Letní práce: Žonglér
„Nadšení je to, co zůstane, když skončí show“

Už dobrých 15 let je berlínský žonglér DJuggledy na cestách po celém světě – a sklízí velké úspěchy. Na ulici, jak říká, jde hlavně o jedno – o show.

Volná scéna pro DJuggledyho: Velké prostranství, scéna pod širým nebem, bez výškového omezení, letní počasí a samozřejmě jeho diabolo, žonglovací míčky a hůlky – nic víc toho k pobavení publika nepotřebuje. Dredy, zeleno-žlutá tepláková souprava a přidrzlá berlínská mluva, to jsou charakteristická poznávací znamení tohoto energického chlapíka. Svými kousky dokáže nadchnout publikum, své diabolo – žonglovací předmět ve tvaru přesýpacích hodin – nechává dovedně kroužit kolem svého těla a opakovaně ho vymršťuje do metrové výšky.

V soukromí se DJuggledy jmenuje Jan Manske, je rodilý Berlíňan a pod rastafariánskou parukou s dredy nosí krátký sestřih. A i jinak se jen velmi málo podobá rozpustilému pouličnímu performerovi: „Ta práce je pro mě energetickou kompenzací. Při show se můžu dosyta vydovádět a skvěle se pak uvolním,“ říká.
 
Už dobrých 15 let je Jan Manske se svou žonglérskou show El Diabolo na cestách po celé Evropě. Od května do října je pro pouliční umělce, jako je on, hlavní sezóna. Konají se různé festivaly, venkovní akce a městské slavnosti. Za sezónu zvládne padesát až sto vystoupení, většinu z nich o víkendech. Někdy si s hlavy strhne rastafariánskou paruku, svlékne si teplákovou soupravu a v červených šortkách se začne provokativně kroutit v bocích – dojde ke kompletní změně image. Podle Jana Manskeho je důležité neustále publikum něčím překvapovat: „Je jedno, jestli žonglujete se třemi nebo s osmi míčky, ale musíte lidi nějak zaujmout. Nadšení je to, co zůstane, když show skončí.“ Při pozorování kousků Jana Manskeho se ani nechce věřit, že jde o samouka. Nadšení pro žonglování v sobě Manske, ročník 1976, objevil ve svých 16 letech. O deset let později opustil své studium francouzštiny i seriózní existenci a sebral odvahu k tomu, aby ze svého koníčka udělal povolání. „Když jsem začínal, bylo mi jedno, kam mě cesty zavedou. Hlavně abych byl pořád na cestách. Mezitím jsem sjezdil celý svět, byl jsem na všech kontinentech a ve čtyřiceti zemích.“ Dříve žil hlavně z peněz, které mu lidé házeli do klobouku, tedy z dobrovolných příspěvků od diváků. Dnes už ho různé festivaly samy zvou na vystoupení za pevnou gáži. To je aspoň nějaká jistota v profesi, ve které je jistoty málo. V létě 2018 má DJuggledy na programu mj. festivaly a pouliční slavnosti v Mnichově, Belgii a Praze. Manske cestuje většinou společně se svou ženou (izraelskou polykačkou ohňů) a čtyřletým synem. K tomuto účelu přestavěl velký autobus na útulný obytný karavan. Někdy bývá rodina Jana Manskeho celé měsíce na cestách a putuje od jedné štace ke druhé, než se vrátí domů, do malého bytu v Berlíně-Kreuzbergu. Vystoupení je nutné dobře připravit, auto vyžaduje údržbu a kostýmy je nutné vyprat. Být DJuggledy je docela náročné. Ale vzdát se kočovného způsobu života, to si Manske zatím nedokáže představit. Až příliš miluje svou nezávislost, velký okruh přátel z celého světa a svobodu ulice. „A kromě toho,“ směje se Manske, „co může být většího, než že pracujete a lidi vám za to ještě tleskají!“