Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1) Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Překlady
Česká recepce německojazyčné beletrie po roce 2010

Německé knihy v českém překladu
Německé knihy v českém překladu | © Tomáš Moravec / Goethe-Institut

Nejen o českém čtení Herty Müller a Josefa Winklera. Bohemistka, překladatelka a literární publicistka Jitka Nešporová bilancuje aktuální německou literaturu v českých překladech.

Od: Jitka Nešporová

Kdyby se do ohlédnutí za nejnovějšími českými překlady z němčiny pustil milovník čísel, musel by konstatovat, že v poslední dekádě každoročně doputuje na český knižní trh asi tisícovka titulů německojazyčné provenience. Sešitové romance vedle učebnic, turistické průvodce vedle ezoterických a teologických spisů, obrazové publikace pro děti a série pro teenagery vedle rádců, jak se vypořádat skoro se vším… Čtenář aby se v té džungli knih ztratil! Pojďme mu proklestit cestu a nasměrovat ho k napínavému románu, dovedně pointovaným povídkám, poutavým ságám či melancholickým novelám. 

Bestsellery táhnou 

Čtenářský zájem manifestuje nálepka bestseller, někdy je však přezíravě spojována se senzacechtivostí a líbivostí. Jak může být toto zkratkovité uvažování liché, dokládají třeba jména Günter Grass, Bernhard Schlink či Daniel Kehlmann. Plechový bubínek jsme už četli, kdo sáhne po Příbězích z temné komory (2011), Lokálním umrtvení (2012), Platejsovi (2015) anebo po bilančním, posmrtně vydaném svazku krátkých próz, básní a autorských grafik nazvaném O konečnosti (2017)? Díla Güntera Grasse se ujalo brněnské nakladatelství Atlantis a překlady svěřilo do rukou nejpovolanějšího germanisty Jiřího Stromšíka.
 
Bernhard Schlink se do pomyslné literární mapy světa zapsal svým románem Předčítač, který se dočkal též úspěšného filmového zpracování (2008). Pozornosti českých čtenářů neuniká Schlinkova tvorba, oscilující kolem novodobých německých dějin, díky péči nakladatelství Prostor, kde nejnověji vyšel román Víkend (2011) i povídky s milostnou tematikou nazvané Letní lži (2017), a rovněž zásluhou nakladatelství Odeon, které vydalo (i jako šestihodinovou audioknihu) román Olga (2019) v překladu Jany Zoubkové (a další titul se připravuje na jaro 2021).
 
Autorovi oblíbeného Vyměřování světa Danielu Kehlmannovi vyšel loni v Argu v překladu Michaela Půčka groteskní historický román Tyll, zasazený do období třicetileté války a popisující mj. švédské obléhání Brna. O knize se psalo s nadšením jako o autorově nejlepším románu – chcete se o tom přesvědčit?

Diktatura a migrace jako téma 

Do roku 2009, kdy se laureátkou Nobelovy ceny za literaturu stala Herta Müller, u nás tvorbu této autorky narozené r. 1953 v Rumunsku skoro nikdo neznal. Odezva byla příkladná, první do češtiny přeložené útlé novely se prodalo přes 4000 kusů. Próz „kronikářky všedního života v diktatuře“ se odhodlaně chopila Radka Denemarková a přeložila dosud pět titulů, které vyšly pod značkou Mladé fronty: Cestovní pas (2010), Rozhoupaný dech (2010), Srdce bestie (2011), Nížiny (2014), Liška lovec (2019). Za překlad zřejmě nejznámějšího románu Müllerové Rozhoupaný dech (2010), jenž je inspirován životními osudy německého básníka Oskara Pastiora, získala Denemarková cenu Magnesia Litera 2011.
 
Chopí-li se překladatelského řemesla tak výjimečný autorský hlas, jakým Denemarková bezesporu je, a další proměnnou v rovnici bude mimořádný originál, čekejme pozoruhodný výsledek – dva další příklady za všechny: katastrofickou, surreálnou atmosférou prodchnutý text Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela rakouského autora s českými kořeny Michaela Stavariče (Archa, 2016) a román Moc a vzdor Iliji Trojanowa (Akropolis, 2018), tematizující poválečnou bulharskou historii, jež nejednou připomene kostlivce padající i z našich skříní.

