Psaní rukou „Velice mnoho pozitivních efektů transferu“

Kdo si nová slovíčka napíše rukou, lépe si je zapamatuje.
Foto (Ausschnitt): © Syda Productions - Fotolia.com

Mnohé žákyně a žáci mají problémy se psaním rukou, dospělí píší většinou na klávesnici a Finsko ruší psací písmo. Ale pokud se psaní vyučuje správně, má mnoho výhod – také ve výuce cizích jazyků, říká Christian Marquardt, expert na motoriku psaní.

Dr. Marquardte, i přes digitální možnosti se ve škole vyučuje psaní rukou. Proč?

Psaní rukou je velice komplexní činnost, která vyžaduje zapojení více oblastí v mozku: podporuje dovednost pravopisu, slovní paměť a schopnost formulovat. Proto má psaní rukou v rámci výuky spisovného jazyka ve škole velmi velký význam. Kdo dnes říká, že ho nahradí psaní na klávesnici, ten musí uvážit, jaké to bude mít dalekosáhlé konsekvence na další učební procesy. O psaní rukou se nesmí mluvit jen proto, že je problematické.

Jaké problémy to jsou?

Podle jedné ankety mezi učiteli, kterou v roce 2015 provedl Institut motoriky psaní (Schreibmotorik Institut) s Německým spolkem učitelů, má polovina chlapců a třetina dívek velké problémy se psaním. Děti a mládež píší křečovitě, nečitelně, příliš pomalu a rychle je to unaví. Cíle formulovaného v učebních osnovách, naučení se čitelnému a plynulému rukopisu, nebývá dosaženo.

Z jakých důvodů má tolik dětí potíže psát čitelně a plynule?

Dr. Christian Marquardt Dr. Christian Marquardt | Foto (Ausschnitt): © Schreibmotorik Institut Problémy se psaním jsou zpravidla problémy s motorikou psaní. Ta by se proto měla od začátku dostávat více do popředí. Vzory písma dosud stavějí do středu zájmu především tvar a přesnost písmen. To ale odporuje principům motorického učení, neboť pohyby zpočátku nemohou být prováděny přesně. Také děti, které se učí chodit, na začátku často padají. Při psaní se ale mají děti naučit dobré písmo tak, že zpomaleně dokonale kopírují písmena. To tak ale nemůže fungovat, protože se přitom zanedbávají důležité motorické aspekty jako rytmus a pohyb psaní.

Proč se tedy ve výuce dbá dosud tak málo na motoriku psaní?

My z Institutu motoriky psaní si myslíme, že to souvisí také s tím, že učení psaní má výchovný aspekt. Dětem se zadají pravidla a ty se jich mají držet. Mnoho rodičů a učitelů krabatí čelo, když jim vysvětlujeme, že se motorika psaní musí učit volněji, že musíme dětem dovolit, aby si samy vyzkoušely, jak to funguje nejlépe. Psaní je přirozeně také kulturní majetek. Je mnoho tradicionalistů, kteří se obávají, že psaní rukou zmizí, pokud ho zmodernizujeme. Ale opak je pravdou.
 
V čem je rozdíl, pokud něco píšeme na klávesnici nebo pokud napíšeme větu rukou?

Psaní na klávesnici je spíše mechanický proces k uložení informace. Psaní rukou je oproti tomu individuální proces, který píšící osobu zapojí silněji do formulování obsahu. Studie dokládají, že existuje střídavé působení mezi kognitivními a motorickými procesy, které vede k tomu, že jsou informace při psaní rukou lépe zpracovány. Proč, to je zajisté otázka, kterou je třeba ještě blíže prozkoumat.

Není to také zajímavé téma pro němčinu jako cizí jazyk a němčinu jako druhý jazyk nebo obecně pro výuku cizích jazyků?

Samozřejmě. Věříme, že psaní v tomto oboru umožňuje velmi mnoho pozitivních efektů transferu. Když si žačky a žáci napíší nová slova rukou, lépe si je pamatují. Čím intenzivněji se studenti při psaní rukou zabývají formulacemi, obsahy a také gramatikou, tím lépe se nový jazyk ukotví v mozku.

V Německu je často kritizováno, že se ve výuce používají digitální média příliš málo a že se děti mají také naučit psát na klávesnici. Co si o tom myslíte Vy?

Psaní rukou má velké výhody v mnoha oblastech, digitální psaní zase v jiných. Při učení spisovného jazyka by ale mělo psaní rukou stát na prvním místě. Později, když už je psaní a všechno, co k tomu patří – čtení, gramatika, formulování, slovní paměť – dobře rozvinuté, tak by zcela strukturovaně mělo přijít na řadu zacházení s digitálními médii.
 
V Německu je trendem právě nyní handlettering: dospělí se cvičí v krasopisu a kaligrafii. Ale nehledě na toto: k čemu nám je psaní rukou v každodenním životě?

V Německu je trendem právě nyní handlettering: dospělí se cvičí v krasopisu a kaligrafii. Ale nehledě na toto: k čemu nám je psaní rukou v každodenním životě?

Dr. Christian Marquardt je expertem na motoriku a na psaní rukou a již více než 25 let zkoumá motorické základy psaní. Od založení Institutu motoriky psaní (Schreibmotorik Institut) v roce 2012 je zde činný jako vědecký poradce na motoriku.