriích ze čtyř. Režisér Visar Morina získal za svou prvotinu cenu v kategoriích režie a scénář. „Žádné lži, žádné pózy. Ani chvilka samolibosti. Ani jeden falešný tón,“ tak odůvodnila odborná porota své rozhodnutí. Oba hlavní představitelé, Val Maloku (Nori) a Astrit Kabashi (Gezim), byli společně oceněni v herecké kategorii. Podle poroty se oběma představitelům podařilo ukázat, „co se s námi lidmi děje, když se naše touha po normálním životě, o kterém bychom mohli sami rozhodovat, jen tak nenaplňuje a když o takový život musíme bojovat“. Film Babai navíc získal filmovou cenu One Future Preis evangelické Interfilm Akademie v Mnichově. Tato cena je udělována filmům, které se eticky a filmově esteticky vypořádávají s budoucností světa. Ocenění sklidil tento film i na 50. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, největším filmovém festivalu v České republice. Zde získal režisér Visar Morina cenu za nejlepší režii a také cenu Europa Cinemas Label.

Film Babai produkovala společnost NiKo Film v koprodukci se společnostmi Produksioni Krusha (Kosovo), Skopje Film Studio (Makedonie) a EAUX VIVES Productions (Francie) ve spolupráci s WDR a Arte, za podpory společností Film- und Medienstiftung NRW, FFA, nordmedia, Kosova Cinematography Center, Macedonian Film Fund und Cinéma du Monde CNC.

Výběr filmů Wima Wenderse je k zapůjčení v knihovně Goethe-Institutu.