Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Udržitelnost
Cirkulující potraviny

Rok co rok ve velkém kočují nejen jablka, ale taky další ovoce, zelenina, mléčné výrobky, maso, živá zvířata, vejce či med
Rok co rok ve velkém kočují nejen jablka, ale taky další ovoce, zelenina, mléčné výrobky, maso, živá zvířata, vejce či med | Foto: Colourbox

Je to jako pingpong, ale místo míčků se hraje s tisícovkami tun potravin. Česko s Německem si navzájem dovážejí i vyvážejí stovky tun jablek, hektolitry smetany či desetitisíce vajec. Podobně to mají Češi i Slovenskem či Polskem. Seznam důsledků téhle „výměny jídla“ je dlouhý: znečištění způsobená dopravou a zbytečným skladováním, stresovaná zvířata, ovoce bez chuti a zničené dálnice.

Od: Petra Pospěchová

Za jeden rok Češi do Německa vyvezou 6104 tuny másla. Němci jim během téhož roku v protisměru pošlou 6708 tun másla. Slováci ročně do Česka dodají 9919 tun konzumních jablek, Češi na Slovensko ve stejném roce exportují 9216 tun konzumních jablek. Zní to absurdně? Podobných „výměn potravin“ probíhá v rámci Evropy mnoho.

„Křížový dovoz potravin významně zatěžuje životní prostředí. Spočítali jsme, že za rok 2019 z Česka odjelo zhruba 2500 kamionů jablek, dalších 4200 kamionů zase jablka do Česka dovezlo. Najede-li každý z kamionů průměrně 1000 kilometrů, tak jenom jablka, která se od nás vyvezla nebo se k nám dovezla, najezdila 7,7 milionů kilometrů,“ ilustruje věc předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.

Rok co rok takhle ve velkém kočují nejen jablka, ale taky další ovoce, zelenina, mléčné výrobky, maso, živá zvířata, vejce či med. Přímé dopady jsou nasnadě: znečištěné ovzduší, plochy zbytečně zastavěné logistickými centry či silnice v mizerném stavu.

Vepřín na kolečkách

Další efekty se týkají přímo kvality potravin. I ten, koho se nedotýká trápení zvířat dlouhými transporty, dá přednost masu z nestresovaného zvířete. Důvody části převozů před časem vysvětlil někdejší předseda Českého svazu zpracovatelů masa, Jaromír Kloud: „Hovězí se často prodává do Německa, kde jsou vyšší výkupní ceny. Jenže Němci z něj chtějí hlavně maso na steaky. Zbytek nepoužijí, hovězí se u nich do párků nebo do paštik od aféry s BSE skoro nepřidává. A tak zbytek masa prodají na výrobu uzenin zase nám." Takže živé zvíře odjede do Německa a pak se z velké části rozporcované vrátí zpět. A nejde jen o hovězí: v protisměru se stejným způsobem míjejí desítky tisíc živých prasat a nepočítaně tun chlazeného a mraženého vepřového.
Na dálnicích se míjejí desítky tisíc živých prasat a nepočítaně tun chlazeného a mraženého vepřového. Na dálnicích se míjejí desítky tisíc živých prasat a nepočítaně tun chlazeného a mraženého vepřového. | Foto: Colourbox Šibování tam a zpět má vliv i na chuť ovoce nebo zeleniny. Ovoce se kvůli dlouhým trasám, které absolvuje na dálnici, sklízí nezralé a pak s nechává dozrát v kontrolované atmosféře. Výsledkem je, že sice hezky vypadá, ale přijde o velkou část vůně a chutě. „Tvorba aromatických látek souvisí se zráním, a to se v atmosféře se sníženým obsahem kyslíku zpomalí. Pro konzumenta to není dobré řešení,“ vysvětluje fenomén profesor Goliášem z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.

