Leonore Mau „S KAMEROU BY SE DALO JET KOLEM SVĚTA“

Leonore Mau | Karneval, 1974 | Trinidad
Leonore Mau | Karneval, 1974 | Trinidad | © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung

Čtvrtstoletí trvala společná cesta životem Leonore Mau a Huberta Fichteho. Odkaz fotografky a spisovatele i nadále inspiruje umělce a vědce.

Leonore Mau se narodila v roce 1916 v Lipsku a od roku 1953 působila jako fotografka. To jí bylo 37 let. Téměř o 10 let později se dala dohromady s tehdy ještě neznámým spisovatelem Hubertem Fichtem – a pak spolu objeli půl světa. Fotografka Nathalie David, germanista Peter Braun a etnolog Claus Deimel se ohlíží za jejich neobvyklým životem a společným dílem.

NATHALIE DAVID: „SVĚTOOBČANKA“

Nathalie David Nathalie David | © N. David Byla tichá a diskrétní. Byla spíše pozorovatelkou. Leonore byla velmi zdvořilá a nóbl, velkoměšťanská – ale ne buržoazní a uměla 5 jazyků. Byla světoobčanka! Zároveň to byla tvrdohlavá osoba – v pozitivním slova smyslu: Věděla, co chce. Svůj velkoměšťanský život s architektem Ludwigem Mauem, který byl o 20 let starší, a vilu v Blankenese opustila. To už fotografovala Leicou, mimo jiné pro časopis Schöner Wohnen. Vychovala obě své děti, Michaela (narozen 1937), který se stal malířem, a Ulrike (narozena 1940), a pak utekla – s Hubertem Fichtem, který byl o 20 let mladší. Nastěhovala se s ním do malého jednopokojového bytu v ulici Elbchaussee. Myslím si, že její puberta probíhala s Fichtem.  

Byla velmi velkorysá a svobodná ve svých myšlenkách. Tato změna byla její svobodné rozhodnutí. Věděla, že Fichte měl mnoho mužů. Byl posedlý sexualitou. To brala v potaz. Protože to pro ni bylo svým způsobem vysvobození. Ve Fichteho dopisech se dočteme, jak ji miloval a jak pro něj byla důležitá. Také on ji fyzicky chtěl, i když byl homosexuální. Vlastně byl bisexuální.

Chtěl z ní udělat fotografku. Věřil jí a viděl v ní svůj doplněk. Vzájemně se podporovali. Byla to doba experimentů. Pracují v symbióze a velmi experimentálně, velmi konceptuálně. Oba se tím intelektuálně vyživovali.

Po Fichteho smrti vydala Leonore Mau další dvě knihy: Psyche (2005) a Die Kinder Herodots (2006) společně s Rolandem Kayem, manželem Piny Bausch, se kterým byli přátelé. V roce 1987 fotografovala seriál Wuppertaler Architektur a v následujícím roce sérii portrétů souboru Piny Bausch. Od roku 1994 do roku 2004 tvořila zátiší s názvem Fata Morgana: Proto stavěla a kolážovala velmi volně masky, sochy a upomínkové předměty pomocí nože a masky, gumových rukavic... Velmi mladistvá práce! Leonore Mau zemřela 22. září 2013 v Hamburku.
 
Trailer: „Diese Photographin heißt Leonore Mau“ od Nathalie Davida

Filmařka a fotografka Nathalie David asistovala Leonoře Mau od začátku 90. let 20. století při archivaci její rozsáhlé sbírky fotografií. Studovala volné umění v Nice na vysoké škole Villa Arson a na Vysoké škole výtvarného umění v Hamburku. Následovalo stipendium na Filmové a televizní vysoké škole v Potsdami-Babelsbergu. V létě roku 2005 doprovázela Leonore Mau s kamerou. Vznikl film Diese Photographin heißt Leonore Mau (2005, 54 minut), který je k dostání od listopadu 2016 na DVD.

SPOLEČNÁ CESTA ŽIVOTEM

„– Ty fotografuješ / Já píšu. / My se navštěvujeme. / Ty ze mě děláš velkého básníka. / A já z tebe udělám velkou fotografku.“ – To byl plán, který navrhují Jäcki, Fichteho literární alter ego, a Irma, která nese biografické rysy Leonore Mau, ve Fichteho románu Der Kleine Hauptbahnhof oder Lob des Strichs (1988). Začínají svoji společnou cestu životem. Hledají neznámé, popisují ho slovem a obrazem, synergicky: Portugalsko, Řím, poté v roce 1969 první cesta do Brazílie. Zkoumají jihoamerická náboženství: kandomble, voodoo, santería.

