Autonomie studenta a učební strategie Strategie podporují učení

Šachovnice
Nejen při šachu jsou strategie nápomocné. | Foto (Ausschnitt): © bizoo_n - Fotolia.com

Učební strategie jsou důležité nástroje, jak řídit a optimalizovat osvojování a používání cizího jazyka. Pravidelné trénování strategií přispívá k větší samostatnosti studentů. Pomocí konkrétních rad a plánu výuky si to můžete vyzkoušet také Vy sami.

Podpora samostatného učení je hlavním cílem (školní) výuky cizího jazyka. Zprostředkování učebních strategií je jednou možností, jak podpořit samostatnost studentů. Učební strategie jsou nástroje, kterými si studenti osvojují znalosti a také jimi mohou řídit a rozvíjet své receptivní a produktivní procesy zpracování jazyka. S jejich pomocí mohou kromě toho řešit problémy při učení a používání cizího jazyka. Z výzkumu je známo, že využívání učebních strategií může mít příznačný vliv na učební a pracovní výkon studentek a studentů. Rozhodující přitom ovšem je, že studenti nejen že disponují širokým repertoárem učebních strategií, ale že tyto strategie také používají kompetentně a přiměřeně situaci.
 

PŘÍKLADY ČTENÁŘSKÝCH STRATEGIÍ

Při čtení neznámého textu stojí studentky a studenti před individuálními výzvami, například jak zacházet s neznámými slovy. V tomto případě studenti vyžijí inferenci – neznámé slovo si odvodí z kontextu -, podívají se do (dvojjazyčného) slovníku a/nebo pracují společně s ostatními studenty. To jsou učební strategie, často využívané vzájemně kombinované nebo samostatně, které řeší problém se slovíčky při čtení. Úspěšné použití těchto učebních strategií je ale spojeno s několika předpoklady.
 
Úspěšná inference například předpokládá, že kontext obsahuje dostatek informací, s jejichž pomocí lze neznámé slovo odvodit. Kromě toho musejí studenti disponovat dostatečnými jazykovými znalostmi, aby rozuměli kontextu toho slova. Navíc by měli umět překontrolovat svá možná řešení na základě textu. Používání slovníku vyžaduje, aby studenti uměli nejen zacházet se slovníkem, ale aby v něm hledané slovo také našli a vybrali si význam přiměřený danému kontextu. Spolupráce mezi studenty je užitečná a přínosná tehdy, pokud se chtějí podporovat vzájemně a disponují nezbytnými kompetencemi jako třeba jazykovou kompetencí. Auch das Nachschlagen von unbekannten Wörtern im Wörterbuch ist eine Lernstrategie. Dvě ženy se slovníkem | Foto (Ausschnitt): © Bernhard Ludewig - Goethe-Institut

KLASIFIKACE UČEBNÍCH STRATEGIÍ

Z výše nastíněného příkladu lze odvodit tři kategorie učebních strategií: metakognitivní učební strategie slouží plánování – například výběr vhodných učebních strategií -, kontrole – kupříkladu prověření, zda se slovo nalezené ve slovníku hodí k textu – a evaluaci učebního příp. pracovního procesu – jako třeba závěrečné hodnocení a přizpůsobení pracovních výsledků. Když studenti používají strategie při přímé práci s učebními materiály, nazýváme je kognitivními učebními strategiemi. Příklady pro to jsou inference, vyzdvižení důležitých aspektů textu, zpětná vazba na obecné a předchozí znalosti, používání slovníku nebo také sepsání shrnutí. Sociálně-afektivní učební strategie studenti používají, aby buď společně vyřešili nějaký úkol nebo problém s porozuměním (sociální strategie), nebo aby kontrolovali vlastní pocity jako strach, frustraci nebo demotivaci (afektivní strategie).
 

4 KROKY KE ZPROSTŘEDKOVÁNÍ STRATEGIÍ

Zprostředkování učebních strategií cílí na to, aby studenti získali pokud možno široký repertoár učebních strategií a umožnilo jim to je používat přiměřeně na každou učební látku. Je nezbytné, aby učitel podporoval vedle kognitivních a sociálně-afektivních učebních strategií obzvlášť metakognitivní učební strategie. Tak mohou studenti plánovat svůj učební proces a používání strategií, přemýšlet o tom a flexibilně je upravovat. Vyučující by měli integrovat trénink strategií do výuky pravidelně a systematicky a soustředit se při zprostředkovávání strategií na specifické oblasti dovedností jako například na čtenářské strategie nebo strategie na slovíčka.
Při zprostředkovávání učebních strategií se osvědčily čtyři na sebe navazující kroky.
 
  • Objasnění: Na základě konkrétního učebního tématu, například zacházení s neznámými slovy při čtení, se objasní již známé učební strategie. K tomu se hodí diskuze, cílené otázky nebo párová interview v návaznosti na vypracování nějakého úkolu. 
  • Ukázka a modelace: Poté, co se vyučující rozhodl pro jednu až dvě učební strategie, které chce podporovat, představí a modeluje je tak, že popíše jednotlivé kroky plánování, provedení a kontroly.
  • Procvičování: V rámci kognitivně náročných úkolů si studenti vyzkoušejí své znalosti o strategiích a popřemýšlejí o tom, jak je používat.
  • Transfer a evaluace: Studentky a studenti aplikují strategie v dalších úkolech a přemýšlejí o jejich použití pomocí portfolií, evaluačních dotazníků nebo pravidelného sebepozorování s výměnou zkušeností.
Pokud máte chuť provést trénink učebních strategií ve své výuce, můžete se orientovat podle tohoto plánu výuky: Vyplatí se to, neboť pravidelný trénink strategií přispívá postupně k větší samostatnosti a radosti u učení.
 

Literatura

Bimmel, Peter/Rampillon, Ute (2000): Lernerautonomie und Lernstrategien (= Das Fernstudienangebot Deutsch als Fremdsprache; 23). Berlin: Langenscheidt.
 
Chamot, Anna Uhl/Barnhardt, Sarah/Beard El-Dinary, Pamela/Robbins, Jill (1999): The learning strategies handbook. White Plains: Longman.
 
Finkbeiner, Claudia/Knierim, Markus/Smasal, Marc/Ludwig, Peter (2012): Self-regulated cooperative EFL reading tasks: students’ strategy use and teachers’ support. In: Language Awareness 21. Jg., H.1-2, S. 57-83.
 
Griffiths, Carol (2013): The strategy factor in successful language learning. Bristol: Multilingual Matters.
 
Smasal, Marc (2010): Lernstrategien im Fremdsprachenunterricht. Ein Workshop für die fächerübergreifende Aus- und Weiterbildung von Fremdsprachenlehrkräften. In: Profil 2. Jg., S. 171-188.