Architektonická procházka Porúřím: Bochum a Essen Od uhelného revíru ke kreativní čtvrti

Typický ráz architektonické scenerie Porúří určují průmyslové stavby, které byly jako industriální památky oživeny novým obsahem. Rozlehlé volné plochy přetvořené na krajinné parky svědčí o strukturální proměně bývalé černouhelné pánve v kvetoucí kulturní krajinu.

 

Novým kreativním centrem je kdysi největší zařízení hornického průmyslu v Evropě, uhelný důl Zollverein v Essenu (1928–32). Od roku 2001 je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.

Porúří čítá celkem 53 měst a obcí, které spolu s průmyslovými stavbami prodělaly strukturální přeměnu. V letech 1989 až 1999 vytvořila Mezinárodní stavební výstava (IBA) Emscher Park rámec pro investice. Další impulzy přinesl projekt Ruhr 2010, kterým bylo město Essen s celým Porúřím jmenováno evropským hlavním městem kultury roku 2010.

Až do dnešních dob má energetika a ocelářský průmysl v Porúří velký vliv. Dominantou essenského panoramatu je 120 metrů vysoký skleněný válec (architekti: Ingenhoven, Overdieck, Vahlen – 1996) hlavní administrativní budovy energetického koncernu RWE, jedna z prvních ikon „green buildingu“ s „dýchající“ dvojitou fasádou. V roce 2010 vznikla v 17hektarovém areálu nová centrála koncernu ThyssenKrupp (Thyssen-Krupp-Quartier, architekti: Chaix & Morel, JSWD). 400.000 počítačově řízených lamel z ušlechtilé oceli z vlastní produkce koncernu lze podobně jako peří nastavit tak, aby se dalo co nejlépe využít denní světlo.

Procházka po Bochumi a Essenu nabízí pohled na často drsnou estetiku minulé industriální kultury.

Německé hornické muzeum v Bochumi

Am Bergbaumuseum 28, 44791 Bochum
51° 29′ 21″ N, 7° 13′ 2″ E
Doplňková stavba: Benthem Crouwel, 2009
 
  • Přístavba Německého hornického muzea v Bochumi Foto: Stadt Bochum, Presse- und Informationsamt
  • Přístavba Německého hornického muzea v Bochumi Foto: Stadt Bochum, Presse- und Informationsamt
  • Přístavba Německého hornického muzea v Bochumi Foto: Stadt Bochum, Presse- und Informationsamt
  • Hornické muzeum v Bochumi Foto: Stadt Bochum, Presse- und Informationsamt
  • Hornické muzeum v Bochumi Foto: Stadt Bochum, Presse- und Informationsamt

400.000 návštěvníků přichází ročně do Černého diamantu, přístavby o rozloze 1.800 m2, určené pro zvláštní výstavy, a do hlavní budovy hornického muzea v Bochumi, postaveného Fritzem Schuppem a Heinrichem Holzapfelem. Nikde jinde v Německu se nelze ve dvacetimetrové hloubce projít 1,5 km dlouhými štolami. Navzdory tomu, že je to jedno z největších muzeí svého druhu, nikdy se zde netěžilo uhlí pro komerční účely. Od svého založení v roce 1960 slouží tato instituce, vybudovaná na místě bývalých jatek, vzdělávacím účelům. V letech 1973 až 1974 sem byla z odstaveného dolu Germania v Dortmundu přemístěna dokonce i těžební věž vysoká 71,4 m, kterou v letech 1938/39 projektoval rovněž Fritz Schupp. Za hezkého počasí se z vyhlídkových plošin ve výšce až 62 metrů naskýtá návštěvníkovi panoramatický pohled na celé Porúří.

Westpark a Jahrhunderthalle v Bochumi

An der Jahrhunderthalle 1, Alleestraße, 44793 Bochum
51° 28′ 53″ N, 7° 11′ 55″ E
Petzinka Pink Architekten, 2003
 
  • Jahrhunderthalle Bochum  Foto: Tomas Riehle
  • Westpark u Jahrhunderthalle Foto: Jahrhunderthalle Bochum
  • Jahrhunderthalle Bochum  Foto: Stadt Bochum, Presse- und Informationsamt
  • Jahrhunderthalle Bochum  Foto: Tomas Riehle
  • Jahrhunderthalle Bochum  Foto: Tomas Riehle
  • Jahrhunderthalle Bochum  Foto: Tomas Riehle

V letech 1842 až 1985 se v areálu bochumského Westparku, rozkládajícího se na ploše 38 hektarů, vyráběly kostelní zvony, děla a železniční nákolky. Ještě dnes dominují tomuto místu tři terasy uhelného dolu. Architektura žije z kontrastu mezi masivními zděnými stavbami, jako je opěrná zeď s oblouky z 20. století, označovaná názvem „Colosseum“, a filigránskými ocelovými konstrukcemi nových stojin a zakřiveného lanového mostu na železniční trase, která sloužila k zásobování vysokých pecí rudou. Programové centrum tvoří bezpodpěrová budova Jahrhunderthalle, postavená v roce 1902, bývalá centrála plynárny a turbínová hala, kterou architektonická kancelář Petzinka Pink Architekten zrestaurovala a rozšířila pro Ruhrtriennale 2003 na „montážní halu pro umění“. Jde o syntézu někdejší průmyslové architektury a nového foyeru ze skla a oceli, dlouhého 90 metrů a vybudovaného v soudobém high tech stylu.

