© S. Fischer, Frankfurt am Main, 2020
„Každý člověk má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost“ a „Nikdo nesmí být držen v otroctví a nevolnictví“ zní 3. a 4. článek Všeobecné deklarace lidských práv, které Katje Riemann posloužily jako inspirace pro název jejího jímavého deníku z projektových cest Jeder hat. Niemand darf (Každý má. Nikdo nesmí.). Od roku 2000 cestuje tato známá německá herečka jako velvyslankyně dobré vůle UNICEF do odlehlých končin světa a snaží se upozorňovat širokou veřejnost na bídu a odvahu lidí, kteří tam žijí.
Hovoří o nucené prostituci mladých dívek v Moldavské republice (věděli jste, že tam je 300 bordelů?), ženské obřízce v Senegalu a podvýživě v Burundi (věděli jste, že jsou tam dvě ze tří dětí podvyživené?), o opuštěných dětech s AIDS žijících v dětských domovech v Rumunsku, obětech znásilnění ve východním Kongu a obchodu s lidmi v Nepálu. Díky poutavé, vypravěčsky zdařilé směsi osobních zážitků, živých dialogů, dobře dohledaných faktů a historicko-politických souvislostí kniha působí autenticky a zároveň kompetentně. Místo melancholie nabízí radost ze života, místo patosu volí humor, místo obžaloby probouzí naději, místo morálky ukazování prstem hovoří o entuziasmu. Katja Riemann ukazuje, že změny jsou možné. Její kniha je zdrcující, ale zároveň optimistická, nesmírně vřelá a otevřená. Své čtenáře bere s sebou na cestu. Po přečtení je člověk jiný. Skromnější. Přemýšlivější. Lidštější.
S. Fischer