Goethovi stopaři Rudé uši ve Schwandorfu

Rudé uši ve Schwandorfu
Foto: Hana Královcová

Manažerka evropských projektů objevuje erotický veletrh na německém maloměstě
 

Víte, jak to vypadá, když se Němci rozhodnou uspořádat erotický veletrh? Já jsem to nevěděla a nutno dodat, že po většinu života mi taková vědomost ani nechyběla. Pak ale přišla zajímavá a na pohled vtipná nabídka od Goethe-Institutu: jeď někam, kam by ses sama nikdy nevydala a napiš o tom. Můžeš být kritická, můžeš být kousavá, vtipná a kdo ví, možná překvapíš sama sebe.

Tak to jsem tedy sama sebe pěkně překvapila, a to už tím, že jsem na tu nabídku kývla. Protože – ani nevím jak – najednou jsem stála před sportovní halou hornofalckého městečka Schwandorf, stmívalo se a poprchávalo, po přilehlém parkovišti procházely podezřelé existence a já jen nevěřícně koukala na obří neonový nápis: „Eros & Amore“. Erotický veletrh. Přítomnost německých i mezinárodních pornohvězd zaručena. Cítila jsem, jak mi rudnou uši. Opravdu jsem tady a chci jít dovnitř? Sama?

Svět jako vůle a představa

Nebudu zapírat – nejraději bych se obrátila na podpatku, sedla do auta a uháněla zpátky do Plzně. Ale slib je slib, a co si vůle zamane, to taky dokáže. Ostatně když už se v tomhle nečase táhnu až do Horní Falce… tak mě přece trocha erotiky v německém stylu nerozhodí. Nebo přece? Vůbec jsem netušila, do čeho jdu a co bych vlastně měla od zdejšího erotického veletrhu očekávat – asi vyzývavé dirndly a kožené kalhoty s padlým mostem? Věrna svému životnímu realismu, připravila jsem se duševně na to nejhorší: na kýč, na vulgaritu, na davy vilných návštěvníků, na padlé ženštiny v síťovaných punčochách, na pochybnou komerci. Ale, jak říkám, slib je slib a já před výzvami necouvám. Sevřela jsem tedy v kapse ruku kolem dózičky s pepřovým sprejem, řekla si „to zvládneš“ a vykročila pravou nohou vstříc schwandorfskému „Erosovi“.

Sportovní hala na kraji města, ve které se to všechno událo, vypadala na pohled vlastně docela opuštěně. Před vchodem stál jen malý krámek, ve kterém se oproti mému očekávání neprodávalo nic lascivního, ale jen preclíky a vařené brambory. Usměvavá a vůbec ne vyzývavě oblečená paní za pultem mi prodala (za myslím nehorázných 20 euro) vstupenku a zřejmě ji nepřišlo divné, že na takovouto „akci“ jdu sama, jen se svým milovaným fotoaparátem.

Z naivní představy o tom, že by vše mohlo probíhat přece jen trochu civilně, mě vytrhla hned první osoba, kterou jsem uvnitř potkala. Postarší mužík, jenž osaměle postával za svým stánkem v široké, poněkud sterilně působící chodbě, mě oslovil nějak jako „Guten Abend, liebe Dame“ a rozmáchlým gestem ukazoval na své zboží. Nejdřív jsem si ho pro jistotu přísně změřila, aby si snad nemyslel, že jsem bůh ví jak milá, ale drsná image mě okamžitě opustila, když jsem si všimla, co vlastně prodává: cukrovinky nejrůznějších barev a velikostí, vždy ovšem ve tvaru penisů. Jeden takový, z modrého marcipánu a ne zrovna nejmenší, mi začal nabízet se stejnou samozřejmostí, jako by někde na náměstí prodával louhované preclíky. Nevzmohla jsem se na odpověď a přidala jsem do kroku, uši už jsem měla určitě celé rudé.

Erotika pod basketbalovým košem

PussyKat Foto: Hana Královcová V hlavní hale se mi naskytl překvapivý pohled - slavný erotický veletrh, kterého jsem se tak styděla, vypadal vlastně pěkně ospale. Jen si to představte: po obvodu velké tělocvičny bylo natěsnáno několik desítek stánků, které všechny prodávaly to samé – levné erotické prádlo, předměty, o jejichž účelu odmítám spekulovat, poukazy na zážitky a různé služby. Vpředu, pod basketbalovým košem, stálo černým suknem potažené podium, na němž obstarožní moderátor v lehce pouťovém stylu vyvolával cosi, čemuž jsem se ani nesnažila rozumět. Však jsem to brzy pochopila i bez znalosti bavorského dialektu: na podium byla právě zvána největší hvězda večera, pornoherečka s uměleckým jménem PussyKat. Než jsem se stačila vzpamatovat z toho, že po tomto světě skutečně běhá žena, která si dobrovolně nechává říkat PussyKat, předvedla dotyčná vše, co mohla a za poměrně vlažného potlesku odkráčela do zákulisí.

Řekla jsem si, že mám přece jen lepší práci (i když mi v ní můj šéf zrovna netleská) a začala jsem se v tělocvičně trochu rozkoukávat. Nejdřív mi tam věru moc příjemně nebylo, měla jsem pocit, že se po mně každý ohlíží. Samotná ženská vypadala docela nápadně, přeci jen osazenstvo tvořili hlavně muži. A právě díky nim jsem zakrátko na ostych trochu zapomněla. Ne, nikdo mě tam nezaujal tak, jak si možná myslíte. Uvědomila jsem si ale, že víc než levné a pochybné zboží na stáncích nebo produkce na podiu mě baví pozorovat ostatní účastníky erotického veletrhu: jací lidé vyhledávají tenhle program?