Výškový bunkr Centrální masiv

Metzstraße 23, Springerplatz, 44793 Bochum
51° 28′ 39,7″ N, 7° 12′ 24,2″ E
Stark Architektur, 2011
 
  • Výškový bunkr Centrální masiv v Bochumi Foto: stark Architektur
  • Výškový bunkr Centrální masiv v Bochumi Foto: stark Architektur
  • Výškový bunkr Centrální masiv v Bochumi Foto: stark Architektur
  • Výškový bunkr Centrální masiv v Bochumi Foto: stark Architektur
  • Výškový bunkr Centrální masiv v Bochumi Foto: stark Architektur

Po návštěvě Westparku přijde vhod malá přestávka v kavárně Treibsand na náměstí Springerplatz. Už třicet let je to místo setkávání místní scény, které je však pozoruhodné především jako stanoviště bývalého výškového bunkru z druhé světové války. Tam, kde kdysi 700 bochumských občanů nalezlo úkryt před bombardováním, může dnes studovat až 300 studentů institutu SAE. Z „Centrálního masivu“ bylo nutné vylámat 300 tun železobetonu, aby mohla vzniknout vzdušná dvoupatrová vstupní hala a světlé místnosti.

Knihovna Folkwang

Kampus Umělecké univerzity Folkwang
v Essenu-Werdenu, Klemensborn 39, 45239 Essen
51° 23′ 14,9″ N, 7° 0′ 12,4″ E
Max Dudler, 2011; fotografie skleněné fasády: Stefan Müller
 
  • Knihovna Folkwang v Essenu Foto: Stefan Müller
  • Knihovna Folkwang v Essenu Foto: Stefan Müller
  • Knihovna Folkwang v Essenu Foto: Stefan Müller
  • Knihovna Folkwang v Essenu Foto: Stefan Müller
  • Knihovna Folkwang v Essenu Foto: Stefan Müller
Nová knihovna tvoří chybějící křídlo barokního čestného dvora opatství sv. Ludgera. Zcela v duchu archaických předloh a jako pokračování existujícího soklu z lomového kamene vytvořili architekti translucentní obal z tence řezaných desek z přírodního kamene, kterým proniká filtrované, pro knihy neškodné světlo – obal, který ve tmě svítí jako lucerna. Teprve při bližším pohledu lze rozpoznat, že se jedná o barevné fotografie z lomového kamene, které jsou speciálním postupem připevněny na skleněné desky. V prvním nadzemním podlaží se nachází čítárna, koncipovaná jako rastrovaný dřevěný nábytek. 200.000 knih, časopisů, notových partitur, zvukových a obrazových nosičů je zde uloženo v jednotlivých sekcích připomínajících vrstvy cibule.

Rozšíření Muzea Folkwang

Museumsplatz 1, 45128 Essen
51° 26′ 30″ N, 7° 0′ 15″ E
David Chipperfield Architects 2010
 
  • Vnější pohled na Muzeum Folkwang Foto: Museum Folkwang, NMFE GmbH, Wolf Haug, 2009
  • Venkovní schodiště ke vstupnímu dvoru Foto: Museum Folkwang, NMFE GmbH, Wolf Haug, 2009
  • Atria, pohled od staré budovy směrem na severozápad Foto: Museum Folkwang, NMFE GmbH, Wolf Haug, 2009
  • Vstupní dvůr Foto: Museum Folkwang, NMFE GmbH, Wolf Haug, 2009
  • Výstavní hala, pohled severním směrem Foto: Museum Folkwang, NMFE GmbH, Wolf Haug, 2009
  • Vnější pohled na Muzeum Folkwang Foto: Museum Folkwang, NMFE GmbH, Wolf Haug, 2009

Myšlenka „Folkwangu“, že umění je slučitelné se životem a že by mělo být zpřístupňováno také dělnictvu, je v Essenu dodnes živá. Prostřednictvím nadace Alfried Krupp von Bohlen und Halbach-Stiftung se finančně, alespoň nepřímo, podílí na rozšiřování Muzea Folkwang také ocelářský průmysl. Rovněž filozofie Karla Ernsta Osthause, který v roce 1902 založil Muzeum Folkwang, tedy první muzeum soudobého umění v Evropě, sledovala myšlenku umění, které by bylo blízké lidu. Kde jinde si lze prohlédnout umělecká díla Gauginova, VanGoghova nebo Renoirova přímo z ulice skrze okno? Jednoduchý architektonický jazyk, transparentní sled pavilonů a atrií i okna do ulice pojal David Chipperfield do své koncepce pro rozšíření muzea. Translucentní okna z recyklovaného skla se třpytí jako alabastr. Jde o komplexní umělecké dílo, „Gesamtkunstwerk“, které upoutává svou zdrženlivostí.

