Didaktika vícejazyčnosti
Pohled za humna
Referenční rámec pro pluralitní přístupy k jazykům a kulturám slouží jako základ pro výukové a učební postupy na podporu vícejazyčných a interkulturních kompetencí. Jak lze s jeho pomocí koncipovat výuku němčiny jako cizího jazyka?
Ať už jde o němčinu nebo angličtinu, čínštinu nebo latinu – děti a mládež v celé Evropě jsou vzdělávány v moderních nebo klasických cizích jazycích. Zástupci moderní didaktiky vícejazyčnosti se při zprostředkovávání nového jazyka zaměřují intenzivněji na kompetence, které přesahují rámec jednotlivých jazyků i kultur. Tyto kompetence byly také popsány v referenčním rámci pro pluralitní přístupy k jazykům a kulturám (CARAP/ FREPA), který v roce 2007 poprvé zveřejnilo Evropské centrum moderních jazyků při Radě Evropy ve Štýrském Hradci (Graz) a který byl od té doby několikrát přepracován a doplňován. Referenční rámec obsahuje kritéria k popisu vícejazyčných a interkulturních kompetencí, které mohou být ve smyslu didaktiky vícejazyčnosti budovány prostřednictvím přístupů, jako je integrované studium jazyků, setkávání s jazyky a probouzení zájmu o ně („awakening to languages“), interkomprehenze nebo interkulturní učení.
S referenčním rámcem pro pluralitní přístupy k jazykům a kulturám pracuje také Anna Maria Curci, která vyučuje němčinu jako cizí jazyk (Deutsch als Fremdsprache, DaF) na jazykovém gymnáziu v Římě: „Když žáci přicházejí na naši školu, mají za sebou obvykle už osm let studia angličtiny a tři roky španělštiny nebo francouzštiny. Ve věku 14 let pak začínají nejen se studiem němčiny, ale také latiny. Je tedy nasnadě, že žáci mohou stavět na znalostech a kompetencích, které získali předchozím studiem.“ Němčinářka Anna Maria Curci vytvořila v uplynulých dvaceti letech mnoho výukových materiálů a materiálů k dalšímu vzdělávání pro integrovanou didaktiku cizích jazyků. Mnoho jejích nápadů bylo zahrnuto do databáze referenčního rámce pro pluralitní přístupy k jazykům a kulturám.
Porovnávání jazyků: hlásky, slova, struktury
Anna Maria Curci se snaží zaujmout mladé lidi ještě dřív, než výuka němčiny na její škole vůbec začne. Každý rok zve žáky a rodiče na ukázkové hodiny, aby získali první dojem z německého jazyka. K její práci s referenčním rámcem patří například to, že v prvních hodinách ukáže, že čísla v němčině a angličtině jsou velmi podobná a že německé hlásky „ö“ a „ü“ existují také ve francouzštině. V dalším kroku například upozorní na to, že rodová označení mnoha stromů jsou v němčině i latině rodu ženského. Upozorní na to, že rozdíl mezi „fragen“ (ptát se) a „bitten“ (prosit) je relevantní také v latině a španělštině a že pro italské žáky je budoucí čas v anglickém jazyce obtížněji zvládnutelný než v němčině.
Žáci na úrovních A1 a A2 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR) kromě toho vytvářejí vícejazyčné plakáty ke slovním polím jako například „Jak se orientovat ve městě“, „Hobby a volnočasové aktivity“ nebo „Používání dopravních prostředků“ a tyto plakáty jsou pak rozvěšeny po třídách. Později v takzvané výuce CLIL (odborná výuka v moderních cizích jazycích je na italských středních školách povinná) využívají žáci zdrojů a kompetencí, které se rozvíjely v rámci práce s referenčním rámcem pro pluralitní přístupy k jazykům a kulturám.
Poznávání společných strukturních znaků jazyků
„Povědomí o tom, jak jazyky fungují a které společné strukturní znaky mají, je centrální oblastí deskriptorů referenčního rámce FREPA. Zaměřujeme se systematicky na porovnávání, takže se žáci setkávají s biografií svého vlastního studia cizích jazyků,“ vysvětluje Anna Maria Curci. U žáků to prý vzbuzuje zvědavost a motivuje je to k tomu, aby se sami vydávali na objevitelské cesty. „Vnímám dění ve třídě jako permanentní učební dílnu. Žáci díky tomu cítí, že jsou bráni vážně, jsou na to hrdí a mají mnoho „aha“ zážitků. Didaktika vícejazyčnosti kromě toho probouzí chuť učit se další cizí jazyky – mnoho mých žáků by se chtělo učit například také švédsky, dánsky nebo portugalsky.
Učit se jeden od druhého – ve vícejazyčných třídách
Anna Maria Curci samozřejmě neovládá všechny jazyky, které ve výuce tematizuje. Proto využívá jako základ pro svou práci otevřený rozhovor s dětmi. Tímto způsobem mohou rozvíjet svůj potenciál také žáci, jejichž mateřským jazykem není italština. Například rumunsky hovořící žáci měli ve vyučování referát o tom, jak se tvoří budoucí čas v jejich mateřštině: „Naši žáci žijí ve vícejazyčném prostředí, a proto jsou takové pohledy do jiného jazyka pro všechny přínosem. Pro referující žáky je to velký zážitek úspěchu a příležitost systematicky reflektovat vlastní mateřský jazyk,“ vysvětluje učitelka.
Vícejazyčnost rozšiřuje obzory
Rozvíjení strategií pro reflexivní zacházení s jazyky a kulturami, jazykové a kulturní povědomí jsou důležitými prvky didaktiky, která vychází z referenčního rámce pro pluralitní přístupy k jazykům a kulturám. Ze své vyučovací praxe Anna Maria Curci ví, že didaktika vícejazyčnosti podporuje metajazykové a metakognitivní kompetence žáků a jejich schopnosti v jednotlivých jazycích. V konečném důsledku vychovává ze svých žáků prostřednictvím vědomého zacházení s různými jazyky uvědomělé světoobčany: „Možná, že to zní utopicky, ale já jsem přesvědčená o tom, že když studium jazyků probíhá jako vícejazyčný koncert, otevírá to nejen nové obzory, ale vede to také k uvědomění, že vícejazyčnost je důležitým krokem k mírovému soužití.“