Architektonická procházka Berlínem
Oh what a perfect day!

Berlín se nezačal proměňovat až po pádu Berlínské zdi – ztělesněním transformace města byl odjakživa. Jeho struktura je zbrázděna radikálními rozchody se včerejškem.

V Berlíně se vždy začínalo od začátku: v období císařství a rozmachu hospodářství v 19. století, za časů Výmarské republiky, Třetí říše, při poválečné obnově země, za studené války a také po pádu Berlínské zdi. Nanejvýš pohnuté dějiny města se promítají do výsledného obrazu prosyceného neustálou transformací, do množství prázdných ploch přecházejících v krajinu, do novostaveb i ruin. Jako složitá skládanka se město rozpadá na čtvrti a městské části, pocházející z různých období, přičemž na sebe zpravidla dosti nesourodé části surově a bez obalu narážejí.

Naše procházka vede přímo do nitra této permanentní transformace. Na území mezi bývalou Berlínskou zdí a Alexandrovým náměstím, k novostavbám, obnoveným budovám, nově využívaným stavbám a podél předělů s ladem ležící krajinou dotvářející Berlín a proměňující ho v něco výjimečného. Deset představených projektů je přitom doporučeno vnímat nikoli jako jednotlivé objekty, ale vždy v kontextu času a prostoru – při procházce městem v jeho čtyřech dimenzích.

Galerie v Brunnenstraße

Brunnenstraße 9, 10119 Berlín
52°31'51"N, 13°24'1"E
brandlhuber+ ERA, Emde, Schneider, 2010
  Fasáda z polykarbonátu a pohledového betonu působí skoro jako hrubá, ještě stále nedokončená stavba: syrově a drsně, improvizovaně a flexibilně – stejně jako celá ulice Brunnenstraße. Žádná novostavba v uplynulých letech nedokázala nasát atmosféru Berlína v takové míře a udělat z ní základní kámen vlastní architektonické estetiky, tak jako budova pod taktovkou Arno Brandlhubera. Od začátku ji stavěl sám pro sebe. Zabydlel se v podkroví a v nižších patrech si zřídil architektonickou kancelář. V obou nejnižších podlažích sídlí galerie KOW, jejíž výstavy se obvykle vyplatí navštívit nejen kvůli prostorám, které jsou i uvnitř flexibilní a ve svém působení syrové. Sklepní prostory, které jsou pozůstatkem jiného nezdařeného investorského záměru, Brandlhuber nestrhl, nýbrž použil jako základy své stavby. Bude-li průjezd otevřený, nezapomeňte zajít do dvora a prohlédnout si také vnější schodiště, které visí na zadní stěně budovy jako skulptura.

Rodinné domy v Bernauer Straße

Bernauer Straße 5, 10115 Berlín
52°32'10"N, 13°23'33"E
Anne Lampen, Ebers Architekten, Kai Hansen Architekten, Ludloff+Ludloff, Monika Wurfbaum, SchöningMosca Architekten, SDU Architekten, Wolfgang Thiessen, XTH-Berlin, 2008
  Bývalé ochranné pásmo Berlínské zdi již bylo na mnoha místech zprivatizováno, všude vznikají nové rodinné i vícerodinné domy. Nikde ovšem nepůsobí bizarněji než zde v ulici Bernauer Straße. Přímo vedle zcela nového Památníku Berlínské zdi a nad „Kaplí smíření“ (2000) vyrostlo na mírném pahorku šestnáct soukromých bytových domů s malými zahrádkami. Jako ostrůvek mezi Východem a Západem. Hustota malého sídliště, štíhlé domy a zákruta uličky, vedoucí mezi domy, připomínají spíše středověkou městskou strukturu. Jde však o zcela nové soukromé sídliště. Z oken podobných akváriím se nabízí perfektní a již nezastavitelný výhled na památník přímo naproti.

