Dobrovolní pomocníci
Okamžiky štěstí při práci s uprchlíky

Do konce roku 2015 přijme Německo téměř jeden milion uprchlíků. Velkou část pomoci poskytují uprchlíkům neplacení dobrovolníci. Jak funguje střet kultur? Zápisky ze setkání v Berlíně.
 

Z budovy bývalé radnice v Berlíně-Wilmersdorfu zní hlasitá orientální hudba. V kancelářích, kterých se radnice v roce 2014 vzdala kvůli vysokým finančním nákladům, žije teď v prosinci 2015 asi tisíc uprchlíků. Do konce roku přijme Německo zhruba milion lidí z válečných a krizových oblastí.

V místnosti ve třetím poschodí, která je určená pro ženy a ve které jsou tedy obyvatelky a dobrovolné pomocnice jen samy mezi sebou, panuje odpoledne povznesená nálada. Běženkyním ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku a dalších zemí právě skončil jejich kurz němčiny. Zatímco muži absolvují pochůzky po úřadech, aby si zažádali o povolení k pobytu nebo o azyl v Německu, tančí ženy uvolněně na koberci a pohupují boky jako při břišním tanci. Vtom začne jedna žena pronikavým, vysokým hlasem trylkovat – a dává tím průchod své velké radosti.

RADOST Z PŘEŽITÍ

„Jsou rády, že zůstaly naživu. To je samozřejmé,“ říká německá pomocnice Heike, která sem pravidelně dochází. Jedna z žen jí vyprávěla o nebezpečné plavbě v nafukovacím člunu přes Středozemní moře do Evropy. Jiná žena, Syřanka jménem Hend, jí ukázala na mobilu fotky svého moderního domu v Damašku, který v rozbombardovaném městě musela zanechat.

Heike a Hend se mezitím spřátelily. Syřanka Hend v Damašku vystudovala a vyučovala angličtinu. Také Němka Heike, fotografka na volné noze, mluví dobře anglicky. Mezi jinými uprchlíky a dobrovolnými pomocníky však existují naopak značné jazykové bariéry. Občas vypomáhají překladatelky arabštiny nebo jazyka farsí. Když jde o líčení traumatických zážitků, narážejí i překladatelky na určité meze.

200 POMOCNIC A POMOCNÍKŮ ZA DEN

Místnost pro ženy vybudovali a provozují dobrovolní, neplacení pomocníci a pomocnice – podobně jako hernu pro téměř 300 dětí, šatní komoru, místnosti pro poskytování zdravotní péče nebo prostor pro přijímání věcných darů. Všichni se tu oslovují křestními jmény a používají neformální tykání, což v Německu není příliš obvyklé. „V tomto domě pracuje denně ve směnném provozu více než 200 takových dobrovolníků, mezi nimi lékaři, psychologové, učitelé nebo tlumočníci,“ říká ředitel ubytovny, Thomas de Vachroi. Napevno je tu zaměstnáno jen velmi málo pracovníků. Dobrovolní pomocníci se sami organizují přes internet, jejich facebooková skupina má více než 5.000 členů.

„Zaplaceno“ dostávají tito dobrovolníci ve zvláštní měně: Člověk pociťuje hlubokou radost, když se společně s ostatními zasazuje za dobrou věc, říkají mnozí z nich. Sociologové označují tento pocit pojmem „helper's high“, který vyjadřuje euforii z pomáhání druhým. „Je to srdeční záležitost,“ říká zdravotní sestra Patricia – a přitom jí málem vyhrknou slzy. Během své cesty do Sýrie v roce 2010, tedy ještě před občanskou válkou, zažila v této zemi mimořádnou pohostinnost. Teď to chce alespoň zčásti nějak oplatit.

STAVĚNÍ KULTURNÍCH MOSTŮ

Revanšovat se chce také mnoho Berlíňanek a Berlíňanů, kteří sami mají cizí kořeny. V přízemí třídí rodilá Keňanka Wambui přinesené dary všeho druhu, v kantýně vydávají Švédka Madeleine a Američanka Lynn fazole s rýží a kari omáčkou. Těší je, že mohou dělat něco viditelně smysluplného. Z jiných uprchlických zařízení přicházejí zprávy o vyčerpaných pomocnících, kteří přecenili své síly. Tady vyčerpanost patrná není.

Stavějí se tu kulturní mosty. V užším slova smyslu, například když orchestr Berlínské státní opery uspořádal koncert v domově pro uprchlíky. K vzájemnému poznávání různých kultur dochází i v běžném provozu: „Nikdy se žádné ženě z řad uprchlíků nedívám přímo do očí. To by mohlo být v její kultuře špatně pochopeno,“ vysvětluje pomocník Jens, vyškolený pečovatel a specialista na IT, který právě zařizuje novou lékařskou ordinaci. Když jedna obyvatelka ubytovny upadla na schodech, zeptal se nejdřív jejího doprovodu, jestli té ženě smí pomoct vstát. Jensova obezřetnost je odměňována vděčností a občas i drobnými dárky: Když byl například on sám nachlazený, přinesla mu jedna obyvatelka ubytovny pomeranč, aby se rychleji uzdravil. „Takové drobné okamžiky mi dávají pocit štěstí,“ říká Jens.

KONFLIKTY K TOMU TAKÉ PATŘÍ

Konflikty se tu samozřejmě také vyskytují. Na rozdíl od jiných ubytoven tu ale zatím nedošlo k větším konfrontacím mezi lidmi různých národností. Důvodem je patrně to, že lidé jsou v tomto zařízení ubytováni v samostatných pokojích, a ne ve velké hale.
 
Uprchlíci i pomocníci přesto referují o konfliktech, ke kterým dochází především mezi mladými muži. „Mnoho z nich bylo ve velkém stresu, protože se za každou cenu chtěli dostat do Německa. V mnoha zemích, ze kterých tito mladí muži pocházejí, je násilí všudypřítomné, ale tady v domově pro uprchlíky jsou stanovena jasná pravidla,“ vysvětluje Philipp Bertram, který sám začínal jako dobrovolník a teď je zástupcem ředitele domova. Předsudky jsou však normální – vyskytují se všude, kde žijí lidé.

VÁNOCE PRO RŮZNÁ NÁBOŽENSTVÍ

A co budou dělat muslimští uprchlíci, až se budou v Berlíně slavit křesťanské Vánoce? O Vánocích chtějí za křesťanské pomocníky zaskočit dobrovolníci, kteří se hlásí k židovské víře a kteří už v domově pomáhali v rámci celoněmeckého dne dobrých skutků židovské komunity (Mitzvah Day Deutschland 2015). Vánoce koneckonců nemají náboženský význam ani pro muslimy ani pro židy. Skutečnost, že stoupenci těchto náboženství se jinde proti sobě ostře vymezují jako nepřátelé, zde doposud nehrála žádnou roli. Také dobrovolnice Heike má zatím s takovými setkáními dobrou zkušenost. Na oslavě jejích narozenin se její nová syrská kamarádka střetla s jednou ženou z Izraele. Obě ženy sice pocházejí ze zemí, které spolu navzájem sousedí, ale setkání v Berlíně bylo pro Syřanku prvním kontaktem s ženou židovské víry. „Skvěle se spolu bavily,“ říká Heike.