Východoněmecká moderna Mezi demolicí a ochranou památek

Palác kultury v Drážďanech
Palác kultury v Drážďanech | © Copyright: Konzert- und Kongressgesellschaft mbH Dresden

V posledních letech dominovaly diskuzi o architektonickém dědictví NDR dva protichůdné názory. Zatímco jedni viděli v socialistické výstavbě 60. a 70. let minulého století jen ošklivé pozůstatky diktatury Sjednocené socialistické strany Německa (SED), další ji obhajovali jako svědectví východoněmeckého životního stylu. Dvě desetiletí po znovusjednocení je debata věcnější a detailnější.

O žádné budově se po převratu v Německu nevedly tak rozhořčené spory jako o Palác republiky na berlínském náměstí Schlossplatz, který byl mezitím zbourán. Multifunkční stavba, dokončená v roce 1976, v níž sídlila Sněmovna lidu Parlamentu NDR a která byla dějištěm zasedání strany SED, byla využíván také jako dům kultury. Díky koncertům, přehlídkám, divadlům, restauracím, kavárnám a bowlingové dráze byl palác nejnavštěvovanějším místem v centru východního Berlína. Symbol komunistické diktatury - nebo „lidový dům“ nabízející široké veřejnosti kulturu, volný čas a odpočinek? Velmi ideologicky vedená debata o demolici nebo zachování této budovy byla sporem o interpretacích minulosti a perspektivách pro budoucnost. A přitom se málem zapomnělo, že sjednocení obou německých států odhlasoval v roce 1990 první a poslední svobodně zvolený parlament NDR právě zde. V letech 2006 až 2008 byl palác na základě usnesení německého Spolkového sněmu zbourán. Na náměstí se chystá rekonstrukce barokního městského zámku. (Začátek stavby byl z finančních důvodů odložen na rok 2014).

Interpretace minulosti a perspektivy pro budoucnost

Odlišná byla historie Paláce kultury v Drážďanech, který byl otevřen v roce 1969 a kdysi byl největší víceúčelovou budovou v NDR. Před několika lety se ještě diskutovalo o (částečné) demolici této nízké kvádrovité budovy z betonu, oceli a skla. Jakožto ojedinělý příklad poválečné moderny v Drážďanech je budova od roku 2008 památkově chráněná - včetně monumentální nástěnné malby „Cesta rudé vlajky“ na její západní straně. Sál v Paláci kultury bude brzy zmodernizován a přestavěn, vnější vzhled a foyer zůstanou beze změny.
 
  • Palast der Republik und Fernsehturm © Bundesarchiv/Foto: Heinz Junge
    Palast der Republik und Fernsehturm
  • Kino International, Fassade © Kino International
    Kino International, Fassade
  • Kino International, Saal © Kino International
    Kino International, Saal
  • Visualisierung Kulturpalast Dresden, neuer Festsaal © Generalplanungsgesellschaft mbH gmp von Gerkan, Marg und Partner
    Visualisierung Kulturpalast Dresden, neuer Festsaal
  • Kulturpalast Dresden © Konzert- und Kongressgesellschaft mbH Dresden
    Kulturpalast Dresden
  • Ehemalige SED-Bezirksparteischule Erfurt © Mitteldeutsche Medienförderung GmbH
    Ehemalige SED-Bezirksparteischule Erfurt
  • Ehemalige SED-Bezirksparteischule Erfurt © Mitteldeutsche Medienförderung GmbH
    Ehemalige SED-Bezirksparteischule Erfurt
  • Dresden, Prager Straße © Dresden Marketing GmbH/Foto: Christoph Münch
    Dresden, Prager Straße
  • Berlin, Karl-Marx-Allee, Frankfurter Tor © Land Berlin/Thie
    Berlin, Karl-Marx-Allee, Frankfurter Tor
Při hledání odpovědi na otázku, které stavby východní moderny by měly být prohlášeny za památku, platí v podstatě to samé, co pro budovy z jiných období, říká Andrea Pufke, ředitelka Německého národního výboru ochrany památek. „Odborníci musí v každém jednotlivém případě prověřit, zda má budova výjimečnou architektonickou hodnotu nebo jestli je mimořádným historicko-politickým svědectvím, které odráží jedno – třeba i nepříjemné - období naší historie.“ Toto hodnocení je s rostoucím časovým odstupem snadnější, neboť vzpomínky na dřívější život v těchto budovách (jak pronesl Pierre Nora) již nedoutnají, ale byly zchlazeny a staly se historií.

Výstavba typická pro NDR

Tímto způsobem se bývalá okresní stranická škola SED v Erfurtu stala kulturní památkou jako příklad stavebního stylu typického pro NDR, který ve Spolkové republice neexistoval. Školnímu komplexu s internátem z roku 1972 dominuje nápadná modrá kostka nad hlavním vchodem, uspořádání jednotlivých budov kolem vnitřního dvora vytváří dojem klášterní uzavřenosti.