  • Leonore Mau | Autoportrét s fotografií Huberta Fichteho, 1962 © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Autoportrét s fotografií Huberta Fichteho, 1962
  • Leonore Mau | bez názvu, 1964 Sesimbra © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | bez názvu, 1964 Sesimbra
  • Leonore Mau | Hubert Fichte před svými poznámkami ke knize "Versuch über die Pubertät“ | Hamburg 1971 © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Hubert Fichte před svými poznámkami ke knize "Versuch über die Pubertät“ | Hamburg 1971
  • Leonore Mau | bez názvu, 1967 | Řím, na Španělských schodech © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | bez názvu, 1967 | Řím, na Španělských schodech
  • Leonore Mau | Tečkový rituál, 1975 | Afrika © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Tečkový rituál, 1975 | Afrika
  • Leonore Mau | Obřad zasvěcení, 1971 | Brazílie © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Obřad zasvěcení, 1971 | Brazílie
  • Leonore Mau | Neděle před kostelem, 1973 | Port-au-Prince, Haiti © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Neděle před kostelem, 1973 | Port-au-Prince, Haiti
  • Leonore Mau | Chlapec s maskou z balení léků, 1974 | Abomey, Benin © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Chlapec s maskou z balení léků, 1974 | Abomey, Benin
  • Leonore Mau | Karneval, 1974 | Trinidad © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Karneval, 1974 | Trinidad
  • Leonore Mau | Port of Spain. Hubert Fichte s Mother Darling na rýžovém poli, při rozhovoru, 1974 © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Port of Spain. Hubert Fichte s Mother Darling na rýžovém poli, při rozhovoru, 1974
  • Leonore Mau | Ceremoniál Xango, 1975 | Trinidad © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Ceremoniál Xango, 1975 | Trinidad
  • Leonore Mau | Kouzelnický trh u Lomé, 1975 | Togo © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Kouzelnický trh u Lomé, 1975 | Togo
  • Leonore Mau | Blázinec, psychiatrie v Aneho, 1975 | Togo © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Blázinec, psychiatrie v Aneho, 1975 | Togo
  • Leonore Mau | Agadir. Mešita z filmu "Das neue Agadir" Huberta Fichteho a Leonore Mau, 1970 | Agádír © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Agadir. Mešita z filmu "Das neue Agadir" Huberta Fichteho a Leonore Mau, 1970 | Agádír
  • Leonore Mau | bez názvu, kolem roku 1983 © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | bez názvu, kolem roku 1983
  • Leonore Mau | Casa das Minas v Sao Luiz de Maranhao, 1982 | Brazílie © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Casa das Minas v Sao Luiz de Maranhao, 1982 | Brazílie
  • Leonore Mau | Wuppertal. Pina Bausch v zrcadle, trojité zrcadlení, 1987 | Wuppertal © Pozůstalost Leonore Mau, S. Fischer Stiftung
    Leonore Mau | Wuppertal. Pina Bausch v zrcadle, trojité zrcadlení, 1987 | Wuppertal

Za laskavou podporu děkujeme nadaci S. Fischer Stiftung.


Za fotografii afrického chlapce s maskou vyrobenou z balení léků získává Leonore Mau v roce 1975 cenu World Press Photo. Poté: New York, Venezuela, Trinidad, Benin; kulty transu a jejich sledování do Afriky. Mezi lety 1974 a 1978 se věnuje dokumentaci psychiatrických vesnic v Senegalu. V roce 1976 vychází kniha fotografií Xango. Die Afroamerikanischen Religionen. Bahia Haiti Trinidad s texty Huberta Fichteho. Etnopoetické výzkumy, ve kterých se slovo a obraz vzájemně osvětlují. Pak jsou opět na stopě afroamerickým náboženstvím: Miami, Grenada, Nikaragua a Haiti. V roce 1981 podnikají svoji poslední společnou cestu do Brazílie. Zde, v Casa das Minas v São Luis de Maranão vznikají portréty kněžek kandomble.

PETER BRAUN: „PROTI ÚZKOSTI SVĚTA“

Peter Braun Peter Braun | courtesy Peter Braun Rituální bohatství a smyslnost afroamerických náboženství působily na fotografku a spisovatele velmi fascinujícím způsobem. To vyžadovalo více než jen prostou dokumentaci. Proto hledali možnosti, jak zachytit obrazem a slovem atmosféru míst a fyzických pohybů aktérů, jejich pohledy, jejich gesta, jejich jednání – a takto uvolněné „energie“. Právě Leonore Mau reaguje ve svých fotografiích často na barvy a formy, na struktury a řády – a stále znovu na události mezi člověkem před fotoaparátem. Ke konci jejich spolupráce získává pro Leonore Mau zvláštní význam především portrét. V obličejích starých kněžek v Casa das Minas objevuje nejen dlouhou tradici nejstaršího kláštera náboženství kandomble v Brazílii, ale koncentruje v nich také vlastní více než patnáctiletou fotografickou zkušenost z afroamerického světa.