Návštěvnický pavilon důlního komplexu Zollverein

Gelsenkirchener Str. 181, 45309 Essen
51° 29′ 11″ N, 7° 2′ 42,8″ E
Umělecká skupina Observatorium, Rotterdam, 2006
 
  • Návštěvnický pavilon umělecké skupiny Observatorium Rotterdam Foto: Observatorium Rotterdam
  • Návštěvnický pavilon umělecké skupiny Observatorium Rotterdam Foto: Observatorium Rotterdam
  • Návštěvnický pavilon umělecké skupiny Observatorium Rotterdam Foto: Observatorium Rotterdam
  • Šachta XII, Zollverein Park Foto: Observatorium Rotterdam
  • Bývalá kotelna, přestavěná Normanem Fosterem, dnes Red-Dot-Design-Museum Foto: Observatorium Rotterdam

V roce 1997 přetvořil Norman Foster bývalou kotelnu na Designové centrum Severního Porýní-Vestfálska. Šlo o první zásah do rozsáhlého komplexu šachty XII dolu Zollverein. Zařazením na seznam světového kulturního dědictví byl v roce 2001 splněn předpoklad pro nové ztvárnění volných ploch parku Zollverein, které byly 15 let ponechány v přírodním stavu. Podobně jako sídelní celky v Porúří se každý pavilon skládá ze tří modulů – domu, zahrady a zahradního domku. Speciálně vyvinuté barvy pohledového betonu tvarují struktury, které připomínají vrstvy zeminy a sloje v podloží. Základní rozměry pavilonů jsou stejné jako ty, které architektům Schuppovi a Kremmerovi sloužily v letech 1928 až 1932 jako základ při stavbě šachty XII.

Upozornění: Jeďte od Hlavního nádraží v Essenu tramvají Kulturlinie 107 ve směru Hlavní nádraží Gelsenkirchen až do zastávky Zollverein. Doba jízdy: cca 16 minut.

Ruhr-Museum v důlním komplexu Zollverein

Šachta XII, budova A14,
Gelsenkirchener Str. 181, 45309 Essen
51° 29′ 11″ N, 7° 2′ 42,8″ E
Architekti: OMA a Heinrich Böll, 2006
Koncepce výstavy: HG Merz, 2010
 
  • Ruhr-Museum Außenansicht Kohlenwäsche Foto: Ruhr Museum, Brigida González
  • Mittelachse mit Symbolbildern des Industrialisierungsprozesses Foto: Ruhr Museum, Brigida González
  • In der Gangway Foto: Ruhr Museum, Brigida González
  • Treppenhaus des Ruhrmuseums Foto: Ruhr Museum, Brigida González
  • Dauerausstellung „Verkehrswege“ im Ruhr-Museum Foto: Ruhr Museum, Brigida González
  • Ruhr-Museum Außenansicht Kohlenwäsche Foto: Ruhr Museum, Brigida González

47 metrů vysoký stavební kolos bývalé mokré úpravny uhlí je nejimpozantnější stavbou důlního komplexu Zollverein. Zatímco kdysi tu přepravní pásy převážely od jedné stanice ke druhé uhlí, dnes dva oranžové eskalátory dopravují do 24metrové výšky návštěvníky. Z plošiny s kavárnou a restaurací si lze zajít na nedělní brunch nahoru do střešního pavilonu nebo se vydat dolů „cestou uhlí“. Architekt Rem Koolhaas vyvinul nejen generální plán restrukturalizace celého areálu, ale společně s expertem na sanaci staveb, Heinrichem Böllem, dal kompletně strhnout staré cihlové a skleněné fasády, doplnil jednu zvenku neviditelnou vrstvu z izolačního zasklení a znovu vyzdil původní fasádu před ní.