Dostavba východního křídla Přírodovědného muzea

Invalidenstraße 43, 10115 Berlín
52°31'47"N, 13°22'46"E
Diener & Diener, 2010
  „Chtěli jsme vnést do konvenčního pohledu tak trochu revoluci,“ říká Roger Diener ze švýcarského ateliéru Diener & Diener. A podařilo se. Východní křídlo Přírodovědného muzea, jedné z posledních válečných ruin Berlína, doplnili duchařsky bledými fragmenty. Fasáda nyní působí jako zčásti vybarvené omalovánky. Architekti vyvinuli novou techniku: ze zachované části fasády udělali přesné odlitky i se všemi nerovnostmi, poškozeními, trhlinami a zazděnými okny. Formu pak vylili světle šedým betonem a prefabrikáty přesně zasadili do stávající cihlové fasády. Uvnitř návštěvník nalezne halu bez oken pro milion naložených preparátů, které nesnesou světlo. Uměleckou interpretací obnovy ruiny se Švýcarům podařilo výjimečným způsobem přispět ke „kritické rekonstrukci“ Berlína.

Slender Bender

Hessische Straße 5, 10115 Berlin
52°31'44"N, 13°22'48"E
Deadline Architects, 2004
  Ateliér Deadline Architects koupil tuto úzkou proluku na konci 90. let a starou zástavbu, která na místě stála, částečně zrekonstruoval a rozšířil. Nahoru architekti umístili mezonet. Před původní stavbu postavili na minimálním půdorysu další dům s osmi „minilofty“ v úzkých patrech vybavených nábytkem, ale i s kanceláří a obchodem. Symbióza starého a nového se podařila díky sjednocujícím lesklým pásům z ušlechtilé oceli, které obě části stejnoměrně překrývají. Je to stavba, která zapadla do celkového kontextu sebevědomě i decentně zároveň. Nejlepší na tom je, že „minilofty“ si můžete na kratší i delší pobyty v Berlíně přímo pronajmout.

Sbírka Boros – obytný kryt a galerie

Reinhardtstraße 20, 10117 Berlín
52°31'24"N, 13°23'2"E
realarchitektur, 2008
  Celé roky nikdo nevěděl, jak naložit s nadzemním protileteckým krytem, který se před nepřátelskými útoky snažil maskovat coby normální bytová zástavba. Po válce se stal táborem pro uprchlíky, skladem banánů a obilí, poté byl využit pro začínající umělecké výstavy a divadelní představení. Tak se s ním seznámil reklamní milionář Christian Boros, který si jej vzápětí nechal přestavět. Se svou rodinou dnes obývá prostorný penthouse na střeše krytu, v jehož místy až klaustrofobicky nízkých podlažích se rozprostírá Borosova působivá sbírka současného umění. V prostorách krytu instalovali svá díla umělci jako Olafur Eliasson, John Bock nebo Tobias Rehberger. Za tímto účelem byly některé části metr silných stropů a stěn vyřezány diamantovou pilou, aby bylo možné prostorem procházet. Sbírku si lze na objednávku prohlédnout s průvodcem.

Centrum Jacoba a Wilhelma Grimmů

Geschwister-Scholl-Str. 1, 10117 Berlín
52°31'13"N, 13°23'27"E
Max Dudler, 2009
  Max Dudler pracoval několik let pro architekta O. M. Ungerse, proto nepřekvapí majestátnost a přísný řád jeho architektury. Nová knihovna Humboldtovy univerzity se ale vyznačuje skoro až hravou fasádou, kdy proměnlivý rytmus oken spolu s vlakovým provozem na protějším viaduktu je v dokonalém souladu s rastrem knižních regálů uvnitř budovy. V interiéru návštěvníka čekají úzké řady polic a skoro až babylonská centrální čítárna, na jejíchž otevřených terasách snadno propadnete pocitu města vědomostí. Směsice přísnosti a hravosti činí z této knihovny jednu z nejlepších novostaveb nově vybudovaného „kamenného Berlína“.

Rekonstrukce a sanace Nového muzea

Bodestraße 1-3, 10178 Berlín
52°31'12"N, 13°23'51"E
David Chipperfield, 2009
  Podobně jako východní křídlo Přírodovědného muzea bylo i Nové muzeum po celých sedmdesát let od války opuštěnou ruinou. David Chipperfield během jedenáctileté přestavby budovu uvnitř i vně s velkým citem zrestauroval a zakonzervoval. Některé prvky, například působivé stropní fresky či barva stěn v místnostech, byly obnoveny. Na jiných místech byly viditelně zachovány všechny vrstvy historie. Fasáda navíc zachycuje trhliny a stopy po kulkách, otisky války a zkázy. Kde bylo třeba doplnit staré novým, vidíme nové elementy v podobě abstraktní verze staré budovy, např. nové části fasády kombinované z historických cihel a betonových prefabrikátů nebo úpravu centrálního schodiště. Jde o spojení starého a nového, které omračuje. Žádná budova v Berlíně neukazuje stopy historie města tak zřetelně, tak rozmanitě, tak rozporuplně a tak komplexně.

