Přednáška chce ukázat první myšlenkové kroky Hölderlina a Novalise, které činili v ovzduší Reinholdovy „elementární filosofie“. Ta vyšla z „nejvyšší zásady“, pojmu „představy“, z níž by mělo být možné odvodit všechna „fakta vědomí“. O tomto konceptu začali oba časem pochybovat a klíčovou roli přitom získává vliv jejich dřívějšího (tübingenského, resp. jenského) kolegy Friedricha Immanuela Niethammera. Manfred Frank chce sledovat, jak Hölderlin a Novalis přenesli tyto pochybnosti na Fichtovo Vědosloví, které nahradilo „představu“ jako kandidáta pro zásadu kandidátem „sebevědomí“, avšak setrvalo u Reinholdova programu odvození. V průběhu svého myšlení dospěli k závěru, že „sebevědomí“ jako základní problém novější filosofie vede k paradoxům, přičemž východisko z nich nabízela pouze poezie.
Manfred Frank je významným německým filosofem a autorem řady knih. Zabývá se Kantovou filosofií a filosofií německého idealismu, filosofickou ranou romantikou, novější francouzskou filosofií a literární teorií a estetikou klasické doby. Důležitým tématem je pro něj problematika subjektivity a nereduktivistického přístupu k fenoménu sebevědomí. Je členem mj. Academia Europaea (Londýn), Société Européenne de Culture (Benátky) a Heidelberské akademie věd.
Moderace: Jan Kuneš
Hlavní pořadatel: Oddělení pro studium novověké racionality (Filosofický ústav AV ČR)
Zpět
