SPOLKOVÁ SBÍRKA UMĚNÍ NÁKUP UMĚNÍ PO ROCE 1945

Od roku 1971 se díla současných umělců dostávají do Sbírky současného umění Spolkové republiky Německo. Impuls ke sběratelské činnosti ve prospěch této státní sbírky dal tehdy úřadující spolkový kancléř Willy Brandt.
 

Spolková vláda poskytuje ročně rozpočet na nákup současného umění, v roce 2016 činí tento rozpočet zhruba 400.000 eur. Železné pravidlo pro nákup zní: Vznik díla musí spadat do doby po roce 1945, tedy do doby Spolkové republiky Německo. Státní sbírka zahrnuje dnes kolem 1.500 prací a každým rokem se rozrůstá.

AKTUÁLNÍ TENDENCE K POLITICKÝM TÉMATŮM

Sbírka současného umění Spolkové republiky Německo spadá do resortu státní ministryně pro kulturu a média, Moniky Grütters. Státní ministryně popisuje tendence aktuální politiky ohledně nákupu umění takto: „Současní umělci sahají stále častěji k politickým a společensky relevantním tématům a tato nějakým způsobem reflektují a také kriticky zpracovávají. Právě členové úřadující a předešlé komise pro nákup uměleckých děl kladli proto velký důraz na to, aby byly navrhovány práce s historickým nebo politickým kontextem.“ V této souvislosti zmiňuje ministryně díla Petera Rösela a Antje Majewské.

RÖSEL A MAJEWSKI

Od Petera Rösela koupil stát v roce 2011 instalaci z roku 2010. Tvoří ji dvě dřevěné lavice s pultem pro umístění telefonního přístroje a sedátkem, které se používaly v domácnostech. Na odkládacích pultech těchto dvou lavic leží úřední telefonní seznamy pro telefonní obvod Říšského poštovního ředitelství Berlín. Tlustý a rozsáhlý telefonní seznam na levé lavici pochází z roku 1941, tedy ze začátku druhé světové války. Tenčí telefonní seznam je datován rokem 1945, tedy koncem druhé světové války.

Peter Rösel, instalace bez názvu, 2010 Peter Rösel, instalace bez názvu, 2010 | © Peter Rösel, Bundeskunstsammlung Výrazně zmenšený objem telefonního seznamu z roku 1945 beze slov ukazuje, jak silně válka zredukovala počet obyvatel Berlína, jak vysoké byly ztráty, které způsobila deportace a zavraždění opozičních nebo židovských obyvatel, aktivní účast mužského obyvatelstva ve válce nebo bombardování města. Instalace nechává pozorovateli dostatek volného prostoru pro vytvoření vlastní představy o událostech a zároveň dává konkrétní podněty.

Monika Grütters myslí kromě toho na práci Antje Majewské z roku 2013. Jedná se o malbu malého psíka podle miniaturní sošky psa, která byla jako jakýsi talisman pro štěstí vytvořena z umělohmotného zubního kartáčku v koncentračním táboře Ravensbrück. Je zdokumentováno, že tento talisman dostala před rokem 1944 jedna slavná obyvatelka ženského koncentračního tábora. Údajně to byla francouzská komunistka Martha Desrumaux, která v roce 1941 v severofrancouzském Lille padla do rukou gestapa a byla deportována do Ravensbrücku. Miniatury, jako byl psík zachycený na obraze, dostávali vězňové od svých spoluvězňů jako malé dárky nebo talismany pro štěstí. Originály jsou dnes uchovávány ve sbírce Památníku Ravensbrück. Antje Majewski zachytila tyto miniatury v řadě maleb. Vyprávějí nám jako svědkové doby o lidském soužití v pracovních a vyhlazovacích táborech nacistického režimu. Miniaturní psík nejspíš Martě Desrumaux opravdu přinesl štěstí, protože internaci v táboře přežila a v roce 1945 se vrátila zpátky do Lille.

Malba podle miniaturního psa z Ravensbrücku Malba podle miniaturního psa z Ravensbrücku | © Antje Majewski, courtesy neugerriemschneider, Berlín, fotografie Jens Ziehe, Berlín

POROTA

O tom, co se dostane do sbírky, rozhoduje nezávislá komise odborníků. „Ti jsou vždy nově voleni na pětileté období, aby zaručili co nejširší panorama sbírky,“ jak vysvětluje Stephan Berg, intendant Muzea umění v Bonnu (Kunstmuseum Bonn) a člen komise pro nákup uměleckých děl pro období od roku 2012 do roku 2016. Sbírka tedy nese rukopis příslušných komisí. Nacházejí se v ní díla, o jejichž autorech se dnes ve veřejných médiích už příliš nepíše, ale jsou v ní také velice prominentní objekty a nadčasová, zásadní díla. Jako příklad může sloužit olejomalba s názvem Sekretářka (Sekretärin) od Gerharda Richtera z roku 1963. Dílo bylo zakoupeno v roce 1977. Richterovy práce dnes dosahují na mezinárodních aukcích rekordních cen a komise by dnes takové dílo nejspíš vůbec nemohla získat, protože jeho aktuální tržní hodnota by spolkla její celý roční rozpočet. Také z toho důvodu má sbírka určité mezery. Například práce Anselma Kiefera v ní zcela chybějí a od Jörga Immendorffa jsou v ní zastoupeny jen marginální práce na papíře. Totéž platí i pro Sigmara Polkeho nebo Thomase Bayrleho, tedy umělce, jejichž význam v dnešní době stále roste, což lze vypozorovat z vývoje cen jejich děl nebo ze silného zastoupení na mezinárodních výstavách umění, jako je například Documenta.

SBÍRAT ZNAMENÁ TAKÉ PODPOROVAT

Komise pro nákup uměleckých děl navštíví v současné době tři veletrhy umění – Art Cologne v Kolíně nad Rýnem, Art Basel v Basileji a Frieze v Londýně. Rozpočet určený pro nákup uměleckých děl je rozdělen na tyto tři veletrhy, „s mírnou převahou ve prospěch Kolína, protože zde je hustota německých galerií přirozeně nejvyšší,“ říká Berg. To je v duchu dalšího cíle státní sběratelské činnosti, protože Spolková republika Německo by chtěla ekonomicky podporovat umělecké tvůrce v Německu a galerie, které se zde usídlily. Navzdory tomu, že státní sbírka nevlastní žádnou výstavní budovu, lze jednotlivá díla přesto vidět jako trvalé nebo dočasné zápůjčky v muzeích nebo ve státních institucích. Po uplynutí funkčního období příslušné komise pro nákup uměleckých děl jsou díla získaná během jejího funkčního období představena veřejnosti v rámci výstavy. Nikdo však nemusí nikam cestovat, když si chce sbírku prohlédnout – všechna díla jsou uložena v databázi sbírky. Informace o dílech a většinou i vyobrazení děl si tak lze vyhledat kdekoli na světě v kteroukoli denní či noční dobu.