Příběhy z NDR

Filmy státní filmové produkce NDR DEFA si s sebou dodnes nesou stigma propagandy. To je však jen část pravdy. Mezi hranými a animovanými filmy, pohádkami a dokumenty lze totiž nalézt významné umělecké filmové dědictví. A to chce nadace DEFA lépe digitálně zpřístupňovat.

V prosinci 1965 se v Berlíně konalo 11. plenární zasedání Ústředního výboru Jednotné socialistické strany Německa (SED). Vedoucí funkcionáři SED se rozčilovali kvůli „dekadenci“ v literatuře a filmu. Následkem byla vlna zákazů.

V den, kdy padla Berlínská zeď, se uskutečnila i premiéra průlomového snímku Coming Out: prvního a posledního filmu z NDR, věnovaného tématu homosexuality.

Kritika politického systému byla v NDR tabu. Právě tato témata se však mnozí východoněmečtí filmaři snažili ve svých hraných a dokumentárních filmech zpracovávat. Přinášíme vám přehled sociálně kritických filmů z produkce DEFA.

V posledních letech dominují diskuzi o architektonickém dědictví NDR dva protichůdné názory. Zatímco jedni vidí v socialistické výstavbě 60. a 70. let minulého století jen ošklivé pozůstatky diktatury Sjednocené socialistické strany Německa (SED), další ji obhajují jako svědectví východoněmeckého životního stylu.

Osudy východoněmeckého umění nebyly po pádu Berlínské zdi vůbec jednoduché. Matěj Forejt, teoretik umění a editor sborníku Umění z NDR. Dědictví na obtíž?, vysvětluje proč.
 

Na začátku 20. století byla obývací stěna považována za symbol moderní sériové výroby nábytku. Dnes je s ní spojováno především normované soukromí a neutěšenost stárnoucích panelových novostaveb.

Německo se za posledních 30 let výrazně proměnilo, z Berlína se stala mezinárodní metropole. U příležitosti výročí pádu Berlínské zdi si s pomocí aktuálních obrázků připomínáme svět včerejška – projděte se po nejdůležitějších místech německého hlavního města.
 

Rok poté, co Berlíňané tančí na zdi, je Německo opět jednou zemí. Ale jak prožíval znovusjednocení bývalý vězeň z věznice Hohenschönhausen? O argentinském steaku v sídle Stasi, neočekávaném shledání a berlínských klubech.

Když za Nangulou Costa přišel referent z kulturního oddělení německého velvyslanectví v Namibii a zeptal se, zda by chtěla podniknout cestu do své východoněmecké minulosti, zaváhala.