Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Městské črty
Ekologické město s dámskými lázněmi

Holínky s květinami v potůčku Bächle.
Holínky s květinami v potůčku Bächle. | Foto (detail): © Adobe

Freiburg si po celém Německu vysloužil reputaci zeleného města. Ale co se za touto imagí skrývá? Autorka Gina Kutkat prozkoumává prosluněné město v Breisgavsku na jihozápadě Bádenska-Württemberska, objevuje místa s geniem loci, potkává tamější vstřícné obyvatele a načrtává obrázek města v odstínech, které na první pohled nejsou patrné.

Od: Gina Kutkat

Posvátná shromáždění u stánku s tofu

Chrliče freiburské katedrály. Chrliče freiburské katedrály. | Foto (detail): © Adobe Ať už se vydáte nahoru na věž nebo kolem dokola, freiburská katedrála na starém městě stojí za návštěvu. Byla postavena v letech 1200 až 1530 a představuje symbol města. Kdo má chuť, může vyšplhat po 265 schodech na věž, vysokou 116 metrů, a z vyhlídkové plošiny si pak vychutnat impozantní výhled na město. Návštěvníkům, kteří se zajímají o historii a drží se raději při zemi, učaruje především hlavní presbytář s bohatou sochařskou výzdobou.  Kromě světců zahrnuje také chrliče, bláznivé postavičky nebo démonicky se šklebící hlavy. Děsivé symboly pranýřují jak obyčejné lidské slabosti, tak i smrtelné hříchy. Kdo se ve městě ještě nevyzná, řídí se podle katedrály jako orientačního bodu. Ta spolu s náměstím hraje důležitou roli i pro místní. Žije to tu běžným městským ruchem a mezi pestrými stánky trhovců a pojízdnými nákladními auty s tofu se dá kromě regionálních a sezónních výrobků objevit i ledacos dalšího. Například tvarohový koláč (Käsekuchen) Stefana Lindera. Před sedmnácti lety se rozhodl, že začne péct koláče podle tajného receptu. První kousky prodal na náměstí před katedrálou a právě tam toto krémové veledílo můžete ochutnat i dnes. Jeho „cheesecake“ si postupně získal oblibu i za hranicemi Freiburgu a dnes se prodává na mnoha trzích a v obchodech s lahůdkami.

Je libo zabrousit trochu doleva?

V oblasti Grethergelände sídlí i Radio Dreyeckland. V oblasti Grethergelände sídlí i Radio Dreyeckland. | Foto (detail): © Joergens.mi/Wikipedia CC-BY-SA-3.0 Stoupající ceny nájmů, prázdné domy a gentrifikace – freiburský trh s bydlením se vymkl kontrole. Někteří pronajímatelé předstírají, že nemovitost potřebují pro sebe, a snaží se tak vystrnadit současné obyvatele. A jsou také aktivisté, kteří chtějí na horentní nájmy a vytlačování upozornit. Situace připomíná freiburskou éru squaterů, ze které mimo jiné vzešla oblast Grethergelände. Když v 80. letech hrozilo továrně firmy Grether & Cie stržení, zvedla se vlna protestů – a měla úspěch.
 
Dnes nabízí tamní sdružení nájemníků levné, poměrně centrálně umístěné byty pro zhruba 100 lidí. Mimoto je domovem pro řadu levicových projektů, své kanceláře tu má například feministické Centrum pro ženy, spolek na podporu komunity LGBT+ Rosa Hilfe, Radio Dreyeckland a Freiburské fórum aktivistů proti vyčleňování. Scházet se lidé mohou třeba v kavárně Strandcafé, která nabízí nekomerční prostor otevřený všem kulturám a politickým přesvědčením, v létě pak na legendárním festivalu Hoffest.

Za svatbou nebo jen smočením nohou

Holínky s květinami v potůčku Bächle. Holínky s květinami v potůčku Bächle. | Foto (detail): © Adobe Romantické přísloví praví: „Kdo vstoupí do freiburských potůčků, musí si vzít někoho z Freiburgu.“ Jak často k něčemu takovému dochází, není statisticky podloženo. Leckdo už se ale rozhodně do vody vstoupit odvážil. Potůčkům se zde říká Bächle („bach“ je potok a „le“ bádenská zdrobňující přípona), jsou dlouhé asi 9,5 kilometru a protékají ulicemi a plácky Freiburgu už od středověku. Zatímco dříve se využívaly k napájení zvířat a hašení požárů, dnes plní širokou paletu jiných funkcí: v létě si v nich lidé chladí nohy nebo také pivo po práci. Když chce někdo udělat radost dětem, koupí jim na trhu před katedrálou speciální lodičku a děti ji pak mohou pouštět po vodě. Dřevěné lodičky s miniaturními pestrými plachtami vyrábí od roku 2009 freiburské integrační centrum a plachetnice se těší velké oblibě. Do potůčků navíc občas vkročí i nějaká osobnost z veřejného života: v červnu 2001 například do jednoho z nich šlápl i bývalý spolkový kancléř Gerhard Schröder, když přijel na návštěvu Jacques Chirac.