Oba se ve svých pracích pohybují na tenké hranici mezi etnologií a uměním. Jako vědci se snaží o pochopení afroamerického synkretismu. Zajímají se jak o životní příběhy lidí, kteří se účastní kultů, o jejich pohnutky a naděje, tak o politické a sociální podmínky, ve kterých žijí. Jejich umělecké ztvárnění však nesměřuje k reflektovanému intelektuálnímu diskurzu. Vidí v něm mnohem více „neoimperialistický jazyk vítězů“. Chtějí zůstat blíže u člověka, nechtějí mluvit o nich, nýbrž v jejich blízkosti – a to vždy zahrnuje také mluvení o sobě samém. Práce Leonore Mau také nepředstavují „fotografie vítězů“ - které pozorovateli beze zbytku odkrývají svůj syžet. Svědčí o diskrétnosti a blízkosti.

Peter Braun je germanista a vede centrum psaní na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně; navíc vyučuje a zkoumá především literaturu 20. a 21. století. Těžiště tvoří život a dílo Huberta Fichteho, ke kterému napsal mimo jiné úvod Eine Reise durch das Werk von Hubert Fichte (Fischer Verlag, 2005). Nedávno vydal dopisy Huberta Fichteho Leonoře Mau pod názvem Ich beiße dich zum Abschied ganz zart heraus (Fischer Verlag, 2016).

 

 

CLAUS DEIMEL: „VNÍMÁNÍ A VIDĚNÍ“

Claus Deimel Claus Deimel | © Captain Globo, 2016 Práce Leonore Mau a Huberta Fichteho ukazují do té doby vzácnou jednotu poetického textu a fotografie. Oba autoři by bez vzájemného překladu vnímání a vidění pravděpodobně nebyli vůbec myslitelní. Při tom získává to, co Hubert Fichte nazýval „citlivostí“, na obou stranách něco jako texturu: v obraze jako spontánní realizaci silné sympatie pro rity vyobrazených a pro ně samotné, v textu jako pokus o podrobné zaznamenání událostí a jejich okolností
.
Zvláštností etnologie je její jednota, součinnost pro poetický návrh, který Fichte mimochodem neoznačoval jako umění, ani jako etnografii, nýbrž jako součást historie citlivosti. Oba se v tomto projektu zabývají rozdílem mezi subjektivitou a objektivitou a nesnaží se ho překonat, ale detailně jej popisují. Právě v tomto procesu objektivizace zůstávají fotografka a autor textů vždy po ruce. Pro etnologii získali Mau a Fichte zpět hodnotu přesného popisu.

Fichteho texty jsou v mnoha případech překladem fotografií Leonore Mau, čili jistým způsobem popis obrázků. Během rituálů vnímala fotografka jiné věci a on z nich teprve později vystavěl texty. Fichte otevřel Leonore Mau, která před jejich vztahem fotografovala především architekturu, nový svět, který mu ve svých fotografiích vracela jako předlohu pro jeho texty. Oba autoři se vyvarovali sentimentálního pohledu na obraz něčeho jiného, který jim nejprve připadal cizí. Tím se jim daří naprosto syrová dokumentace toho, co považovali za krásné.

Etnolog Claus Deimel byl poprvé již v roce 1993 kurátorem výstavy fotografií Leonore Mau a textů Huberta Fichteho ve fóru Dolnosaského zemského muzea v Hannoveru a vydal dvousvazkový katalog Götter aus Afrika (Dolnosaské zemské muzeum Hannover, 1993). V roce 2002 následovala druhá výstava s názvem Xango – Lebende Götter. Fotografien von Leonore Mau – Texte: Hubert Fichte v etnografickém muzeu Grassi v Lipsku. Na obou výstavách se Leonore Mau kurátorsky podílela.

 

V rámci regionálního projektu „Hubert Fichte – Liebe und Ethnologie“ (Hubert Fichte – láska a etnologie) prezentuje Goethe-Institut Porto Alegre výstavu „A casa de Leonore Mau“. Vystaveno je více než 100 fotografií, které Leonore Mau pořídila na svých cestách v letech 1969 až 1982 v Bahii, Rio de Janeiru, São Luís do Maranhão, Brasílii a Porto Alegre. Až na několik málo výjimek nebyly tyto fotografie v Brazílii ještě nikdy k vidění. Kurátor prof. Alexandre Santos, kunsthistorik na Federální univerzitě Rio Grande do Sul, se vydal na pozvání Goethe-Institutu Porto Alegre v červenci 2016 do Hamburku, aby společně s Nathalií David vybrali fotografie z pozůstalosti Leonore Mau u nadace S. Fischer Stiftung. Výstava byla otevřena 17. listopadu přednáškou Diedricha Diedrichsena.