Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Elektronická hudba 2019
Globální témata na lokálních scénách

DJ Gigola
DJ Gigola | Foto (výřez): © Nikki Powell

V roce 2019 vstoupily na německou klubovou scénu celosvětové problémy – klimatická krize, vytěsňování klubů z center měst, izraelsko-palestinský konflikt. Působilo to téměř tak, jako by klubová kultura už nebyla hédonistickou zábavou, kterou má být. Hudební trendy roku tomu však zabránily.
 

Od: Cristina Plett

Rok 2019 je už pryč. „Naštěstí!“ řeknou si možná někteří. Minulý rok totiž do jisté míry otřásl nejen politickou scénou v Německu, ale také německou klubovou kulturou. Kluby a zábavní průmysl se začaly dostávat do problémů. V ostatních oborech se pokračovalo s tím, čím se klubová kultura odedávna vyznačuje – s kritickým zkoumáním existujících norem. A nesměla chybět ani trocha nostalgie. U příležitosti 30 let existence žánru techno a 30 let od pádu Berlínské zdi se mnozí (speciálně v Berlíně) ve velkém ohlíželi zpět na dobu po převratu.
 
Vyzdvihnout je nutné zejména výstavu fotografií s názvem No Photos On The Dancefloor! Berlin 1989 – Today ve výstavním prostoru C/O v Berlíně. Patrně jen málo vernisáží zaznamenalo takový nápor návštěvníků. Tato výstava, jejímž kurátorem byl Heiko Hoffmann, chodící encyklopedie elektronické hudební scény a bývalý šéfredaktor magazínu pro elektronickou hudbu Groove, poskytla dobře informovaný pohled na vývoj klubů a párty kultury v Berlíně od roku 1989. Černobílé fotografie z východního Berlína raných 90. let, letáky dokládající třicet let klubové historie a fotografie klubů, které už dávno neexistují, byly prezentovány vedle fotografií klubů ještě existujících. S důrazem na slovo „ještě“, protože to bylo další téma, které tuto scénu zaměstnávalo – zanikání klubů.

KLUBY V CENTRECH NĚMECKÝCH MĚST JSOU V OHROŽENÍ

Zní to dramaticky. V roce 2019 však v celém Německu skutečně několik klubů skončilo – v Berlíně Chalet, St. Georg, Arena. V Mnichově (jako provizorium plánované kluby) MMA a Bob Beaman, v Drážďanech TBA Club, v Lipsku Dr. Seltsam. Další kluby, jako například už 25 let existující Distillery v Lipsku nebo areál RAW a KitKat, jsou v ohrožení, jiné musejí příští rok výhledově zavřít nebo se přestěhovat (jako např. Loft v Ludwigshafenu). Nově otevřených klubů, které by tyto ztráty kompenzovaly, není dostatek. Důvody jsou různé, ale přesto v tom hrají značnou roli procesy, v rámci kterých dochází k vytěsňování klubů z center měst. Svou roli hrají jednak stoupající nájmy, což je problém, který se týká nejen klubů, jednak stížnosti lidí na hlučnost klubů. I v případě, že klub byl v daném místě dřív než obyvatelé okolních staveb, má ochrana před nadměrným hlukem vyšší prioritu. Aby se takovým případům zabránilo, iniciovala Klubová komise, která hájí zájmy berlínských klubů, na konci uplynulého roku vznik fondu na ochranu před hlukem. V letošním roce se už projevily první výsledky fungování tohoto fondu – například berlínský klub IPSE mohl instalovat efektivnější zvukovou techniku. Tatáž Klubová komise vydala na podzim studii, která obhajovala ekonomickou významnost nočního života v Berlíně.
 
Účinek se projevil. Frakce německé Levice a Zelených ve Spolkovém sněmu pohotově předložily návrhy proti zániku klubů. Mimo jiné požadovaly, aby byly kluby z hlediska stavebního práva postaveny na roveň operním domům a divadlům. Při realizaci protihlukových a jiných opatření by navíc klubům měly pomoci také finanční podpůrné programy.
 
I bez zásahu politiky se však ve stejném směru objevily i potěšitelné novinky. V Dortmundu byl v listopadu otevřen klub Tresor.West – srdeční záležitost Dimitriho Hegemanna, provozovatele berlínského klubu Tresor. V Düsseldorfu po rozsáhlé přestavbě znovu otevřeli hudebně experimentální Salon des Amateurs, v Kolíně nad Rýnem oslavil v říjnu své otevření nový klub Jaki. A hamburský Golden Pudel Club se rozšířil o nový prostor pro koncerty a workshopy. 

SCÉNU ZASÁHL I IZRAELSKO-PALESTINSKÝ KONFLIKT

Klub Golden Pudel se v minulém roce ocitl uprostřed bouře, která se strhla už v předchozím období a rozdělila hudební průmysl na celém světě. Byla to kontroverze kolem hnutí BDS. BDS, což je zkratka anglických slov „Boycott, Divestment and Sanctions“ (česky „Bojkot, stažení investic a sankce“), vyzývá k podpoře Palestiny a k bojkotu Izraele. Prosazuje se však i v oblasti kultury – vyzývá například dýdžeje, aby nehráli v Izraeli. Mezinárodně má hnutí BDS prominentní podporovatele, ale v Německu je vnímáno jako hnutí s antisemitskými tendencemi. Berlínské kluby Golden Pudel a ://about blank a lipský Conne Island, které samy sebe explicitně vnímají jako politicky levicové, se vícekrát vyslovily proti kampani BDS a zčásti také ukončily spolupráci s umělkyněmi a umělci, kteří hnutí BDS podporují. Toto hnutí pak naopak vyzvalo k bojkotu uvedených klubů.
 