Plavecký bazén a zimní kluziště v důlním komplexu Zollverein

Areál C (koksovna), plavecký bazén (C7),
Arendahls Wiese, 45141 Essen
51° 29′ 21,6″ N, 7° 2′ 21,2″ E
Dirk Paschke a Daniel Milohnic, 2001
 
  • Zeche Zollverein Werksschwimmbad und Eislaufbahn Essen © Matthias Duschner, Stiftung Zollverein
  • Zeche Zollverein Werksschwimmbad und Eislaufbahn Essen © Frank Kaltenbach, München
  • Zeche Zollverein Werksschwimmbad und Eislaufbahn Essen © Thomas Willemsen, Stiftung Zollverein
  • Zeche Zollverein Werksschwimmbad und Eislaufbahn Essen © Frank Vinken, Stiftung Zollverein
  • Zeche Zollverein Werksschwimmbad und Eislaufbahn Essen © Matthias Duschner, Stiftung Zollverein

Mezi lety 1957 a 1961 postavil Fritz Schupp koksovnu důlního komplexu Zollverein, která se na dlouhou dobu stala největší a nejmodernější koksovnou v Evropě. V roce 1993 byl provoz zastaven. Zbyla působivá řada šesti komínů, koksovací pece, uhelný zásobník a mělká vodní nádrž. V rámci uměleckého projektu Současné umění a kritika (Zeitgenössische Kunst und Kritik) byla v roce 2001 poprvé zahájena plavecká sezóna uprostřed světového kulturního dědictví – v plaveckém bazénu, který realizovali frankfurtští umělci Dirk Paschke a Daniel Milohnič. Plovárna se mezitím stala pevnou součástí letního programu a výletní zajímavostí v Porúří. Bazén složený ze dvou k sobě přivařených velkoobjemových kontejnerů symbolizuje strukturální proměnu Porúří. V zimě se zamrzlá vodní plocha využívá jako kluziště.

Budova SANAA v důlním komplexu Zollverein

Umělecká univerzita Folkwang, budova SANAA,
Gelsenkirchener Str. 209, 45309 Essen
51° 29′ 11″ N, 7° 2′ 42,8″ E
SANAA, Kazuyo Sejima, Ruye Nishizawa Associated Architects, 2006
 
  • Zeche Zollverein SANAA-Gebäude Essen © Thomas Willemsen, Stiftung Zollverein
  • Zeche Zollverein SANAA-Gebäude Essen © Folkwang Bibliothek, Folkwang Universität der Künste
  • Zeche Zollverein SANAA-Gebäude Essen © Folkwang Bibliothek, Folkwang Universität der Künste
  • Zeche Zollverein SANAA-Gebäude Essen © Frank Kaltenbach
  • Zeche Zollverein SANAA-Gebäude Essen © Matthias Duschner, Stiftung Zollverein

Bílá kostka s nápadnými čtvercovými otvory se konstrukcí z pohledového betonu výrazně odlišuje od okolních cihlových fasád rámovaných ocelí. Nosné betonové stěny budovy jsou jen 30 cm tenké a bez jakékoli tepelné izolace. Umožnil to rozvodný systém uvnitř betonových fasád, kterými proudí temperovaná voda podobně jako v podlahovém topení. V uhelných dolech je teplá důlní voda z hlediska nákladů výhodnější a je jí dostatek. Průhledné, neorámované skleněné stavby a až deset metrů dlouhé šedé závěsy podtrhují úchvatně minimalistický prostorový dojem z interiéru. Od ledna 2010 je budova SANAA využívána Uměleckou univerzitou Folkwang.

Rozšíření klubu Hotel Shanghai

Steelerstrasse 33, 45127 Essen
51° 27′ 22″ N, 7° 1′ 2,3″ E
Dratz & Dratz, 2012
 
  • Elektro-Club Hotel Shanghai v Essenu © Dratz & Dratz Architekten
  • Elektro-Club Hotel Shanghai v Essenu © Dratz & Dratz Architekten
  • Elektro-Club Hotel Shanghai v Essenu © Dratz & Dratz Architekten
  • Elektro-Club Hotel Shanghai v Essenu © Dratz & Dratz Architekten
  • Elektro-Club Hotel Shanghai v Essenu © Dratz & Dratz Architekten

Dlouhou procházku mohou noční ptáci zakončit v klubu zvaném Hotel Shanghai, jednom z nejznámějších klubů v Porúří, kde se hraje elektronická hudba, zejména styl house. Klub vznikl v rámci projektu, který je pro lokální scénu typický, protože vznikl rozšířením na základě změny užívání. Úředně požadovaný oddělený prostor pro kuřáky se podařilo realizovat pouze tak, že architekti připojili k existujícím prostorám někdejší vjezd do sousední podzemní garáže z 60. let. Drsného půvabu stěn a stropu z hrubě bedněného betonu dosáhli projektanti s vynaložením značného úsilí. Svítící nápis „Hotel“, vyvedený písmem ve stylu art deco, slouží jako osvětlení. Se schodištěm a stupínky k sezení působí prostor pro kuřáky jako kino, a když tam vstoupíte z ulice Steelerstraße, působí to, jako byste sestupovali do hlubin nezávislé kultury.