Sociologie lásky

Brzy mi to bylo jasné: venkovští taťkové od rodin, kteří se pokradmu přišli podívat na exotické „tanečnice“. Party kamarádů středního věku, kteří po druhém pivu chytili druhou mízu. Paničtí studentíci, kteří si věří moc málo na to, aby pozvali holku na rande, ale kteří mají ještě dost odhodlání k tomu odlepit pod pláštíkem noci své životy ze stránek internetu. Nechyběli ale ani moji favoriti: vilní dědové s kamerou. Zvláště jeden stál za pozornost; takový trochu zasmušilý týpek (říkejme mu třeba Gerhard), který se prodral až těsně před podium a bez obalu natáčel každý detail toho, co se na něm právě ukazovalo. Jako správný paparazzi jsem si pro změnu já vyfotila jeho.

Z mého zúčastněného pozorování mě vytrhl až jakýsi třicátník v tyroláčku, před jehož stánkem jsem se neúmyslně zastavila: „Ale mladá paní“, řekl týpek, „Vy byste měla být spíš před kamerou, než za ní.“ Když jsem vstřebala leknutí a informaci, pochopila jsem, že pán se mi pokouší nabídnout erotické fotografie, tedy ty moje. Že bych se nechala vyfotit, od něj, teď a tady. Se zajíknutím jsem odmítla a cítila, že se mi krev už zase valí do uší. Raději jsem přidala do kroku a pro jistotu došla až k pódiu, s nadějí, že pod svícnem bude tma.

Mark Miller + Nio de Silva Foto: Hana Královcová Na pódiu se ostatně scéna změnila. Pouťový moderátor vykřikl, že teď přijde „něco pro dámy“, načež většina pánského osazenstva odešla na pivo a jejich místa zaujalo pár rozjuchaných dam neurčitého věku, které se náhle zjevily odkudsi z tenat tělocvičny. A pak se na podium s velkou pompou dostavili dva „montéři“, Mark Miller a Nio de Silva. Nutno říci, že jeden byl větší než druhý a ani jeden nepůsobil příliš použitelně. V rytmu osmdesátkového diska si překvapivě rychle strhli své montérské uniformy, což v publiku vyvolalo nadšený výskot. S jedinou výjimkou: královsky jsem se bavila, když jsem si všimla zasmušilého Gerharda. Stále okupoval místo v první řadě, ale zrak měl sklopený k zemi a kameru rovněž. Mark ani Nio ho evidentně nezajímali, musel jen přetrpět tohle vystoupení, uhájit pozici, aby měl dobré záběry z dalších vystoupení: však také PussyKat měla v průběhu večera předvést své půvaby (dá-li se tomu tak říkat) ještě čtyřikrát!

Zajíc v pytli

Na mě už toho ale začínalo být přece jen trochu dost. Dojmů jsem měla nepočítaně, fotek též. Striptéry, pro mě zřejmě vrchol programu, jsem viděla a další vrtění ženských silikonů bych už nezvládla. Podezřelé černé kabině s nápisem „Erotik-Automat“ jsem se vyhnula obloukem, snad mi Goethe-Institut odpustí, že všechno jsem se na veletrhu probádat neodvážila.

Přeci jen mě ale napadlo, že by to chtělo odnést si nějaký suvenýr, vzpomínku, nad kterou se pak s holkami v práci zasmějeme. Bohužel se ukázalo, že na celém veletrhu se nedá koupit absolutně nic použitelného – tedy pokud nesháníte levně vypadající erotické prádlo, potraviny necudných tvarů nebo obojek (asi pro psa). Zaujal mě jedině stánek s velkým množstvím různě velikých krabic: za deset, dvacet či padesát euro. Pochopila jsem, že jde o jakési „kindrvajíčko“ pro dospělé, o dárek „na míru“ pro muže nebo pro ženu. Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou přivézt něco domů, ale pak jsem si vzpomněla na mámu, která mě nabádá, abych nikdy nekupovala zajíce v pytli. Á propos maminka: co by asi řekla, kdyby věděla, kde dnes večer vězí její slušná dcera? Rozhlédla jsem se ještě jednou kolem: vlnící se ženština z pódia nastavuje svůj klín Gerhardovu objektivu, bříškatý tatík se pokouší oslnit otrávenou prodavačku kožených masek, poďobaný mladíček stojí ve frontě na podpis PussyKat a striptér Nio v rafinovaně rozhaleném županu flirtuje se zanedbanou padesátnicí. Tady už mě nic objevného nečeká, je čas odejít.

Na parkovišti jsem před svým autem našla růžové peříčko. Tedy peříčko – ono to bylo pořádné brko. Zřejmě součást nějakého erotického kostýmu nebo dárku, kterou tu někdo vytrousil. Tak vida, přece mám suvenýr. Hodila jsem peříčko na sedadlo spolujezdce a rozesmála jsem se: ano, dnes večer jsem skutečně překvapila sama sebe. Odvážila jsem se vstoupit na neznámou půdu a pochopila jsem, že návštěvníci erotického veletrhu jsou taky jenom lidi. Až budu v práci vyprávět, co jsem dnes večer ve Schwandorfu všechno viděla a zažila, tak mi to snad holky ani neuvěří. Doufám jenom, že mi při tom vyprávění zase nezrudnou uši!
 

  • Rudé uši ve Schwandorfu Foto: Hana Královcová
  • Rudé uši ve Schwandorfu Foto: Hana Královcová
  • Rudé uši ve Schwandorfu Foto: Hana Královcová
  • Rudé uši ve Schwandorfu Foto: Hana Královcová
  • Rudé uši ve Schwandorfu Foto: Hana Královcová
  • Rudé uši ve Schwandorfu Foto: Hana Královcová