Weekend Club

Alexanderplatz 5 (v Domě cestování, 12. a 15. p.), 10178 Berlín
52°31'22"N, 13°24'59"E
Robertneun Architekten, 2007
  „Dům cestování“ je pokládán za smutný příklad výškové budovy z 60. let na severovýchodním cípu Alexandrova náměstí, který však kolem roku 2000 objevila berlínská klubová scéna. Od roku 2005 zde ve 12. a 15. podlaží sídlí „Weekend Club“, jeden z dnes celosvětově nejznámějších berlínských klubů. Oblíbenost jistě souvisí i s architektonickou koncepcí ateliéru Robertneun Architekten, který za pomoci drsných, průmyslových a provizorních materiálů pracuje s estetikou ilegálních, spontánních berlínských klubů 90. let a zároveň ji mísí s trpkým šarmem „enderáckého“ věžáku. Návštěva se nabízí přirozeně především v noci, Weekend ale o víkendu beztak nezavírá, takže se dovnitř může kdykoli, pokud vás ovšem vyhazovač vpustí. Vrcholem klubu je střešní terasa nabízející velkolepé panorama Alexandrova náměstí – to si lze vychutnat vždy, v noci i ve dne, po noci bujarého alkoholického opojení i ve chvílích odpočinku.

L40 – Dům pro sběratele umění

Rosa-Luxemburg-Straße 40, 10178 Berlín
52°31'41"N, 13°24'35"E
Bundschuh Baumhauer Architekten, 2010
  Čtvrť mezi ulicemi Auguststraße a Torstraße se od změny politického režimu stala berlínskou galerijní čtvrtí, kde množství výloh dělá muzeum současného umění i ze samotné ulice. Nepřehlédnutelná rohová budova z černého pohledového betonu je prvním velkým architektonickým potvrzením tohoto vývoje. Architekt Roger Bundschuh a umělkyně Cosima von Bonin přišli se zvláštní formou vycházející z lichoběžníkového tvaru pozemku. Hlubokými výřezy, zdůrazněnými velkými okny, širokými vystupujícími částmi budovy a tmavou věží směrem ke křižovatce působí budova sama jako socha. Poněkud bizarní půdorysy bytů mají uspokojovat zvláštní potřeby sběratelů umění, jak zaznělo z úst tvůrců. Stávají se kombinací bytového a galerijního půdorysu.

Dům August

Auguststraße 17, 10115 Berlín
52°31'36"N, 13°23'43"E
Ebers Architekten, 2004
  Uprostřed galerijní čtvrti v ulici Auguststraße byla zastavěna proluka o ploše pouhých 154 metrů čtverečních, široká necelých osm metrů, ovšem mezi starou zástavbou dosahující hloubky až 25 metrů. Oficiálně proluka platila za „nezastavitelnou“ – pro stavbu v této „štěrbině“ bylo zapotřebí rozvinout fantazii. Architekt Jörg Ebers nad sebe nakupil podél úzkých schodů obchod, jednopokojový byt a mezonet. Velká okna zalévají hluboké místnosti světlem a skýtají dobrý výhled. Jako přilepená působí silná „krabicová“ okna na fasádě pojednané drobnou zelenou mozaikou. Podobně jako u Brandlhuberovy galerijní budovy, u níž naše procházka začala, i zde okna (byť volněji) kopírují výšky pater sousedních budov. Dům nenapodobuje nic, co by tu stávalo dříve, přesto s okolím výborně souzní. Je to sebevědomý zelený stavební kámen města. Přece jen to jde: moderna, sebevědomá berlínská architektura, která nic nepřepisuje, nýbrž dále progresivně píše rozvoj města.