Nedostatek bytů v Berlíně je jedním z mnoha příkladů, který ukazuje současnou polarizaci a zároveň nedostatečně komplexní rozpravu na toto téma. Místo toho, aby se při snaze vypořádat se s klíčovými problémy plánovalo strategicky a na dlouhou dobu dopředu, soupeřící strany se šikují k boji pod hesly „vyvlastnit!“ oproti „stavět víc a rychleji!“ Berlín je velmi specifický případ, nicméně nedostatek bytů a vývoj trhu s nemovitostmi jsou ve skutečnosti systémovými a dalekosáhlými problémy.
Více než polovina obyvatel německých měst platí za bydlení přes 30 % svých příjmů – a to neplatí jen pro Německo. Klimatická krize a rostoucí sociální nerovnost nás jako společnost staví před ještě větší výzvy. Bytová otázka (die Wohnungsfrage) se nejen vrací, ale je i naléhavým problémem. Jelikož je však stavebnictví zodpovědné přibližně za 40 % emisí CO2, nemůžeme jednoduše stavět víc.
Musíme pečlivě posoudit, co opravdu potřebujeme a co už ve skutečnosti máme. Kterým aspektům se mohou urbanisté věnovat a vezmou je za své, aby nezapadly? A jakou budoucnost si tu tedy vlastně budujeme?
Angelika Hinterbrandnerová pracuje jako redaktorka, projektová manažerka a stratégka na volné noze - především, ale ne výhradně, v oblasti architektury. Studovala architekturu na Technické univerzitě ve Štýrském Hradci a na Čínské univerzitě v Hongkongu. V současné době spolupracuje s Brandlhuber+/bplus.xyz na otázce "kdo je architekt?" v kontextu komodifikace prostoru a nových modelů architektonické tvorby. V rámci projektu Kontextur/@kntxtr se zamýšlí nad možnostmi a odpovědností budoucích architektů. Od roku 2021 je součástí katedry architektury a designu Arno Brandlhubera na ETH v Curychu. Současně studuje obor Leadership Digital Innovation na Universität der Künste v Berlíně.