Nadto zmíněné tři německy píšící autory spojuje téma migrace, jež (nejen) v současné německojazyčné beletrii v mnoha variacích silně rezonuje, jak vidíme i na pestré překladové produkci: 2011: Melinda Nadj Abonji Holubi vzlétají (Jota, přel. Lucy Topolská); Saša Stanišić Jak voják opravuje gramofon (Labyrint, přel. Tomáš Dimter), 2012: Angelika Overath Ten den (NLN, přel. Jitka Nešporová), 2013: Catalin Dorian Florescu Jakob se odhodlá milovat (Labyrint, přel. Jitka Nešporová), 2016: Olga Grjasnowa Rus je ten, kdo miluje břízy (Větrné mlýny, přel. Tereza Semotamová), Dörte Hansen Starý kraj (Host, přel. Viktorie Hanišová), 2017: Bodo Kirchhof Příhoda (Akropolis, přel. Ivana Führmann Vízdalová), 2019: Norbert Gstrein Anglické roky (Prostor, přel. Radovan Charvát). 

Ceny a veletrhy v době pandemické 

Možná, že k několika zmíněným titulům přitáhly mezinárodní pozornost i výroční knižní ceny, tedy Německá, Rakouská a Švýcarská knižní cena, které se udělují v podzimních měsících u příležitosti knižních veletrhů. V poslední dekádě se tak na pultech českých knihkupectví ocitla asi třetina z vyznamenaných „nejlepších německých románů“, mj. i ten „evropský“ či „unijní“, o Bruselu, z pera úderného esejisty a provokativního prozaika, Rakušana Roberta Menasseho nazvaný Hlavní město (2019), který pro Knihu Zlín přeložil Petr Dvořáček.
 
Zatímco do epické šíře rozvedené Hlavní město satiricky a s nadsázkou přitakává myšlence evropské integrace, zcela apolitický a melancholický zůstává i nadále Švýcar Peter Stamm ve své nejnovější útlé, tradičně jazykově úsporné próze o dvojnictví nazvané Jemná lhostejnost světa (2019), kterou pro nakladatelství Plus přeložila Marta Eich. Tyto dva autory svedla do jedné věty nahodilá vzpomínka na poslední ročník Světa knihy, který se konal právě v roce 2019, kdy oba české překlady vyšly a autoři je přijeli českému publiku osobně představit.
 
V roce 2020 zadržela hosty doma protiepidemiologická opatření, vydání připravovaných překladů však naštěstí nanejvýš opozdila, a tak aspoň o čtenářské zážitky jsme nepřišli. Bezprostřední čtenářský ohlas zaznamenala objemná rodová sága Osmý život (pro Brilku) německo-gruzínské autorky Nino Haratischwiliové, který pro Host přeložila Michaela Škultéty.
 
Odvolaný veletrh zrušil cestu z Korutan do Prahy také Josefu Winklerovi, který je v Česku od roku 2010 pravděpodobně nejpřekládanějším německy píšícím autorem. V nepřehlédnutelné ediční úpravě s černým coverem vydalo deset jeho knih zlínské nakladatelství Archa, veliký kus práce odvedla překladatelka Magdalena Štulcová, jejíž jméno je v tiráži těchto šesti próz: Až nastane čas (2010), Roppongi: rekviem za otce (2011), Mrtvola slídící ve vlastní rodině (2012), Sdělovat skutečnost, jako by nebyla, aneb Zuřivé výbuchy andělů (2013), Matka a tužka (2017), Táhni k čertu, otče, aneb A tak s tebou ve spojení ať vytrvám do skonání (2020).      

Velká jména z Korutan 

Opustit literární Korutany nelze bez vzpomínky na Ingeborg Bachmann, nejen proto, že v roce 2013 uplynulo čtyřicet let od jejího úmrtí. Její dílo přitahuje překladatelku Michaelu Jacobsenovou, která připravila k českému vydání její eseje, korespondenci, rozhlasové hry, ale také výbor z lyriky nazvaný Čára života (Opus, 2016), revidovala překlad jediného dokončeného románu Bachmannové Malina (Opus, 2017) a nově přeložila román-fragment Případ Franza (Opus, 2019).
 
Z Korutan pochází také nejčerstvější německy píšící nobelista Peter Handke. Na rozdíl třeba od zmíněné Herty Müller je u nás jeho dramatická i prozaická tvorba soustavně recipována již od 80. let, v poslední dekádě vyšly v nakl. Rubato mj. prózy Úzkost brankáře při penaltě (2013, přel. Petr Janus) a Velký pád (2013, přel. Věra Koubová). Dočkáme se v budoucnu i překladu autorovy nejnovější povídky Das zweite Schwert (2020)?