Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1) Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Sexualita
S Kafkou v posteli

Portrét Franze Kafky vytvořený umělou inteligencí
Portrét Franze Kafky vytvořený umělou inteligencí | © Víctor Millán mit Ideogram.ai

O problematickém vztahu Franze Kafky k sexualitě existuje mnoho spekulací a analýz. Nahlédneme proto do Kafkových dopisů a zeptáme se odborníků, abychom do této věci vnesli trochu světla.

„[…] jinak ale někoho, kdo by se mě jen vlídně dotkl, hledám tak naléhavě, že jsem byl včera v hotelu s prostitutkou. Je příliš stará na to, aby byla ještě melancholická, jen ji mrzí, i když ji to nepřekvapuje, že k prostitutkám nejsou lidé tak laskaví jako k ženám žijícím ve vztahu. Neutěšoval jsem ji, protože ani ona neutěšovala mě.”

To je výňatek z jednoho z dopisů, které Franz Kafka napsal svému příteli a pozdějšímu vydavateli svého díla, Maxi Brodovi. Kafka zde píše o něčem, co bylo podle všeho v jeho životě běžné – o návštěvě bordelů a o využívání služeb prostitutek. Na základě podobných vyjádření se sexualita pražského spisovatele a jeho vztah k pohlavnímu styku staly předmětem zájmu a zdrojem mnoha teorií a komentářů. V posledních desetiletích se objevily spekulace, že byl Kafka patrně homosexuál – tato teze patří dnes k těm méně populárním – nebo že měl určité preference, averzi nebo podivný či dokonce neurotický vztah k ženám.
Víme však něco opravdu jistě?

Reiner Stach, autor třísvazkové Kafkovy biografie, tvrdí, že spisovatel extrémně přísně rozlišoval mezi ženami s opravdovými city a ženami bez citů a že vůči těm prvním pociťoval jakýsi respekt, na základě kterého tyto ženy naprosto odděloval od sexuální oblasti.

Ambivaletní vztah k ženám

„Pro neurotické muže je typické, že rozdělují ženy do dvou skupin – na ženy, které jsou hodné náklonnosti, a na ty, které jsou sexuálně žádoucí. Stručně řečeno – na matky a prostitutky,“ píše životopisec ve třetím svazku svého díla. Podle jiných měl Kafka strach se vázat. Felice Bauerová byla jeho velkou láskou a jejich vztah byl kvůli vzdálenosti udržován prostřednictvím dopisů. V jednom z těchto dopisů z roku 1913 se jí Kafka přiznává: „Můj skutečný strach – patrně nelze říct ani slyšet nic horšího – je, že tě nikdy nebudu moct mít.“ Krátce nato ji Kafka sice požádal o ruku, ale ke svatbě nikdy nedošlo.

Podle mnoha dalších se tento pochybovačný postoj zčásti odráží v postavě Georga v románu Ortel (Das Urteil), který krátce před svou svatbou propadne nekonečnému hloubání. To všechno potvrzuje Stachovo stanovisko, které ovšem vyvolává i kritiku. Stachovi je vytýkáno zejména to, že o pocitech autora Proměny (Die Verwandlung) vyvozuje příliš kategorické závěry.

Elisa Martínez Salazar, docentka oboru německá filologie na Zaragozské univerzitě a odbornice na Kafku a jeho vliv ve Španělsku, se pokouší analyzování Kafkova pohlavního života trochu odlehčit. „Pokud to někdy vzbuzovalo zájem, bylo to podle mého názoru způsobeno množstvím dochovaného autobiografického materiálu (deníků a dopisů) a Kafkovou schopností analyzovat sebe sama. To všechno velice lákalo k uplatňování psychoanalytických metod. Jistě to bylo způsobeno i kontrastem mezi tak tělesným a intimním aspektem, jako je sexualita, a idealizovaným Kafkovým obrazem, za který vděčíme Kafkovu příteli Maxi Brodovi,“ říká Elisa Martínez Salazar.

Docentka vyjadřuje také svůj názor na víceméně korespondenční vztah mezi Kafkou a Bauerovou, který byl někdy velice nejednoznačný a rozporuplný: „Dnes vyvstává otázka, jak mohla Felice Bauerová to psychologické zmítání sem a tam, kterému ji Kafka vystavoval svými dopisy, tak dlouho vydržet. Choval se jako zahradníkův pes, který sice nežere zelí, ale nedopřeje ho ani ostatním. Kafka například od Felice neustále vyžadoval, aby mu psala dopisy, ale zároveň se prezentoval jako špatná partie a jako někdo, kdo ve vztahu není schopen ničeho jiného než psaní. Tento rozpor dokládá jeho vnitřní rozervanost, která nebyla zcela nevědomá. Kafka si koneckonců sepsal i seznam výhod a nevýhod sňatku.“

Kafka měl umělecký přesah, ale byl dítětem své doby

I kdyby však Kafka prožíval dilema, lze tím odůvodnit skutečnost, že tak často vyhledával prostitutky? Sigrid Cervera je sexuoložka v Muzeu erotiky v Barceloně. Domnívá se, že na začátku 20. století se na sexualitu pohlíželo sice analytičtěji, ale „byla to také doba, která se vyznačovala morálními a náboženskými represemi. Byla zdůrazňována rizika sexuálních vztahů mimo jiné s ohledem na pohlavně přenosné choroby a kladl se důraz na čistotu jako protiklad obscénnosti. Na druhou stranu byly u mnoha mužů – i mladých a atraktivních – běžné návštěvy nevěstinců.“ Zde jsou opět rozpory.

Kafka byl i v posteli Kafkou

Psycholog Jordi Isidro Molina, který se zaměřuje na párovou terapii, rovněž analyzoval Kafkovy spisy a zjistil paralely mezi Kafkovým dílem a jeho představou o milostných a sexuálních vztazích.
Pro Kafku to bylo v mnoha ohledech nemožné – byla v tom dichotomie a (opět) neustálý rozpor. „Žil svůj život mezi chtíčem a vinou, užíval si na jednu stranu sexuálních vztahů, ale následně jako by jich litoval a patrně trpěl pocity viny. Jeho romány odrážejí obsesivního člověka, toužícího po dokonalosti. Jeho díla, zejména Zámek (Das Schloss) a Proces (Der Prozess), ukazují, že byl posedlý potřebou kontroly a zároveň touhou po svobodě.“ Opět jsou to dva protichůdné horizonty, podobně jako v jeho vztahu k ženám.

Kafkovy spisy jsou pro mnoho lidí transcendentální, protože představují věčný příklad duality člověka, který žije v neustálém vnitřním konfliktu mezi touhou a lítostí. Možná, že se Kafka v sexuálním ohledu cítil také jako Řehoř Samsa jednoho rána po neklidném snění – jako někdo, kdo se nepoznává a nedokáže ostatním sdělit, jak se cítí a co vlastně chce.