Památkově chráněný je také hotel Panorama, postavený v letech 1967-1969 v durynském Oberhofu, ve středisku zimních sportů, které se z vůle Waltera Ulbrichta mělo stát „socialistickým Sankt Moritzem“. Architektonická podoba budovy, která dodnes slouží jako hotel, připomíná dva velké skokanské můstky. Hotel Panorama tak připomíná počátek „obrazové architektury“ konce 60. let v NDR. K tomuto typu „čitelné“ architektury patří také výšková budova City-Hochhaus v Lipsku, jež byla postavena v letech 1968-1972 a původně ji využívala Univerzita Lipsko. Se svými třemi dlouhými, směrem dovnitř mírně prohnutými podélnými stěnami vypadá tento 142 metrů vysoký dům při pohledu z ulice jako otevřená kamenná kniha. Budova, která mezitím prošla kompletní rekonstrukcí, nyní patří jedné americké investiční bance, nájemcem je mimo jiné i rozhlasová stanice Mitteldeutsche Rundfunk (MDR).

V roce 1969 byla otevřena Berlínská televizní věž, která je se svými 365 metry nejen nejvyšší stavbou v hlavním městě, ale je také ikonou východní moderny. Štíhlá věž s charakteristickou stříbrnou koulí ještě dnes dokazuje tehdejší nadšení pro techniku ​​a lety do vesmíru.

Městská prostranství

Kolektivy architektů NDR vytvářely nejen jednotlivé budovy s nezaměnitelnými tvary, ale i celá městská prostranství s kvalitami (východoněmeckého) moderního života. Typickým příkladem veřejného prostoru s obchody, hotely a byty podél širokého „socialistického“ bulváru je ulice Straße der Nationen v Chemnitzu. Také ulice Prager Straße v Drážďanech je veřejné prostranství vystavěné na stejných principech. V letech 1963 až 1970 byla tato válkou zničená ulice nově vybudována jako ukázková čtvrť NDR: pěší zóna s hotely, obchody, fontánami, vyvýšenými záhony, kulatým kinem a restauracemi. Ačkoliv byl tento stavební projekt propojen se socialistickým pojetím společnosti, inspirovali se urbanisté západními vzory. Především rotterdamská ulice Lijnbaan, první pěší zóna v Evropě, jež byla dokončena začátkem 50. let 20. století, ovlivnila novou podobu ulice Prager Straße. Zásadní rozdíl oproti nizozemskému vzoru: drážďanští v této centrální oblasti, která je uzavřena dopravě, postavili i byty.

Přínosná kulturní památka

Velmi přínosnou kulturní památkou je v tomto smyslu berlínská ulice Karl-Marx-Allee. Kdo se prochází po první části ulice, vybudované v letech 1952-56, má před očima fázi „Národní výstavby“, která předcházela východoněmecké moderně. Tzv. „cukrářský styl“ je typický pro paláce pracujících, jejichž architektonické uspořádání a ornamentální detaily se řídily klasicistními vzory. Druhá fáze výstavby této ulice (1959-65) je oproti tomu charakteristická otevřeným městským prostranstvím, panelovými obytnými domy a obchodními a kulturními budovami, reprezentujícími jednoduchou eleganci z oceli a skla. V letech 1961-63 bylo postaveno kino International. Díky velkému prosklenému průčelí je bývalé premiérové kino nejvýraznější stavbou této části Karl-Marx-Allee. Naproti kinu je Café Moskau, postavené ve stejné době: někdejší restaurace s ruskými specialitami je nyní společenským a kongresovým centrem. Navenek se dvoupodlažní budova s ​​vysokými celistvými skleněnými tabulemi skoro nezměnila. Původní prvky, jako jsou socialistická nástěnná mozaika a nápis „MOCKBA“ na střeše, zůstaly.

Křehký půvab

Není to ani tak zavedená památková péče, ale mladší generace fotografů, architektů, filmových tvůrců, návrhářů a umělců, kteří umí ocenit křehký půvab koncepčních staveb východní moderny. Díky různorodým akcím, výstavám, ale i neobvyklému a dočasnému využívání, tito kreativci odhalují estetické a funkční kvality východoněmecké moderny.

Když byly v lednu 2010 zveřejněny plány na demolici „Menzy v parku“ z roku 1982 v areálu výmarské univerzity Bauhaus-Universität Weimar, založili studenti na internetu blogové a diskusní fórum mensadebatte.de. Iniciátoři považují výmarskou menzu za důležité svědectví konce východoněmecké moderny. Svého cíle - vyvolat kritickou debatu o formálních a funkčních výhodách jídelny - dosáhli. Durynský zemský úřad památkové péče a archeologie nyní přezkoumává, zda si budova zaslouží stát se památkou.