Carte Blanche Middle East Madian Al-Jazerah: V Jordánsku se vyoutovat nemůžete

První HateFree Zone na Blízkém východě
HateFree Culture

Madian Al-Jazerah je majitelem vyhlášené kavárny Books@cafe v jordánském Ammánu. Ta se stala oficiálně první HateFree Zone v oblasti Blízkého východu. Proč se kolem kavárny sdružuje LGBT komunita, jakým způsobem jednapadesátiletý Madian jejím prostřednictvím pomáhá lidem v nouzi a jaká je situace lidí s odlišnou sexuální orientací nebo identitou v Jordánsku? O tom všem si přečtěte v následujícím rozhovoru. 
 

PROČ SES ROZHODL PŘIPOJIT SVÉ KNIHKUPECTVÍ A KAVÁRNU DO SÍTĚ HATEFREE ZONE?

Protože si myslím, že je na Blízkém východě potřebujeme. A právě tahle kavárna je podle mě jedinou v Jordánsku, která propaguje rovnost a současně v tom něco aktivně podniká. Nikoho zde nediskriminujeme - například uprchlíky, kteří jsou různých národností. Neděláme rozdíly ani mezi lidmi na základě jejich náboženství, protože tady v Jordánsku máme muslimy, křesťany i židy z Izraele. A už vůbec nediskriminujeme lidi z LGBTI komunity.

BOOKS@CAFE JE POMĚRNĚ ZNÁMÝM MÍSTEM V AMMÁNU. JAK SE Z NĚJ STAL PROSTOR PRO ZDEJŠÍ LGBT KOMUNITU?

Já jsem se narodil v Kuvajtu, během života jsem se pak z Jordánska na nějakou dobu přestěhoval do USA. Ammán byl dříve malé město, které se rapidně zvětšilo po invazi Iráku do Kuvajtu, kdy odtamtud přišly statisíce Jordánců a Palestinců. S příchodem dalších a dalších uprchlíků se postupně z Ammánu stává různorodé město. Když jsme se před dvaceti lety s bratrem rozhodli podnik založit, nevěděli jsme úplně přesně, jak to tu chodí. Pořád jsem byl ovlivněn svobodou a otevřeným přístupem v San Franciscu, a tak jsme si otevřeli knihkupectví s kavárnou a začali jsme prodávat zahraniční knihy. Tehdy nám došlo, že tu je určitá cenzura. A ta se netýkala jen politiky nebo náboženství, ale také témat kolem genderu nebo sexuality. A to byl ten moment, kdy jsme se rozhodli, že se tomu určitým způsobem postavíme a budeme bojovat za diverzitu a proti cenzuře. A v první řadě jsme se rozhodli, že tohle bude místo pro každého. Že ke každému budeme přistupovat stejně.

DAŘÍ SE KAVÁRNĚ MĚNIT NEBO ASPOŇ NABOURÁVAT POSTOJE VEŘEJNOSTI?

V první řadě jsme byli první kavárnou, která zaměstnávala Jordánce jako obsluhu. Jordánci totiž do té doby jako číšníci nepracovali. Bylo to určité společenské tabu. Rodiče by se styděli říkat o svém dítěti, že pracuje jako obsluha v kavárně. Tyhle pozice dělali Filipínci, Indové, Egypťané a další přistěhovalci. A když jsme kavárnu otevřeli, začal jsem jako první obsluhovat já sám. A lidi byli překvapení, že je obsluhuje a utírá jim stůl někdo, kdo mluví plynně anglicky a arabsky. A postupně u nás začali mladí Jordánci a Jordánky žádat o práci. A tak jsme to kulturní tabu rozbili.

JAK MOC JE TOTO MÍSTO DŮLEŽITÉ PRO MÍSTNÍ LGBT KOMUNITU? NEBO TO JE JENOM O KÁVĚ?

