Psi v Německu
UTĚŠOVATELÉ A OBVESELOVATELÉ

Přibližně v pěti milionech německých domácností žijí psi – a takových domácností přibývá. Rostoucí nabídka služeb v souvislosti s těmito čtyřnožci jen podtrhuje významnost vztahu Němců k jejich domácím mazlíčkům.
 

Pes je v německé společnosti přítomen jako snad žádné jiné zvíře. Na psí plovárně u berlínského jezera Grunewaldsee se o tom lze přesvědčit na vlastní oči, když tam berlínští držitelé psů venčí své čtyřnožce všech možných plemen a velikostí. Lze tam potkat dobře vychované lovecké psy s páníčkem v padnoucím loveckém outfitu, dokonale načesané pudly v doprovodu starších dam nebo třeba všelijaké křížence a labradory, čiperně pobíhající kolem rodin s dětskými kočárky. Od března 2015 zde navíc psí restaurant nabízí klokaní maso a lososa a v zimě pořádá psí vánoční trhy.

Se psem proti stresu

V roce 2014 žilo podle průmyslového svazu výrobců potřeb pro domácí zvířata (IHV) ve 14 % německých domácností celkem 6,8 milionu psů. Německo však není zemí s nejvyšší hustotou psů v Evropě. Tito čtyřnožci plní celou řadu sociálních funkcí. Pes je pro svého držitele stálým průvodcem, utěšovatelem a obveselovatelem, je páníčkovi vždycky nablízku, poskytuje mu pocit bezpečí a bez předsudků ho vítá. Vědci označují tento protistresový účinek soužití člověka se psem jako tzv. syndrom Popelky (Cinderella effect).

Německá láska k psům se v neposlední řadě projevuje také stále rostoucí nabídkou rozmanitých služeb pro tato zvířata – o blaho psů se starají psí kadeřníci, fyzioterapeuti a léčitelé, psí chůvy a venčitelé. Hotely nabízejí wellness pro dvounožce a čtyřnožce, psí butiky prodávají módu a doplňky v „partnerském looku“ pro psy a jejich páníčky. Časopisy specializující se na moderní chov psů mají ročně milionový obrat. Psí trenér Martin Rütter ve svém televizním pořadu Der Hundeprofi (Psí profesionál) radí lidem při výchově jejich čtyřnožců a jeho živý program láká do sálů po celém Německu pravidelně tisíce návštěvníků.

Nejoblíbenější psí plemena
 

Stručný příběh o německé lásce ke psům

Z historického hlediska byl pes zpočátku chován jako pracovní zvíře, ne jako domácí mazlíček. Ještě ve Výmarské republice patřili tažní psi jako „koně malého muže“ k běžnému koloritu německých ulic. V průběhu obou světových válek vyhledávali psi zraněné lidi, předávali zprávy, přenášeli munici a proviant nebo stopovali nepřítele. I dnes plní psi důležité funkce ve společnosti – například jako psi policejní, hlídací nebo záchranářští, psi využívaní k teraupetickým účelům nebo vodicí psi pro nevidomé.

V knize Die Deutschen und ihre Hunde (Němci a jejich psi) popisuje historik Wolfgang Wippermann německého psa jako důležitý faktor v historickém vývoji německé kultury a mentality. Dogy německého kancléře Otto von Bismarcka, lidově označované jako „říšští psi“, stejně jako německý ovčák reprezentovali údajně německé ctnosti, jako je věrnost vrchnosti, odvaha a nacionalismus. Ne náhodou byl německý ovčák v epoše posledního německého císaře Viléma II. vyšlechtěn takřka na rýsovacím prkně podle přesných představ, měl být totiž znamením moci a síly. Všechny ctnosti připisované tomuto plemeni udělaly z tohoto psa ve třetí říši nacionalistický symbol. Nacistická propaganda s oblibou využívala snímky a filmové záběry Adolfa Hitlera s jeho Blondi – fenkou německého ovčáka. Německý ovčák je dodnes přednostně využíván jako služební pes. Jako symbol němectví však byl levicovým hnutím tzv. osmašedesátníků zpochybňován – německý ovčák pro ně symbolizoval „systém“, fašistickou minulost i šosáckou přítomnost.

Podle Wippermanna došlo ve vztazích držitelů psů k jejich domácím zvířatům k historické proměně. Zatímco zpočátku byli psi ryze užitkovými zvířaty, postupně se pro člověka stali domácími zvířaty a zároveň mazlíčky. V současné době hraje „nejlepší přítel člověka“ pro mnoho lidí roli partnera nebo jim nahrazuje dítě, což se koneckonců odráží i v pojmech jako „psí chůva“ nebo „psí školka“.

Nejlepší přítel člověka

Výzkumná skupina pracující na Bonnské univerzitě a zabývající se psychologií vztahu člověka a zvířete provedla v roce 2010 průzkum, podle kterého je pro zhruba 35 % z celkového počtu 2789 účastníků jejich pes ústředním bodem jejich životních zájmů a nejdůležitějším partnerem. Silke Wechsung, která průzkum řídila, zjistila tři hlavní typy pejskařů. Ti se ve svých postojích a vzorcích chování výrazně liší. Vedle zmíněné skupiny chovatelů, kteří jsou na svého psa silně fixovaní a emocionálně vázaní, jsou údajně největší skupinou (43 %) sociálně a přírodně orientovaní pejskaři, kteří prostřednictvím svého čtyřnohého přítele hledají větší kontakt s přírodou a s ostatními lidmi. Pro 22 % majitelů psů je chov psa naopak spíše věcí prestiže a tito pejskaři mívají také sklon k silnému polidšťování svého psa.
 
Psycholožka vypozorovala celou škálu typů chovu psů, sahající od „extrémního zbožňování“ na straně jedné až k brutalitě na straně druhé – i když jinde sahá toto spektrum mnohem dál. Německo má prý také ve srovnání například s jihoevropskými zeměmi mnohem přísnější zákony na ochranu zvířat.

„Typicky německý držitel psa neexistuje,“ konstatuje Silke Wechsung, „existují velké rozdíly ohledně motivů pro pořízení psa, ohledně očekávání i praktikovaného chovu psa.“ Pouze hlavní kritérium pro pořízení psa bývá často stejné – Němci si psa vybírají především podle jeho vzhledu. Pro zvíře samotné nehraje naopak vzhled ani povolání ani peníze jeho páníčka žádnou roli. Snad právě proto je pes tak oblíben a vroucně milován: Bere člověka takového, jaký je.