Podobně jako si Česko posílá jablka v protisměru se Slovenskem, „vyměňuje“ si i moštová jablka s Němci. Do Německa jich z českých sadů ročně putuje kolem 21 tisíc tun, v opačném směru pak přes 17 tisíc tun. Se Slováky pak mají Češi vzácně vyrovnanou partii ještě na poli hrušek (1727 a 1363 tun za rok), nektarinek a broskví (2546 a 2892 tun za rok).

Zatímco u ovoce se používá zmíněná kontrolovaná atmosféra s nízkým obsahem kyslíku, která téměř zastaví zrání, v případě zeleniny - kupříkladu salátů - se pak užívá různých dezinfekčních postřiků. Aby se cestou nezačaly kazit. Že ani to nepřinese koncovým zákazníkům větší gurmetský požitek, není třeba dodávat.

Zpracovat a vrátit

To, že se část hovězího nejprve vyveze a pak se to samé maso zase vrací, není věcí výjimečnou. Obdobně kočují i mléčné výrobky a ovoce. Mléko nebo jablka odjedou z Česka jako základní surovina a vrátí se v podobě zpracované. „Vyvezou se do Německa nebo do Polska a tam se promění třeba v džus nebo se přidají do marmelád a znovu se vrátí do Česka. U nás se jablka zpracovávají vlastně jen do kojeneckých výživ," líčí Martin Ludvík.

S mlékem je to taky tak. Situační a výhledová zpráva, kterou pro tenhle segment vydává české Ministerstvo zemědělství, k tomu uvádí: „zpracovatelé v ČR čelí vývozu velkého objemu mléčné suroviny a zároveň nadměrnému dovozu mléčných výrobků“.

V praxi to znamená, že se z Česka vyveze surové mléko a to se pak zase do Česka vrátí: ovšem jako jogurt nebo třeba zakysaný nápoj. Lví podíl na tomto koloběhu mléka mají mlékárny, jejichž mateřské nebo sesterské společnosti sídlí mimo Česko. Někdy se v zahraničí surovina dokonce jen zabalí. Stačí se podívat na detaily příslušných statistik. Do Německa Česko vyveze 5726 tun smetany, v opačném směru přijede 6354 tun smetany. Ovšem smetana česká do Německa míří v cisternách, zatímco zpět se vrací z velké části v balení pro koncového spotřebitele.
Mléko v supermarketu Mléko v supermarketu | Foto: Colourbox

Pod tlakem zákazníků

Česko a Německo respektive Slovensko a Polsko nejsou v takovémto nelogickém vyměňování potravin osamocené. Jedním z nejkřiklavějších případů je obchod s masem mezi Nizozemím a Velkou Británií (tedy alespoň do Brexitu byl). Alarmující množství vepřového a jehněčího, které mezi oběma zeměmi cirkulovalo, přimělo před časem britskou zelenou poslankyni Caroline Lucas, aby se ve věci angažovala a navrhla regulace, které by měly situaci zmírnit.

Konkrétně přišla s návrhem, aby do ceny potravin prodávaných v supermarketech byly bez výjimky započítávány také jejich uhlíkové stopy. Ambiciózní plán se ovšem zatím nepodařilo nijak výrazněji uvést do praxe. Důvody jsou především finanční. Pro nadnárodní supermarketové řetězce, které nakupují ve velkém, je výhodné nakupit potraviny za cenu byť jen o zlomek nižší a převézt je. Místo toho, aby daly přednost lokální produkci.

Jako efektivnější než zvažované regulace se nakonec ukazuje osvěta ve vztahu ke koncovým zákazníkům. Lokálnost potravin se v rámci diskuze nad změnou klimatu stává silným tématem a tam, kde se léta nepodařilo uzákonit jakákoliv pravidla, přichází silnější kalibr: poptávka zákazníků. I v českých supermarketech už je tak možné vidět regály s nápisem „regionální potraviny“ a z vysokého podílu českého zboží se stává propagační tahák.