Je za tím samozřejmě mnohem víc. Není to něco, co jsme předem zamýšleli. Tím, že otevřeně ke všem přistupujeme s respektem, se to stalo tak nějak samo. Podle toho, jaké knihy jsme prodávali, jak jsme veřejně vystupovali a jak jsme se chovali, k nám přirozeně přivádělo lidi, kteří u nás hledali útočiště. Objevili se tu tak najednou lidé z LGBTI komunity, kteří se dostali do potíží, nebo ženy, které tehdy utíkaly před zločiny ze cti – ty už jsou naštěstí do velké míry potlačeny, máme tu už také zákon, který tyto činy penalizuje. A právě tito lidé byli první uprchlíci, o které jsem se musel postarat. Po pár prvních případech, kdy jsem několika lidem pomohl, to začal být známý fakt.
JAKÝM ZPŮSOBEM LIDEM, KTEŘÍ HLEDAJÍ V BOOKS@CAFE ÚTOČIŠTĚ, POMÁHÁŠ?
Přichází k nám gayové, lesby, trans lidé, ale také řada dalších. Pokud jsou například zraněni, zajistím jim tolerantního lékaře. Pokud utíkají a bojí se o život, existují státní azylové domy, do kterých je můžeme umístit. Přijímáme ale také uprchlíky bez ohledu na jejich orientaci, kteří mají problémy, protože většinou nemůžou dostatečně pracovat a peníze, které dostávají od UNHCR, jim nestačí. Proto se je snažím zaměstnávat. A platím jim stejně, jako ostatním zaměstnancům. Během toho se jim snažíme pomoct s papíry, aby mohli být přesídleni do třetí země. Jednou jsme tu měli například syrského chlapce, gaye, který musel utéct, aby si zachránil život. Tady pak čelil šikaně ze strany svého domovníka i okolí a byl také několikrát znásilněn. A ten se tu jednoho dne objevil se slzami v očích s tím, že tu klidně bude zdarma uklízet záchody, jen ať ho tu nechám spát. V tu chvíli mi došlo, že je něco špatně a musíme s jeho situací něco dělat. Nakonec tu pracoval za barem, postupně si pak mohl díky spropitnému dovolit mít vlastní byt. Nakonec byl přesídlen do Idaha v USA a dnes je šťastný - po svatbě se svým přítelem.

JAK BYS POPSAL SITUACE LGBTI KOMUNIT V JORDÁNSKU?

Homosexualita v Jordánsku není zákonem zakázaná. Může ji ale ovlivňovat doplňkový zákon, který zakazuje veřejnou prezentaci sexuality – bez ohledu na sexuální orientaci – a ten může být do určité míry elastický. Liší se to například i v samotném Ammánu, kde je určitá část velmi liberální, lidé si na ulici dávají polibky na pozdrav, objímají se a jako projev sexuality to vnímáno není. Zatímco v konzervativních částech města by ses za to mohl dostat do problémů, protože bys tím pošlapal něčí čest. Homosexualita jako taková tedy kriminalizována není, současně ale není LGBT lidem zajištěna žádná ochrana. Někdy třeba může skupinka gayů, leseb nebo úplně smíšená skupina lidí pořádat party, někteří ze sousedů zavolají policii s tím, že se děje nepřístojný večírek plný drog a alkoholu a policie přijede a všechny zadrží. U toho vás bude ujišťovat, že to dělá pro vaši ochranu před agresí okolí. Takže tě nezavřou proto, že jsi gay, ale proto, aby tě ochránili. Takhle se to občas hraje. Už dlouho jsem ale o takovém případu neslyšel. Takže mám pocit, že se situace začíná zlepšovat a možná tu je čím dál více tolerance.

JAK SE K LIDEM S ODLIŠNOU SEXUÁLNÍ ORIENTACÍ NEBO IDENTITOU STAVÍ KRÁLOVSKÁ RODINA? PODPORUJÍ JEJICH PRÁVA?

Nemůžu mluvit za ně, ale vím, že královská rodina nebo další důležité rodiny jsou, nevím, jestli přímo podporující, ale určitě tolerantní a otevřené. Máme také několik veřejně známých osobností v zemi, které se identifikují jako členové LGBT komunity, několik veřejně známých trans lidí působí v umělecké branži. V poslední době moc často o násilí na této komunitě neslyšíme, což může být do určité míry také zásluha královské rodiny.

PROČ KRÁLOVSKÁ RODINA NEPODPOŘÍ PRÁVA LGBT KOMUNITY OTEVŘENĚ?