Něco pro noční ptáky a nadšence do kultury

Bis späti, první freiburská večerka ve čtvrti Stühlinger. Bis späti, první freiburská večerka ve čtvrti Stühlinger. | Foto (detail): © Bis Späti Freiburský noční život nemá nejlepší pověst a v posledních letech muselo mnoho klubů a barů zavřít. Ve čtvrti Stühlinger, něžně nazývané jen Stühli, je ale i tak spousta noční zábavy. Od léta 2019 zde také funguje první freiburská večerka, obchůdek, který má kromě běžné otevírací doby otevřeno především večer a přes noc. Tým osmi mladých zaměstnanců tu prodává všechno, po čem srdce touží, a pořádá tu navíc koncerty a drobné akce, jako kupříkladu obědové bufety na dobročinné bázi. Ve Stühli kromě toho můžete zajít třeba na pivo do Beat Baru Butzemann nebo Baru am Funkeneck v ulici Eschholzstraße. V klubu Artik v Haslacher Straße se pak konají oblíbené večery s rapem ve volném stylu Rap Anker a blízký Slow Club se postará o to, aby si na své přišli i milovníci alternativních hudebních stylů, jako je post-punk, elektro, psychedelická hudba nebo doom rock. Však si také klub říká Spolek pro nezbytná kulturní opatření. A ještě kulturní tip navíc: v Nemorálním divadle (Theater der Immoralisten) se hraje moderní divadlo, které si rozhodně nenechte ujít.

Bazének uprostřed města

Lidé u Dreisamu. Lidé u Dreisamu. | Foto (detail): © picture alliance/Patrick Seeger/dpa Pokud chcete zjistit, jak se Freiburčanům žije, měli byste se jít podívat tam, kde se nejraději zdržují i oni, totiž k řece Dreisam. Řeka protéká celým městem a na mnoha místech přímo vybízí k tomu, aby si k ní člověk šel vypít skleničku. Jakmile se tu zhruba v polovině února poprvé ukáže slunce, potkáte zde prakticky celý Freiburg. Někdo běhá, jezdí na kole či vyrazí na procházku, jiný si roztáhne houpací síť nebo slackline, plácá se ve vodě nebo jen tak relaxuje. Mezi mostem Greifeneggbrücke a dreisamskou houpačkou visící z mostku Mariensteg lákají ke koupání rybí přechody. Jde vlastně o obří rampu, která má sice hlavně pomoci rybám dostat se proti proudu, ale využívají ji také lidé jako oblíbený bazének uprostřed města. Na východ od ní, mezi ulicí Sandfangweg a hostelem, se dá řekou i brodit. Odpočinout si člověk může třeba na louce nebo na stezce, která se táhne podél řeky celé kilometry.

Auta musejí zůstat venku

Nízkoenergetické domy ve čtvrti Vauban Nízkoenergetické domy ve čtvrti Vauban | Foto (detail): © picture alliance/Daniel Schoenen/imageBROKER Freiburg je známý svou zelení. Jako jedno z prvních německých měst získal „zeleného“ primátora, tedy ze strany Zelených, v dopravním provozu vítězí cyklisté a ve čtvrti Weingarten-West stojí první německá výšková budova postavená jako energeticky pasivní dům, tedy výborně izolovaná stavba, pro jejíž vytápění je zapotřebí minimum energie. Město má navíc i zónu se sníženým počtem aut. Tramvají se dá dostat do ukázkové čtvrti Vauban, která byla vybudována na pozemku bývalé francouzské vojenské základny. V roce 1993 zde studenti a squateři chtěli vytvořit čtvrť, který by byla ekologická a vhodná pro rodiny s dětmi. Dnes to v praxi vypadá tak, že obyvatelé získávají teplou vodu z geotermální energie a organický odpad odvádějí do bioplynové stanice. Návštěvníci zde najdou kurníky a kompostéry, málokdy však auta, ta jsou totiž zaparkovaná ve čtyřech parkovacích domech na kraji čtvrti.

