Brexit Dál pracovat na projektu Evropa

Od roku 1962 působí Goethe-Institut v Londýně a od roku 1973 také v Glasgow. Práce obou institutů, které jsou členem Evropského sdružení národních kulturních institutů (EUNIC), byla vzrůstající měrou zaměřena evropsky. „Výsledku referenda o brexitu je nám velmi líto,“ říká generální tajemník Goethe-Institutu, Johannes Ebert. „Už před referendem se ukazovalo, že se ve Spojeném království nepodařilo v rozsáhlé míře zprostředkovat kulturní a společenský rozměr Evropy a Evropské unie. Goethe-Institut se bude ve Velké Británii i ostatních zemích Evropské unie i nadále zasazovat o podporu evropské integrace prostřednictvím kulturních programů, diskursu a podpory jazyka.“ V interview hovoří Angela Kaya, ředitelka Goethe-Institutu v Londýně, o místním hlasování a o plánech Goethe-Institutu do budoucích let.

Pro setrvání v Evropské unii se velkou většinou rozhodli především kulturní pracovníci. Domníváte se, že to dělali i ve vlastním zájmu? Zmenší se teď kulturní vliv Britů na Evropu? Klesnou exportní šance pro britskou literaturu, hudbu a film?

Angela Kaya Angela Kaya | Foto: Carolyne Locher Setrvání v EU volili kulturní pracovníci a především vzdělaní mladí lidé v celé zemi. Obě skupiny spojuje prožívaná pozitivní zkušenost s EU. Profitují z doposud tak samozřejmé výměny s EU nebo v EU, ale také z přístupu k projektům podporovaným Evropskou unií. To všechno bude muset být nově projednáno a zčásti také revidováno. Jaký to bude mít dopad, na to si musíme počkat.

Pozitivní je na tom snad jen to, že lze přitom zahájit národní diskurzy, které dávají prostor pro diferencované projednání určitých aspektů. Takové diskurzy se v posledních letech konaly příliš málo a vedly ke vzniku příkopů ve společnosti. Celkově jsem přesvědčena o tom, že kulturní scény a kulturní pracovníci ve Spojeném království jsou vitální a mají dostatečnou sílu k tomu, aby ve střednědobé perspektivě byli v Evropě tvůrčím přínosem.

Britové, jakkoli jsou pro Evropu důležití, hráli vždycky obzvlášť vyhraněnou zvláštní roli. Čím si vysvětlujete jejich potřebu stát se zase britštějšími, svébytnějšími?

Tato zvláštní role je založena na historických zkušenostech. Země, která celá staletí ovlivňovala velké části zeměkoule – a to z ostrova –, se automaticky definuje jinak než leckterá země v kontinentální Evropě. Zatímco především střední Evropa si vždycky musela uspořádávat vztahy se svými přímými sousedy, Spojené království mělo jinou zkušenost – nahlíželo na evropské záležitosti vždy vnější perspektivou.
 
Být členem Evropské unie znamená zařadit se a předat kompetence skupině. Tuto změnu perspektivy nepřijímali lidé ve Spojeném království nikdy snadno. Svým hlasováním chtělo patrně mnoho Britek a Britů získat zpět domněle ztracenou nezávislost.

Sever Velké Británie hlasoval většinově proti brexitu. Skotsko vnímá Evropskou unii jako důležitou oporu určité svébytnosti. Budou teď skotské hlasy, které volají po nezávislosti, hlasitější? Existuje svébytná skotská kultura?

Už před referendem vyvstávala a také dnes vyvstává otázka, jaká bude budoucnost Skotska. Skotská kultura samozřejmě existuje a existuje také prožívaná distancovanost od Anglie. Skotsko pociťuje v mnoha ohledech větší spojitost se sousedním Irskem než s jihem vlastního ostrova. V tomto kontextu by mohla být zajímavá také otázka role Severního Irska.

Týdny před hlasováním Velkou Británii rozštěpily. Bude hluboký rozkol pokračovat nebo se národ vrátí ke svému příslovečnému klidu?

S obavami pozorujeme příkopy, které rozdělují společnost. Bude to trvat, než se země zotaví. Věřím, že se to podaří – vzhledem k obdivuhodnému postoji většiny lidí, který se mimo jiné projevuje Vámi zmíněným klidem!

Co znamená brexit pro práci Goethe-Institutu?

V příštích dvou letech budou vztahy Spojeného království k Evropské unii nově vyjednávány. Goethe-Instituty v Londýně a Glasgow budou v tomto přechodném období intenzivně objasňovat své postoje a cíle.
 
Konkrétně to například znamená zintenzivnění poradenské činnosti a práce ve výborech, co se týče role a přidané hodnoty cizích jazyků ve vzdělávacích systémech, a dále posilování vzdělávacích sítí, tvořených primárními a sekundárními školami a hospodářskými subjekty.

Prostřednictvím našich kulturních programů chceme přizvat zejména tu spoustu zklamaných mladých lidí k tomu, aby se na projektu Evropa dále podíleli. Pokusíme se zahájit dialog s těmi, kteří projektu Evropa prokazatelně nemohou přijít na chuť. To bude největší výzva. Chceme to pojmout zeširoka a zesílit svou působnost mimo Londýn a Glasgow tím, že vypilujeme a zintenzívníme naše digitální programové nabídky.