Protože si nemyslím, že mohou. Není na to prostor. Jsme v podstatě v horké zóně. Potýkáme se s islamismem, který ukradl islám od nás, obyčejných lidí. A říkám islamismus, protože jde o politizovaný islám. Mám na mysli ISIS nebo wahhábisty. A my proto žijeme ve válečné zóně politizovaného náboženství, které je někde dováděno do neuvěřitelných násilných extrémů, se kterými se většina z nás neztotožňuje. V takové situaci musí každý politik vážit svá slova a rozhodnout se, jaký boj je ten momentálně nejdůležitější. Boj za rovnoprávnost LGBT komunity jím asi není. Nejprve musíme vyhrát boj za rovnoprávnost všech a obecně za demokracii.

JEDNA VĚC JE, JAK SE NA HOMOSEXUALITU DÍVÁ ZÁKON, DRUHÁ, JAK TO CHODÍ V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ. JE NAPŘÍKLAD MOŽNÉ, ABY SE ČLOVĚK SVÉMU OKOLÍ VYOUTOVAL?

Ne, to možné není. Snad ve své vlastní bublině člověk takovou informaci říct může, mimo ni těžko. Je ale dobré podotknout, že zkušenosti s muži, kteří mají sex s muži, a ženami, které mají sex se ženami, se objevuje napříč naší historií - jak tradované, tak v písemných pramenech. Z té nálepky homosexuála se vlastně stalo stigma někdy v 19. století. V arabské kultuře to bylo vždy přítomné a v podstatě otevřené, nikdy to ale nebylo pojmenované nebo označkované. Vychází to z naší kultury. Ta se obecně hodně dotýká konceptu studu. Je to konzervativní kultura, my sex sice děláme, ale nemluvíme o něm. A začít o něm najednou hovořit a dávat nálepky sexuálním aktivitám není společností vnímáno pozitivně. Menšina lidí to dokáže akceptovat, většina lidí ale ne, protože to nedokáží pochopit. A to může do velké míry vycházet i z toho, že nám donedávna pro sexualitu a gender chyběla slovní zásoba. Když nemáš řádnou slovní zásobu, nemůžeš dát dohromady slušnou větu a tím spíš mít kultivovaný dialog. Je tomu jen asi osm let, kdy byla respektující slovní zásoba vytvořena, čímž dnes lidé mohou otevřeně sexualitu bez negativních přívlastků pojmenovat.

LIŠÍ SE NĚJAK SITUACE GAYŮ OD SITUACE LESEB?

Lesby čelí více výzvám. V první řadě to jsou ženy v muži řízené společnosti a čelí tak potížím s rovnoprávností. V druhé řadě to je sexualita. A jak jsem už řekl, o sexu se nemluví. Rád bych ale ještě upozornil na jednu věc. Máme vlastně velmi intimní kulturu chování k sobě navzájem. Můžeme se potkat třikrát denně, ale já ti stejně pokaždé dám polibek a obejmu tě. Jsme v tom vlastně poměrně fyzičtí, dotýkáme se sebe navzájem. A sexualita je tu v určitém pohledu proměnlivá, člověk se tak mohl pohybovat v určitém rozhraní a nebylo zapotřebí to jednoznačně definovat.

VIDÍŠ V TOMTO OHLEDU V JORDÁNSKU NĚJAKÉ ZLEPŠENÍ?

Myslím si, že naše oblast si prochází obdobím temna. Jordánsko určitě patří k těm tolerantnějším zemím Blízkého východu. Máme víc světla. Vidím ale světlo na konci tunelu a každé temné období musí jednou skončit. Já to světlo vidím, jen doufám, že než k němu dojdeme, neprojdeme si vlnou násilností. V Jordánsku je spousta skvělých, otevřených a vzdělaných lidí. Díky tomu, že jsme určitým „hubem“ uprchlíků, kteří se zde integrovali, také máme bohatou a rozmanitou kulturu. Myslím si, že máme všechny předpoklady, abychom našli cestu ven.

Rozhovor vznikl v rámci projektu Carte Blanche Midlle East Goethe Institutu v Praze a v Ammánu.