(NEFORMÁLNÍ) UČENÍ V DIGITÁLNÍ PROMĚNĚ
GOOGLE JAKO MÍSTO PRO VZDĚLÁVÁNÍ

Učení je stále ještě téměř výhradně spojováno se školními učebnami a zkouškami. Učit se přitom lze třeba i při vyhledávání informací na internetu – místem vzdělávání se stává Google, YouTube a Wikipedie. Internetové nabídky stále více konkurují školám. Anebo mohou školy toto neformální učení nějak využít?

Jak vypočítám obsah trojúhelníku? Jak se naučím tančit tak jako Beyoncé? Co uvařím pro vegany? A co vlastně znamená „vegan“? Odpovědi na otázky tohoto typu dnes mládež i dospělí hledají zcela samozřejmě na internetu, každý den zadávají miliony takových otázek. Když se chtějí něco naučit, jdou na Google, YouTube nebo Wikipedii. Pokud se v rozhovoru vyskytne nějaká nejasnost, vytasí všichni mobilní přístroje, aby se společně dostali o krok dál.

NEFORMÁLNÍ UČENÍ

Kdo se učí na internetu, dělá to často nevědomky. Neformální učení je přitom určitým způsobem „opravdovější“ než například učení ve školních učebnách. Nicméně některé hlasy poukazují s obavami na jeden důležitý aspekt: Ten, kdo se učí prostřednictvím internetu, je stále vystaven pokušení, že bude odbíhat k jiným tématům a jeho pozornost bude rozptýlená. Koneckonců v digitálním prostoru musí být zpracováváno více podnětů současně. To vede ke změněnému zacházení s pozorností. Tradiční soustředění je zaměřeno na jeden vzruch, zatímco všechny ostatní vzruchy jsou pokud možno vytěsněny. Digitální koncentrace musí naopak zpracovávat více vzruchů najednou. Je nutné se s tím naučit produktivně zacházet.

Vyplatí se používat digitální nástroje produktivně, protože neformální učení prostřednictvím digitálních médií splňuje mnoho pedagogických požadavků na obsažné učení. Je totiž:

• motivující – žáci se chtějí ze své vlastní vůle právě teď naučit přesně tuto věc nebo se o ní něco dozvědět;
• aktivní a řízené vlastními silami – žáci rozhodují o učebním podnětu, o způsobu učení i o učebních materiálech;
• situované, konkrétně relevantní a autentické – žáci mohou sami určovat čas, rytmus a místo učení;
• přímo užitečné – žáci to mohou sami zhodnotit.

To platí i pro studium cizích jazyků, kde neformální učení díky digitalizaci získalo na rozmanitosti. Kdo chce například studovat mandarínštinu resp. čínštinu, může se prostřednictvím Smartphonu seznámit nejdřív se zvukovou podobou jazyka a učit se napodobováním slovíčka a věty. K tomu pak následně existuje celá řada aplikací pro studium čínských znaků. Tyto aplikace se dají přizpůsobit potřebám studentů.

KONKURENCE PRO ŠKOLY?

Dostupností těchto nových možností ztrácejí školy se svými učebními materiály a učebními metodami exkluzivitu jako doprovod při učení. Postulát, že skupina lidí musí být ve stejném čase přítomna ve stejné místnosti, aby se mohla učit, už přestává být udržitelný. Učební proces už není určen prostorem nebo časem, ale sítí informací.
 
Právě proto však musí neformální učení hrát stále větší roli i na samotných školách. Pokud jsou žáci povzbuzováni k tomu, aby své digitální přístroje používali ve výuce, disponují i na půdě školy celým učebním repertoárem, který používají ve svém soukromí. Úkolem perspektivní školy proto je provázet mladé lidi při jejich samostatně řízeném procesu učení a instruovat je, jak se učit reflektovaněji, snadněji a kooperativněji. Jak to ale udělat?

NOVÉ MOŽNOSTI PRO VÝUKU

Možnosti jsou rozmanité. Nejjednodušším krokem je patrně znovu a znovu formulovat otevřené úlohy, které je nutné řešit neformálními prostředky:

• „Chattuj s někým v jazyce, který se právě učíš.“
• „Proč vlastně smetana při šlehání ztuhne?“
• „Jak se liší zdvořilost v Pekingu a v Berlíně?“
• „Odkud proudí do rozvojových zemí víc peněz – z institucí pro pomoc rozvojovým zemím, anebo z peněžních částek od emigrantů, kteří se usadili v průmyslových zemích?“
• „Najdi profily expertek a expertů k tématům, která právě zpracováváme. Čím se zabývají? O čem píší?“

Ve výuce se pak uplatní nejen výsledky těchto úkolů k danému tématu, ale také použité prostředky a získané zkušenosti. Žáci díky tomu zjistí, že jejich neformální učení má význam, ale že zároveň také existují možnosti, jak toto neformální učení zlepšovat a využívat ho pro školní výuku.

Neformální učení a jeho využití pro výuku | © paylessimages - Fotolia.com V dalším kroku by vyučující mohli nějakým způsobem zajistit svou prezenci na síti. To může být zpočátku zdrženlivější. Mohou například v profilu na Twitteru zveřejňovat internetové odkazy k výuce, spravovat stránku na Facebooku nebo formou výukového blogu poskytovat dodatečné informace k probírané látce. Tímto způsobem mohou vyučující upozorňovat své žáky na doplňující nabídky. Žáci si přitom zároveň uvědomí, jak důležité je učení jejich učitelky nebo učitele. To je podstatný faktor úspěšnosti učení.

UČENÍ V BUDOUCNOSTI

Informace, odborné vědomosti, učební skupiny a učební metody jsou k dispozici nezávisle na místě na přenosných přístrojích. Odpovídající učební nabídky rostou každý rok a školy je mohou využívat – a měly by je využívat. Počítače a chytré telefony neznamenají pro učení ve školních učebnách žádné ohrožení, ale většinou spíše ulehčení a rozšíření výuky. Úkoly tradičních vzdělávacích institucí tak mohou být přesunuty na síť. To školám umožňuje zaměřit se na další úkoly – například na budování pevných vztahů mezi učiteli a žáky, případně mezi žáky navzájem. Nebo na nabízení různých forem učení pro různé typy žáků. Nebo na vytváření mediálních kompetencí, které jsou pro neformální procesy učení nezbytné.