© Moritz Verlag, Frankfurt a. M., 2019
Rozšířená teze z výzkumu na podpory čtenářství tvrdí, že číst s obrázky je snazší. Čím lépe prý dítě umí číst, tím méně obrázků potřebuje, aby bylo schopné číst s porozuměním. Proto v knihách pro děti ubývají ilustrace spolu s tím, jak se zvyšují požadavky na čtenářskou kompetenci. Proč však takto redukovat význam, který mohou ilustrace v knize mít? Ilustrace jsou přece mnohem víc než pouhá podporou při čtení. V naší komunikace založené na obrazových zprávách by se čtení obrazů mělo učit stejně jako čtení textu, a sice po celý život. Proto jsem si pro tuto recenzi vybrala takzvané první čtení. Řadu knih z této kategorie charakterizuje absence nápadů a přílišná jednoduchost textu a ilustrací, podceňující čtenáře. To ovšem neplatí pro novou obrázkovou knihu Katji Gehrmann Stadtbär (Medvěd ve městě).
Autorka vypráví vtipný, až do samého konce se rozvíjející a vypointovaný příběh lesních zvířat, která se vydají do velkého města. Žijí si tam přizpůsobivě, neviditelně a pohodlně – usadí se v kamenném podloubí a živí se tím, co lidé vyhodí. Liška, kuna, jezevec a další malá zvířata by život ve městě už za nic nevyměnila. Velký medvěd, který zůstal v lese jako poslední, by rád za nimi. Ostatním zvířatům se to nelíbí, bojí se, že by nešikovný medvěd mohl lidi rušit natolik, že by i ona přišla o svůj nový domov. Snaží se proto umístit medvěda do zoo. Tento plán se nesmírně zábavným způsobem nezdaří.
V průběhu devadesáti tří stran, na nichž dominují obrázky a s integrovaným, krásně formulovaným textem, jsou to právě přizpůsobivá zvířata, která budí pozornost svými snahami o odvrácení hrozících katastrof, jež by mohl přihlouplý medvěd napáchat. Koná se jeden zvířecí útok na městskou infrastrukturu za druhým, a pak se objevují jako senzace na titulních stranách novin. Ano, třebaže město v této knize připomíná často spíš zelenou vesnici u řeky, uplatní se i moderní prvky městského života jako policie, tisk a spousta mobilů. Vždycky, když si zvířata myslí, že se jim podaří medvěda přelstít, vydávají se sama všanc. Posléze je to právě medvěd, kdo je s pořádným rozruchem, nic netuše o pozadí všeho rozčilení, zachrání před policií. Nakonec se všichni společně vracejí do lesa: medvěd, kuna, jezevec, nyní spojeni opravdovou solidaritou. Krásný příběh!
Kniha vděčí za svou nádheru ilustracím Katji Gehrmann, jež nerozlišují obrázky a textová pole: dvoustrany jsou plné grandiózních, expresivně zářících barev, postav a scenérií, což zvířatům propůjčuje individuální výraz, vidíme na nich divoký les a velké město v nejzelenější houštině, s barevnou přístavní vodou, pestrou zoo, pouličními muzikanty, kiosky a kavárnami. Je úžasné sledovat, jak Katja Gehrmann nejprve vytváří pomocí intenzivně zářících barev základ, aby posléze na průhledných fóliích přidala figurální scenérie a základ, fólie potom překryla a jedinečným způsobem tak propojila malbu a kresbu. Zářivou nádheru barev si možná přivezla z Mexika a ze Španělska, kde byla na studijních pobytech, než v Hamburku ukončila studium ilustrace na Vysoké škole užitého umění. Mnohokrát vyznamenaná umělkyně již vytvořila řadu nádherně zářivých knih, díky nimž si umíme představit, že východ slunce v lese a ve městě může zářit růžově a oranžově a že se v těchto barvách objevuje jak na lesní půdě, tak i na nebi nad městem a na fasádách domů.
Stadtbär vypráví obrazem i textem malé podobenství o přizpůsobení se, o tom, jaké to je být jiný, a možných důvodech k solidaritě. S dětskou lehkostí, náročně, do detailů, text a ilustrace spolu ladí tak, jak to vidíme jen málokdy, a to nejen v prvním čtení pro malé čtenáře přibližně od sedmi let. Škoda, že si mnozí dospělí nejspíš tuto knížku důkladněji neprohlédnou, vždyť jejich dítě už přece umí číst.
Moritz Verlag