Ráchání v dámské společnosti

Ráchání pouze pro ženy – bazén Lorettobad. Ráchání pouze pro ženy – bazén Lorettobad. | Foto (detail): © picture-alliance/Rolf Haid/dpa Dříve to bylo pravidlo, ale dnes jsou lázně s odděleným bazénem pro ženy k vidění už jen ve Freiburgu. V bazénu Lorettobad, zkráceně Lollo, se dá ráchat už od roku 1841. Původně se jednalo o čistě mužské lázně, v roce 1886 se ale rozšířily o oddělenou dámskou část. Oddělené koupání nebylo v době císařského Německa nic zvláštního, spíš právě naopak. Zvláštní ovšem je, že místo dodnes zůstalo vyhrazené ženám a malým dětem. Většina se do nostalgicky laděného bazénu zamiluje hned při první návštěvě a pravidelně se pak vrací. To ostatně platí i pro muže, ti si totiž mohou jít zaplavat do sousedního venkovního bazénu. Na pronajmutí útulných kabinek existují dlouhé pořadníky. Oblíbené jsou i koncerty vážné hudby, které pořádá Spolek přátel Lorettobadu.

Hora za městem pro každého

Výhled z lanovky na horu Schauinsland. Výhled z lanovky na horu Schauinsland. | Foto (detail): © picture alliance/Patrick Seeger/dpa Schauisland, doslova „podívej se do kraje“, není jen název hory za městem, ale také jasný program na odpoledne. Ve výšce 1284 metrů si můžete vychutnat nejkrásnější panoramatický pohled na město. Pěkná je už čtyřicetiminutová jízda z centra: tramvají a autobusem do Günterstalu (tady se hodí udělat si zastávku a nechat si namlít kávu od mladých prodavačů v Günters Coffee Roasters) a pak už ke stanici lanovky a 20 minut v kabince na Schauinsland. Na zdejších svazích se učily sáňkovat nebo lyžovat celé generace Freiburčanů. Ať už sem pojedete na pěší výlet, na kolo, sáňkovat, na pěší zimní turistiku nebo na večeři, den na Schauinslandu patří k Freiburgu stejně jako trhy ke katedrále.

Já a moje kolo

Kola, kam až oko dohlédne. Kola, kam až oko dohlédne. | Foto (detail): © Adobe Freiburg je Mekkou cyklistů. Jsou tu pány ulic a jezdí za každého počasí, věrni mottu „neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“. Naštěstí platí Freiburg za takové německé Toskánsko, jde o nejslunečnější region. Ke skutečnosti, že je zde jízdní kolo zdaleka nejoblíbenějším dopravním prostředkem, přispívá i 400 km dlouhá síť cyklostezek. Zhruba třetinu provozu ovládají právě bicykly a na Modrém mostě podle ukazatele denně prosviští 14 tisíc cyklistů. V budoucnu by jich však mělo ještě přibývat – takový je alespoň plán na podporu cyklistiky ve Freiburgu, který si klade za cíl větší podíl cyklistů na dopravě a významné snížení počtu nehod na kole. Ve Freiburgu se přirozeně na kole i servíruje káva – za dobrého počasí barista každý den přijíždí na nákladním kole na náměstí ke staré synagoze, pochopitelně stylově směrem z Vaubanu.

Milovaná Hvězda smrti

Univerzitní knihovně se přezdívá „Hvězda smrti“. Univerzitní knihovně se přezdívá „Hvězda smrti“. | Foto (detail): © picture alliance/Helmut Meyer zur Capellen/imageBROKER Nedílnou součást Freiburgu tvoří 25 tisíc studentů Univerzity Alberta Ludwiga. Od roku 2015 se mohou chodit učit do futuristické univerzitní knihovny, které se také přezdívá Hvězda smrti a kterou navrhl basilejský architekt Heinrich Degelo. Jedni ji zbožňují, druzí se jí vysmívají, jelikož se už od slavnostního otevření dopracovala k pověsti problémového dítě. Stavba přišla asi na 53 miliónů eur (přibližně 1,5 miliardy českých korun) a trpí řadou bolístek, například nedostatkem místa, netěsnící fasádou nebo potřebou černých rolet pro řidiče, které by jinak oslepovalo sluneční světlo odrážené zdmi ze skla a chromové oceli. V srpnu roku 2018 začaly padat kusy fasády, k úrazu ale naštěstí nikdo nepřišel. I přes všechny závady však knihovna zůstává architektonickou atrakcí a oblíbenou studovnou tisíců studentů.
 

Přečtěte si další příběhy z německých měst!

 

Dit is Berlin

Berlín je pestrý, hlasitý, uvolněný a trochu přidrzlý, říká se. Platí toto klišé?

Saská Kamenice ve světle ramp

Marxova hlava v Saské Kamenici

Za láskou do Dortmundu

Abi, fenka entlebušského salašnického psa