Frankfurtský knižní veletrh Evropa se hledá v literatuře

Frankfurtský knižní veletrh 2017
Frankfurtský knižní veletrh 2017 | © Frankfurtský knižní veletrh, foto Christoph Seubert

Letošní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem toho byl důkazem: Evropa má ambici přijít s novým pojetím sebe sama v oblasti kultury, klade důraz na pluralitu jazyků a národních literatur. Hlasy zaznívající z České republiky jsou součástí tohoto proudu a zaslouží si více pozornosti. Zejména v sousedním Německu. 

 

Ach, Evropo. Lehké povzdechnutí se nevytrácí ani po skončení nejvýznamnější knižní události roku, Frankfurtského knižního veletrhu. Dozněly proslovy a interview, to tam je vzrušení kolem hvězd světové literatury – od Nicholase Sparkse přes Dana Browna až po Margret Atwoodovou. Oni a mnozí další na veletrh dorazili. Více než čtvrt milionu fanoušků literatury se prodíralo halami, v nichž 7 000 vystavovatelů prezentovalo nepřeberné množství knih. V centru vší té aktivity byla Francie jakožto letošní čestný host, která s sebou do Frankfurtu přivezla celé město z knih. A s ním i regiment 180 autorů. Nepředstavitelných 1400 titulů bylo jen tento podzim přeloženo z francouzštiny do němčiny. Zvýšená pozornost však letos neplatila pouze jedné evropské zemi, šlo o mnohem více – o celý kontinent. O Evropu, která prochází přelomovým obdobím, která hledá svoji novou podobu. Kdo jsme? Kam jdeme? Co nás spojuje? Zneklidňující otázky.
 
Autoři, kteří si v převládající krizové náladě troufají přijít s diagnózou doby či sociologickou analýzou, mají pozornost zajištěnou. Leila Slimani, Pařížanka marockého původu, mezi ně patří. Ve svém bestselleru „Něžná píseň“ se zabývá sociální nerovností, vykořisťováním, což jsou témata, na něž čtenáři slyší. Zdá se, že v takzvané postfaktické době, z níž se dávno vytratila víra v objektivitu zpráv, získává literatura na významu. Na rozdíl od záplavy zpráv je vyprávění schopno přijít s výkladem světa, vnést světlo tam, kde byla tma, spojit společnost. Tu evropskou. Tento nárok se odráží rovněž v aktuální německojazyčné literatuře – ať už v mnohasetstránkovém románu „Tyll“ Daniela Kehlmanna, věnovaném Evropě v době třicetileté války, či v románu „Die Hauptstadt“ (Hlavní město) Roberta Menasseho, jehož děj se odehrává v Bruselu a který pojednává o byrokracii Evropské unie.
 
My Evropané – ozvuk neoficiálního motta knižního veletrhu doléhá především do zemí, jejichž národní literatury musí o mezinárodní pozornost tvrdě bojovat. Jsou to ti Evropané, jimž po skončení druhé světové války nebylo dopřáno těšit se z nabyté demokracie a kteří museli po desetiletí snášet teror diktatury. K nim náleží i Česká republika, jež s Německem sousedí. Vzájemné sousedství a společná historie se však v počtu knih, překládaných ročně z češtiny do němčiny, příliš neodráží – smutný fakt spojující Českou republiku s ostatními zeměmi někdejšího východního bloku. Přitom se právě nyní klade v Evropě důraz na jazykovou rozmanitost a vzájemné porozumění. K tomu může přispívat jen několik málo hlasů z Česka. Jeden z nejvýraznějších patří spisovateli Jáchymu Topolovi, klíčové postavě české reprezentace na letošním knižním veletrhu ve Frankfurtu. Topolova díla byla přeložena do řady jazyků. V Německu ho do svého edičního plánu zařadilo berlínské nakladatelství Suhrkamp.
 
Ve svém právě vydaném románu „Citlivý člověk“ vypráví Topol, laureát Státní ceny za literaturu, o současné Evropě z úhlu pohledu české posttotalitní společnosti. Na německém a francouzském vydání knihy se pracuje. Hranice překračuje i spisovatelka Bianca Bellová. Za svůj postapokalyptický román „Jezero“ získala v tomto roce Literární cenu Evropské unie. Kniha se nyní překládá do 14 jazyků. V německojazyčném prostoru se jí ujalo renomované švýcarské nakladatelství Kein&Aber. Na vydání v němčině čeká naproti tomu jiný laureát Literární ceny Evropské unie – Jan Němec, autor románu „Dějiny světla“, který byl již přeložen do osmi jazyků. Román věnovaný životu vynikajícího českého fotografa 20. století Františka Drtikola je příspěvkem k moderní kulturní historii Evropy.
 
Dočkají se tento i další hlasy z Česka v dohledné době své německé premiéry? Příležitost by tu rozhodně byla: země bude v roce 2019 hlavním hostem Lipského knižního veletrhu. Ve Frankfurtu se plánované akce týkala řada rozhovorů. Zájem jeví zejména menší německojazyčná nakladatelství – ta, která jdou proti hlavnímu proudu. K těm patří dvě rakouská nakladatelství se slovinskými kořeny, Wieser a Drava, připravující vydání dvou románů českých autorů. „Moje cesta do ztracena“ Martina Vopěnky vypráví o osudové cestě po jižní a jihovýchodní Evropě, která je zároveň cestou duší. Druhý titul je věnován evropské historii. „Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese“ Marka Tomana pojednává o kriminálním případu ze 17. století odehrávajícím se v Praze, v jehož centru byl náboženský konflikt.
 
Také berlínské nakladatelství KLAK se věnuje takzvaným menším literaturám a rozšiřuje tak literární obzory Německa. Vyjde zde román populární české autorky Kateřiny Tučkové „Vyhnání Gerty Schnirch“, připomínající jeden sudetoněmecký osud. Dokonce i lyrika, Popelka knižního trhu, má v nakladatelství své místo. Němečtí čtenáři se tak roku 2019 budou v Lipsku moci seznámit s verši české básnířky Sylvy Fischerové. Její sbírka veršů „Světový orloj“, která právě vychází v České republice, nabízí poetickou procházku evropskými městy.
 
Ach, Evropo. Společná kultura je hlavním heslem doby, o její definici se vede lítý boj, jak jsme byli právě svědky ve Frankfurtu. Česká republika, země v srdci Evropy, k této kultuře neodmyslitelně patří.