Máté Szőke doporučuje
Das Schöne, Schäbige, Schwankende

© Klett-Cotta Verlag Zvědavý vrabec si ztraceně vybírá pestrobarevné kamínky z enormního, magického pokrmu Brigitte Kronauerové (srov.: lat. satura lanx „mísa plná rozličného ovoce“). Krátké příběhy jsou však tentokrát – jako korálky navlečené na ornitologickou šňůrku – zčásti ztělesněné ptáky, zvěčněnými v pohybu. Jsou přísně a komicky kategorizované a opatřené jistou filozofií. K satirickému satura lanx Gaia Lucilia a k přírodnímu podání Adalberta Stiftera přidává poslední dílo Brigitte Kronauerové psychedelicko-filozofické plus. 
 
Kronauerová tvoří své krátké příběhy z půlstránkových vět, zdobených četnými přívlastky a participii. Ohromující „románové příběhy“ působí jako do krajnosti vyhnaná literární cvičení: jako hry s barvami, štěbetáním, perspektivami a se splynutím vnitřních myšlenkových úvah postav a osobně působících vypravěčových popisů. Stejně jako je v každém příběhu „doma“ autorčino Já, aby vyprávělo o výchozích možnostech a o pestrosti světa kolem nás, prosakují do nich i vlastnosti a hlasy ošuntělých i pestrých ptáků a splývají v hlasitou, barevnou klec, následovanou delšími románovými modely. Spisovatelka nakládá s románovými embryi stejně jako jedna z jejích úžasných protagonistek s čínskými lidovými písněmi: „Hrála si s písněmi, jež nedosahovaly její úrovně, s úsměvem, avšak horlivě se nad nimi skláněla, dělala z nich buď diamanty, anebo jim náhle uletěla.“
 
Ať už jde o krásné, ošuntělé, vrávorající ptáčky anebo o lichotnické otce od rodin, osobně působící vzpomínky nebo o prostořeké literární kritičky, Kronauerová nevynechá jedinou příležitost, jak do ptačího zpěvu a románových miminek propašovat trochu štěbetání, tvrzení o literatuře, kritiku literární branže, jak zakončit románové příběhy pronikavě trefnými popisy osob s překvapivými efekty a jak hýčkat čtenáře drzými slovními obraty, elegantní němčinou a literarizovanými „náhodnými známostmi.“

Klett-Cotta Verlag