Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Pandemie
Jak se očkovat proti nepravdám

Tak jaké lži či nepravdy se objevují?
Tak jaké lži či nepravdy se objevují? | Foto: Unsplash

Očkování je nejjednodušší a nejméně bolestivý způsob, jak ukončit pandemii způsobenou virem SARS-CoV-2. Na tom panuje téměř všeobecná shoda. Ale jen téměř všeobecná. Jaké jsou nejčastější nepravdy, či vyslovené lži o vakcínách? 

Od: Matouš Lázňovský

Rok 2020 byl všechno, jen ne běžný. Není tak divu, že nezvyklé a bolestné události kolem pandemie způsobené virem SARS-CoV-2 zrodily potřebu vysvětlení. Mezi nimi si své místo našla doslova záplava tvrzení nesprávných, nepřesných či vysloveně lživých.
 
Konspirační teorie, hoaxy a dezinformace se týkají všech aspektů pandemie, ale hlavní okruhy jsou stejné po celém světě: původ viru, jeho skutečné účinky na zdraví a očkování. Právě na poslední oblast se pozornost tvůrců i konzumentů „alternativních vysvětlení“ soustředila především. Je to pochopitelné; s tím, jak se očkování rozběhlo, zájem o toto téma i obavy s tím spojené jen rostou. Tak jaké lži či nepravdy se objevují? 

1) Vakcíny nefungují!

Odpor proti očkování je v části evropské společnosti zakořeněn delší dobu. Česko například v roce 2019 ztratilo statut země bez spalniček. Pochybnosti o účinnosti a/nebo oficiálně uváděné bezpečnosti vakcín už si našly řadu zastánců a bylo by překvapivé, kdyby se neobjevily v souvislosti s očkováním proti viru SARS-CoV-2. Nejvíce se samozřejmě pochybovalo o účinnosti vakcíny. Tomu nahrávalo například to, že v Izraeli po začátku masivní očkovací kampaně stále ještě docházelo k nárůstu počtu případů nákazy koronavirem.
 
Vliv takovýchto dohadů ovšem slábne. Důvěra ve vakcinaci ve světě v posledních měsících roste. Podle průzkumu prováděného londýnskou Imperial College a marketingovou společnosti YouGov v několika zemích světa se důvěra průběžně zvyšuje v Asii, Evropě i Americe. Ve Španělsku v listopadu 2020 na otázku „Nechali byste se tento týden očkovat, pokud by byla možnost?“ odpovědělo „rozhodně ano“ 28 % respondentů. V lednu 2021 to bylo již 52 %. V Německu stoupla ochota k očkování během stejné doby z 26 % na 41 %. V Česku podle průzkumu Ministerstva zdravotnictví (s jinou metodikou) stoupl zájem o očkování z 39 % v prosinci 2020 i na 52 % na začátku února 2021.
 
Svou roli přitom asi hrají jak široce reportované výsledky z Izraele, kde po očkování došlo k poklesu počtu případů i úmrtí, tak i dílčí výsledky ze zemí, kde je podíl naočkovaných menší. Například v Česku ukazují propad nemocnosti mezi očkovanými skupinami (zdravotníky a seniory 80+).
 
Situaci do jisté míry mění nové varianty SARS-CoV-2, které se objevily na podzim 2020. Virus sice momentálně ještě nedokáže vakcínám „unikat“ a očkování zatím schválenými látkami proti vážnému průběhu a riziku smrti chrání stále velmi účinně. Nikde není řečeno, že to tak musí zůstat, ale i vakcíny proti SARS-CoV-2 lze upravit podobně jako proti sezónní chřipce. Je to ovšem spíše otázka budoucnosti, zatím řada vakcín funguje dobře i bez úprav.

2) Vakcíny nefungují až na tu jednu!

Dezinformační weby nejsou ve svém postoji k vakcínám zcela konzistentní. Zásadní roli v tom zřejmě sehrálo podle všeho úspěšné nasazení ruské vakcíny Sputnik V. Na začátku února 2021 vyšly v časopise Lancet výsledky v Moskvě provedené klinické zkoušky této ruské vakcíny. Podle nich tato látka prokázala velmi dobrou účinnost a podobný ochranný účinek; chránila jak proti samotné nemoci, tak především proti jejímu těžkému průběhu a (podobně jako jiné vakcíny) téměř eliminovala riziko úmrtí u očkovaných.
 
Část v EU působící dezinformační scény, která je dlouhodobě spojena s ruskými zájmy, tedy poněkud změnila svůj postoj k očkování. Podle zprávy spolku „Čeští elfové“, který bojuje proti dezinformacím na internetu, došlo na zpravodajském webu Sputnik ke startu „masivní kampaně“ na podporu ruské vakcíny: „Celkově se v tomto (druhém, pozn. autora) únorovém týdnu objevila ve 26 článcích. Vakcína je prezentována jako bezpečná, účinná a první na světě.“
 
Trend je všeobecný: „V manipulativních a dezinformačních zdrojích dostává mnohonásobně větší prostor ruská vakcína před ostatními. U Sputniku V je to poměr 47 % článků z dezinformačních zdrojů a 53 % z ostatních médií a u jiných vakcín je to poměr cca 15 % článků z dezinformačních zdrojů a 85 % z ostatních médií. Je vidět, jak tyto zdroje Sputnik V tlačí,“ uvádí se ve zprávě společnosti Semantic Vision, kterou citovala Česká televize. Ta se zabývá například právě monitorováním dezinformačních kampaní na internetu.
 
