Hans Weingartner
Utopista

Mladí lidé, kteří chtějí něco změnit – ve filmech Hanse Weingartnera se prodiskutovávají a zkoušejí nápady, které mají zlepšit svět. Režisér a producent Weingartner tím nejen ovlivnil německojazyčnou kinematografii, ale také dobyl mezinárodní kinosály.
 

Od: Eva-Maria Verfürth

„Máte příliš mnoho peněz,“ píší Jan, Peter a Jule na domovní zeď obyvatelům luxusních vil a vyslovují tím kritiku namířenou proti nespravedlnostem kapitalismu. Systém tím sice změnit nedovedou, ale snaží se aspoň nahnat nabubřelým boháčům trochu strachu. Tito tři mladí lidé jsou hlavními postavami hraného filmu Hanse Weingartnera Die fetten Jahre sind vorbei (Tučná léta jsou pryč, 2004), který byl promítán v kinech ve více než 50 zemích světa a v Německu se stal kultovní záležitostí. Počínaje tímto filmem se filmografií rakouského režiséra a scenáristy vine jako červená nit hledání spravedlivějšího světa.
 
Weingartner vystudoval nejdříve neurovědy a později začal studovat film na Vysoké umělecké škole pro média (Kunsthochschule für Medien) v Kolíně nad Rýnem. Jeho diplomový film byl zároveň jeho prvním úspěchem v oblasti kinematografie. Na film Das weiße Rauschen (Bílé šumění, 2001) měl k dispozici jen malý rozpočet, mnoho scén bylo natočeno jen v jednom kolínském bytě, společně obývaném několika studenty. Tehdy ještě téměř neznámý představitel hlavní role Daniel Brühl si o několik let později zahrál i ve Weingartnerově filmu Die fetten Jahre sind vorbei, který byl na Filmovém festivalu v Cannes nominován do soutěže o Zlatou palmu. Weingartnerův poslední film, milostná roadmovie s názvem 303, přišel do německých a rakouských kin v roce 2018.

Režisér Hans Weingartner na premiéře svého filmu s krátkým názvem 303 | Foto: © picture alliance/Eventpress utopie o spravedlivém světě

„Neoznačil bych to za levicové ideály. Prostě mě láká vypovídat něco o světě,“ říká Weingartner v interview. Osoby v jeho filmech přemýšlejí o lepším světě, diskutují o alternativách nebo se pokoušejí něco změnit. Zatímco protagonisté filmu Die fetten Jahre sind vorbei nakonec nedokáží jimi opovrhovaný kapitalistický systém svrhnout, televizní producent Rainer, který chce v satiře Free Rainer – Dein Fernseher lügt (Osvoboďte Rainera – Tvůj televizor lže, 2007) osvobodit mediální svět od „trash produkce“, má větší úspěch. Film končí utopií, která se stala realitou a ve které plytké a dryáčnické show a mýdlové opery vyklízejí pole dobře ozdrojovaným dokumentům a tematickým pořadům. V roadmovie 303 z roku 2018 vedou dva studenti, kteří cestují karavanem z Berlína do Portugalska, hodinové kontroverzní diskuse o společnosti, životě a lásce. Pro Weingartnera je to jako logické pokračování snímku Die fetten Jahre sind vorbei, ve kterém protagonisté nakonec ztroskotávají: „303 je v podstatě další pokus o to, jak říct: Dobrá, pojďme se znovu zamyslet nad tím, co je vlastně opravdu špatně a které principy musíme změnit.“
 

na okraji společnosti

Vedle utopie a kritiky systému se Weingartnerovy filmy zabývají vždycky také tím, jak společnost zachází s lidmi, kteří jsou psychicky labilní. Zatímco jeho filmový debut Das weiße Rauschen (2001) vypráví příběh mladíka, u něhož propukla schizofrenie, ve filmu Die Summe meiner einzelnen Teile (česky distribuovaném pod názvem Chatrč v lese) z roku 2011 je v centru pozornosti mladý matematik, který se potýká s psychózou. Kritikové ocenili zejména to, jak Weingartner v obou filmech „vypráví o psychické nemoci z nezvykle empatické perspektivy“.
 

vlastními slovy

„Nedokážu prostě pochopit, proč je lidstvo tak blbé a proč tak důsledně ničíme tuto planetu. Přitom by bylo tak snadné dát všechno do pořádku. Je to jako při nějaké velké rvačce v kulturáku: Dojde ke zničení veškerého zařízení, ale nedá se s tím přestat. A kulturák je pak zničený.“
(Zdroj: Zitty)