To je pouze jeden příklad přítomnosti globálních témat na lokálních scénách. Na klubovou scénu se ve velkém dostal i politický diskurz o klimatu. Téměř každý velký festival hlásal, co všechno dělá pro to, aby byl „zelenější“. Jen zřídkakdy to však znamenalo víc než jen zálohování kelímků a kompostovací záchodky. Byla to často jen kapka v moři, zvlášť když uvážíme, že festivaly samy o sobě jsou obvykle mimořádně neekologickou záležitostí. Pro pár tisíc lidí se speciálně buduje celá infrastruktura, která se však využívá jen tři až pět dní. Dýdžejové ze všech koutů světa přilétávají letadly na jedno vystoupení, které trvá jednu až pět hodin. A navíc představují festivaly stále ostřejší konkurenci vůči malým klubům, což není sociálně odpovědné.

PŘESYCENÝ FESTIVALOVÝ TRH

V roce 2019 bylo zároveň možné pozorovat, že rostoucí „festivalizace“ scény dosáhla předběžného vrcholu. Trh je přesycený, první festivaly už to vzdaly. Festivaly Plötzlich am Meer a španělský festival Into The Valley byly odřeknuty, firma stojící za německými festivaly Her Damit a 7001 ohlásila insolvenci a vyšlo najevo, že mnoho let neplatila některé své zaměstnance a zaměstnankyně. Podobně tomu bylo i s portugalským festivalem Forte. Konkurence navíc dává zabrat menším festivalům. Například Fuchsbau Festival v Lehrte byl navzdory svému politickému postoji odkázán na podporu sponzorů a Nachtdigital Festival v Sasku oslavil po 22 letech trvání svůj poslední ročník.
 
Mimochodem, pokud jde o festivaly, tak jeden z největších festivalů v Německu, levicově alternativní Fusion v Meklenbursku-Předním Pomořansku, se v květnu poprvé ocitl v centru pozornosti německých masmédií. Festival se obrátil na tisk poté, co překvapivě nebyl schválen jeho bezpečnostní koncept. Na rozdíl od dřívějších let chtěla policie prosadit svou silnější prezenci ve festivalovém areálu. Pořádající kolektiv (Kulturkosmos e.V.) v tom však spatřoval ohrožení podstaty festivalu – svobody a „prázdninového komunismu“. Následovaly velké projevy solidarity a diskuse o právu na prostor bez přítomnosti policie. Po přepracování bezpečnostního konceptu se však festival Fusion mohl nakonec konat (jako obvykle) s minimální policejní prezencí, policie se navíc nacházela pouze v prostoru mimo vlastní festivalový areál.

HUDBA PRO VELKÁ PÓDIA

Tendence k „festivalizaci“ se samozřejmě projevila i hudebně. Velká festivalová pódia potřebují tracky, které dokáží vytvářet správnou náladu i na velké vzdálenosti. Proto není překvapivé, že k trendům roku 2019 patřily právě trance a breakbeaty v kombinaci s bušícím technem. Ploché melodie a tvrdě bičující basy – to se vyskytuje například v jednom z hitů roku, v KislotyPeople od dánského producenta Schackeho. Byl uveřejněn na platformě Kulør, labelu dánské dýdžejky Cortesy, která žije v Berlíně. Těmto, ale i jiným umělcům a umělkyním z jejich okruhu v loňském roce výrazně vzrostla popularita.
 
Jak důležitými se staly labely, crews a kolektivy, lze usuzovat podle toho, že nováčci, kteří se náhle objevili na promítací ploše, pocházejí často z takových hustě propojených sítí. Například berlínský kolektiv No Shade existuje teprve dva roky, ale přesto byl s dýdžejkou Kikelomo a eklektickým hudebním mixem zastoupen dokonce i na velké show u Braniborské brány u příležitosti oslav 30. výročí pádu Berlínské zdi. Skupina organizuje workshopy pro dýdžeje, aby se na scénu dostalo více žen a transgender a nonbinary osob. Co se jeví jako prospěšné při pohledu na jiné nováčky? Dýdžejka Gigola je součástí kolektivu Live From Earth Klub, který pochází rovněž z Berlína. Se svými catchy a energií nabitými sety vystupovala v klubech po celém Německu. Spoustu breakbeatů, basů a elektra hraje také v Berlíně žijící Irin Or:la. V roce 2019 pokročila z pozice nováčka na pozici tvůrkyně labelu a nabízí na svém labelu Céad platformu zatím neznámým producentům. Vyzdvihnout lze také Fadiho Mohema, mladého producenta z Berlína. Jeho desky na labelech Ben Klock a Modeselektor demonstrují suché a koherentně realizované techno.
 
Hudebně tedy nebyl rok 2019 v žádném případě rokem špatným, i když mnoho tanečně orientovaných projektů citovalo 90. léta. Za  dýdžejskými pulty se však rýsuje jedna perspektivní změna – streamování místo používání souborů mp3 nebo desek. Velký onlineshop Beatport, specializující se na formát mp3, zavedl v květnu streamovací službu, která v partnerství s nejvýznamnějšími výrobci techniky pro dýdžeje poprvé dovoluje streamovat na zařízení svou vlastní hudební knihovnu. Kupování hudby se stane zbytečností. To vyvolává otázky jako např: Budou s tím labely vůbec ještě dosahovat nějakých obratů? Z čeho pak budou producentky a producenti žít? Stane se elektronická hudba funkční a pomíjivou, když po hrstce dýdžejských vystoupení zmizí ze seznamu streamované hudby? To vše ukáže nové desetiletí.