Rusko nepochybně využívá své vakcíny jako nástroje „měkké diplomacie“ v celé řadě zemí světa, včetně některých zemích evropských. Dlouhodobě ji propaguje jako možnost řešení pomalého rozjezdu evropské očkovací kampaně, přestože v praxi jde o návrh neúčinný. Především proto, že vakcíny není dostatek. Výrobce také v době přípravy článku stále nepožádal evropskou lékovou agenturu EMA o schválení vakcíny, což je proces na několik měsíců (samozřejmě si ji ale mohou schválit členské státy samy na svém území).
 
Ale podpora Sputniku samozřejmě není důvod, aby s Ruskem spojené zdroje dezinformací nenapadaly vakcíny jiných výrobců jako neúčinné či škodlivé. Byť třeba používají velmi podobnou technologie jako vakcíny firem AstraZeneca, či Johnson&Johnson. 
Mezi prvními prozatímně schválenými vakcínami proti viru SARS-CoV-2 jsou hned dvě vakcíny (Pfizer/BioNTech a Moderna) využívající nového přístupu k tvorbě těchto prostředků. Mezi prvními prozatímně schválenými vakcínami proti viru SARS-CoV-2 jsou hned dvě vakcíny (Pfizer/BioNTech a Moderna) využívající nového přístupu k tvorbě těchto prostředků. | Foto: Unsplash

3) Vakcíny nejsou bezpečné!

Otázku, zda jsou vakcíny proti SARS-CoV-2 bezpečné, si nekladou zdaleka jen milovníci „alternativních faktů“. Vlastně právě tu řešili odborníci nejdéle. Společnost Moderna například vyrobila první dávku vakcíny ještě dříve, než Čína oficiálně informovala o přenosu viru SARS-CoV-2 mezi lidmi. Pouhé dva dny po tom, co byl zveřejněn genetický kód viru. Další týmy nebyly o mnoho pozadu. Pak se několik měsíců pozornost soustředila primárně právě na otázky kolem bezpečnosti vakcín. Až v dalších fázích zkoušek se zároveň s bezpečností ověřovala i účinnost vakcíny.
 
Schvalovací proces probíhal kratší dobu než u řady jiných vakcín, ale to v podstatě není důležité. Čas sám o sobě není u podobných zkoušek tak důležitý. Jiné zkoušky trvají dlouho jen proto, aby se podařilo sehnat dostatek pacientů. Ale v pandemii se tento problém řešil jednoduše. V klinických zkouškách vakcíny Pfizer/BioNTech i Moderna se objevil dostatek případů nákazy pro statistickou analýzu rychleji, než autoři předpokládali.
 
Nikdo nepopírá, že vakcíny mohou mít závažné následky. Ty se ale zatím systematicky objevují jen u těch, kdo již v minulosti měli alergickou reakci na vakcínu či některou její složku. A vakcínu také nemohou dostat lidé, kteří mají opravdu vážně narušenou funkci imunitního systému.

4) Vakcína vám změní DNA

Mezi prvními prozatímně schválenými vakcínami proti viru SARS-CoV-2 jsou hned dvě vakcíny (Pfizer/BioNTech a Moderna) využívající nového přístupu k tvorbě těchto prostředků. Jde o takzvané mRNA vakcíny. RNA slouží (mimo jiné) k přepisu informací z DNA skryté v jádře buňky pro řízení chodu buňky. Laikovi celkem přirozeně vyvstane na mysli otázka, zda mRNA vakcíny nemohou způsobit nějaké genetické změny?
 
Odpověď je, že ne – a přesně proto se některým odborníkům tento typ účinných látek tak zalíbil. Ve vakcíně použité mRNA jsou jako „dopisy“ schované v ochranné (tukové) obálce, které obsahují návod na výrobu části virus SARS-CoV-2. Je to v podstatě jako kdyby vědci opsali psaní, která si obvykle píší mezi sebou jednotlivé části buňky a vložili je do vakcíny.
 
Buňka, do které se tyto zprávy dostanou, začne tyto díly viru vyrábět, a ty se postupně dostanou na její povrch. Toho si časem všimnou imunitní buňky, protože výroba podobných neznámých a podezřelých sloučenin je typickým příznakem virové nákazy. Imunitní systém se tedy zachová v podstatě stejně jako při skutečné infekci: „nakažené“ buňky zničí a přitom si do své „paměti“ uloží ty podezřelé, cizorodé molekuly. Při dalším setkání s virem zareaguje na hrozbu mnohem rychleji a razantněji.
 
Může se zdát, že podobný systém by mohl v buňce způsobit zmatek a potíže. Skutečnost je ale taková, že buňka má celou řadou ochranných systémů. Důvod je jednoduchý: mRNA sice není nejčastější formou RNA v buňce, ale i tak jsou v každé naší buňce v jednu chvíli obvykle stovky tisíc takových molekul najednou. Kdyby si s nimi buňka neuměla „poradit“, zmatek by byl skutečně nevídaný.