Učení jazyků v budoucnu „Nové technologie změní učení“

Čím intenzivnější technické propojení, tím důležitější je lidský kontakt.
Foto: © Colourbox

Budeme se v budoucnu ještě učit cizí jazyky? Nebo převládnou programy, které přeloží jazyky simultánně? Jak digitalizace změní výuku? Peter Wippermann, odborník na trendy, načrtává vize o vývoji výuky jazyků.

Pane Wippermanne, kdy jste se naučil první cizí jazyk?

Učil jsem se anglicky ve škole. To probíhalo zcela tradičně: učil jsem se slovíčka, interpretoval jsem texty, ve třídě jsem odpovídal anglicky. Bohužel dnes školy v Německu nejsou o moc dále.

Říkáte, že je politováníhodné, že při učení jazyků ještě dominuje tužka a papír. Jaké technické možnosti pro zprostředkovávání jazyků existují?

V digitálním prostředí je rozpoznání řeči pomocí chytrých telefonů, Alexy nebo Googlu samozřejmé. Tento vývoj zajisté změní učení jazyků. Písemného projevu zřetelně ubyde, automatizované překlady se stanou samozřejmými. Na to ještě nejsou školy v Německu připravené.

UČIT SE S VIRTUÁLNÍ REALITOU

Mohly by také existovat programy, s jejichž pomocí bychom se na domácím monitoru pohybovali cizími zeměmi?

V současné době se toho hodně testuje v oblasti audio, takže interaktivním poslechem je člověk schopen se naučit cizí jazyk, aniž by ho uměl dobře psát. To je teprve začátek. Použití umělé inteligence při výuce jazyků je zatím v začátcích. Až programy dokáží propojit obrazové světy s ukázkami poslechu, vzniknou zcela nové možnosti. S virtuální realitou by také mohlo být možné se učit jazyky tak, jako bychom se pohybovali v nějaké cizí zemi.

Už to existuje?

Dosud se to ve výuce jazyků moc neprojevuje, ale takové scénáře už existují v herním průmyslu. Pokusy propojovat chytré telefony s virtuální realitou se zkoušejí už dva roky. Technologie jsou ale ještě příliš drahé. Jsem si ale jistý: technický svět nahradí ten analogický v mnoha oblastech.

Máte zde na mysli také digitální učitele?

Výukové roboty používají v Japonsku – u nás v Německu je velká skepse vůči robotům. Také neposkytujeme finance na to, abychom to vyzkoušeli. Musíme si ale uvědomit, že umělá inteligence stojí zatím úplně na začátku, ale náš život změní výrazně. Výzkumný ústav americké armády vychází z toho, že v roce 2025 budeme pracovat s kvantovými počítači, které budou stomiliónkrát rychlejší než normální počítač dnes. Jdeme do budoucnosti, která polarizuje – která ale s sebou přinese naprosto nové události.

„NÁŠ ŽIVOT SE ZMĚNÍ“

Copak to znamená pro učení v budoucnu?

V minulých letech jsme učení v Evropě urychlili. V Německu se zavedením závěrečných zkoušek bakalář a master vytvořilo industrializované učení. Jde o normování, urychlení, zvyšování efektivnosti. Co z toho vyjde, zvládnou v budoucnu stroje mnohem lépe. Jack Ma, zakladatel Alibaby, říká, že musíme být především kreativní – ale to se neučíme vůbec.

Jak by se mohla na školách a vysokých školách vyučovat kreativita?

Netroufám si formulovat konkrétní představy – ale učební cíle dneška zmizí. Jazykové technologie budou za deset let všudypřítomné a otázkou je, zda pak ještě budeme potřebovat písemné zobrazení informací. Pravděpodobnost, že v běžném životě už nebudeme psát žádné texty, nýbrž že si budeme povídat prostřednictvím strojů, je velice vysoká.

Já jsem ale ráda, když si mohu přečíst informace, které jsou relevantní pro můj všední den nebo pro mé povolání.

Vy také pocházíte z doby, ve které tyto technologie vůbec neexistovaly. V Německu se 47 procent mladých lidí do 25 let setkává raději ve virtuálním prostoru než v reálném světě. Čím jsou lidé mladší, tím více přijímají nové technologie. Živá videa už dávno nahradila pohlednice nebo dopisy. Ve vzdělávání učitelů ale hraje digitalizace jen malou roli. To by se mělo změnit.

Budeme se muset v budoucnu ještě vůbec učit jazyky? To za mě mohou vyřídit přece programy.

Jazykové programy převezmou mnohé, ale lidský kontakt přetrvá. Lidskou blízkost nelze nahradit technikou – a proto se budeme také v budoucnu učit jazyky. V mé představě to v budoucnu bude takto: spolu budeme zcela samozřejmě propojeni digitálně. Nadále ale bude důležité, abychom spolu mluvili osobně a rozuměli si.
 

TREND VYMEZOVÁNÍ A AUTONOMIE

Nemyslíte si, že je problematické, že v digitálním světě o sobě vystavujeme tolik dat?

Já to vidím realisticky: pokud používáme data, tak data také produkujeme. Tato data jsou ukládána – a sice nejen ve vlastní zemi. V okamžiku, kdy uzavřeme smlouvu s Googlem, rozhoduje Google, kam data jdou, a nikoli Spolková republika Německo nebo Evropská unie. To je mylná představa, které mnozí podléhají.

V této chvíli státy opět posilují vlastní autonomii. V Německu se opět vynořuje výraz vlast. Jak si to vysvětlujete?

To je vývoj, který zneklidňuje mnohé lidi. Utopie globalizace vyprodukovala zpětný trend směrem k národní uzavřenosti. To lze pozorovat nejen v Americe, Turecku, Maďarsku, Polsku nebo Dánsku, ale také u nás. Lidé se ptají sami sebe, kdo vlastně jsou. Zde také začíná jazyk přebírat tvůrčí hodnotu. Člověk se pokouší najít si své místo, aby v malých prostorech odstranil komplexnost. Myslím si, že lidé zkoušejí brzdit razantní změnu v technologii a mocenských strukturách. Kam to povede, na to si počkejme.
 
Peter Wippermann Foto: © ProSiebenSat1 Peter Wippermann vyučoval do roku 2015 jako profesor komunikačního designu na Folkwang Universität der Künste v Essenu a je zakladatelem agentury Trendbüro – mezinárodně činné agentury zaměřené na výzkum trendů se sídly v Hamburku a Mnichově. Společně s Jensem Krügerem, manažerem institutu na průzkum trhu Kantar TNS, vydává Peter Wippermann každé dva roky Index hodnot. V tomto indexu výzkumníci analyzují, jak uživatelé internetu diskutují o hodnotách v blozích, komunitách nebo ve fórech. Pro index roku 2018 se poprvé vyhodnocovaly také obrázky z Instagramu. Aktuální vyhodnocení ukazuje, že na významu získávají tradiční hodnoty. Význam úspěchu se zmenšuje, příroda se poprvé umístila na prvním místě, následovaná zdravím a rodinou.