© Verbrecher Verlag, Berlin, 2018
Berlín jako symbol rovnostářské a kolegiální mentality se v důsledku stoupajících cen nájmů a bytů v průběhu let takřka nepozorovatelně proměňuje v dokonalý příklad znehodnocení individuálních, nekapitalistických, zejména umělecky založených životních konceptů. Nemít žádnou koncepci a nesledovat žádné konkrétní plánování rodiny se zdát být podezřelé a iracionální.
Anke Stelling vystihuje duch doby několika generací zároveň, prolamuje tabu o tiše trpící matce, která se obětuje, tematizuje nebezpečnou hranici mezi „psaním o sobě“ a „psaním o intimní sféře ostatních“. Život ostatních je důležitou součástí mého života, dalo by se říci. Život matky je rozhodující součástí života každého dítěte, často se ignoruje nebo se o něm nemluví. Kolik informací o utrpení a snech vlastní matky dítě unese? Často jsou to právě matky, kdo nekriticky předává patriarchální vzorce. Anke Stelling proti tomu bojuje svým vypointovaným osvětovým textem, který by mnozí rádi odbyli jako „bědování“ – její kniha je ovšem mnohem víc, protože je napsaná s notnou dávkou inteligence, (sebe)ironie a jazykové bravury, o čemž svědčí i řada ocenění.
Luchterhand Literaturverlag